Schválně zmiňujeme Vietnam. Brazilskou kávu známe všichni, byť Vietnam je druhý největší vývozce této pochoutky na světě. Najdete tady spoustu malých farem, které ji produkují a vozí na naše stoly. Lidé tady často pracují v těžkých podmínkách, bez elektřiny, bez ničeho.
Kávu charakterizuje silná vůně a černá barva. Právě kofein, který obsahuje, povzbuzuje srdeční činnost a kvůli těmto povzbuzujícím účinkům ji tak rádi pijeme. Nesmíme ovšem zapomínat, že zvyšuje krevní tlak a nic se nemá přehánět. Vietnamská káva patří mezi ty vůbec nejsilnější.
To kafe, které si každý den v klidu vychutnáváme, se připravuje jako směs různých plodů kávovníků. Úplně nejčastěji se setkáváme s robustou nebo arabicou. Arabica je obecně považována za lepší. Ve Vietnamu se pěstuje především robusta. I proto je pohled na Vietnamskou kávu takový, jaký je. Není tak dobře přijímána jako ta z Brazílie. Ovšem stejně jako u arabiky, ne každá robusta je stejná, a i ve Vietnamu se najde kvalitní, výběrová robusta.
"Naše robusta je vskutku unikátní a je vzácná i ve Vietnamu. Vzhledem k tomu, že se všichni upírají na arabiku, hledat výběrovou robustu bylo pro nás velmi obtížné. Ovšem jakmile jsme našli tu správnou plantáž, vůbec jsme s otevřením pražírny neváhali," říká syn majitele pražírny DakLak Tony.
Káva potřebuje teplotu ovzduší kolem 20 °C. Ideální umístění plantáží je mezi 23. severní a 25. jižní rovnoběžkou. Tento pás nazýváme kávový pruh. Ale není to žádná legrace. Titěrná práce s rostlinkami nese své ovoce až 3. rok. To sklízíme lahodná zrna. Zralé (červené) bobulky se sklízí do košů. Ještě jsou zabalené ve slupce.
Zrna se otrhávají většinou ručně. Na některých plantážích se ale mohou i sklepávat, což není šetrné k rostlině ani k jejím plodům. Následně přichází třídění, omývání a sušení. Vysušená káva teprve putuje do pražírny. Po upražení se vyrábí káva mletá, rozpustná a nebo ji můžete zakoupit v té nejkvalitnější formě, kterou jsou celá zrna.
A co s kávou dál?
Ovšem sklizní to všechno teprve začíná. Jak práci na farmě hodnotí Tony, který společně se svým otcem provozuje pražírnu těchto lahodných zrn?
Samotná cesta na farmu v nás zanechala pocit, že objevujeme něco nového a vzácného. Pro provincii Dak Lak je káva velmi důležitá a je jednou z jejích hlavních zdrojů příjmů. Kávové plantáže se tedy v provincii vyskytují v hojném množství, a to i okolo hlavního města provincie Buon Ma thuot. Ovšem abyste našli kávu, ze které praží pražírna Dak Lak, musíte jet o něco dál. Samotná cesta na farmu nám trvala z hlavního města přibližně 3 hodiny. Zprvu jsme jeli taxíkem 50 km až do místa, kde končila asfaltová silnice, což nám trvalo hodinu. Dále jsme pokračovali buď na motorce, nebo na traktoru dalších 20 km. Pro auta byla cesta nepřístupná. Cesta na farmu se komplikuje zejména v období deště, kdy je opravdu těžké se na ni dostat.
Při naší první cestě jsme s farmáři žili a pracovali 10 dní. I když to byla krátká doba, mnoho jsme se naučili a člověk se na chvíli opravdu cítil uvolněně a bez stresu velkoměsta. Na farmě se čas skoro až zastavil. Byla od okolí naprosto odříznuta džunglí a blátivou cestou. Elektřinu si vyráběla díky blízkému potoku menší turbínou, ovšem vystačila nám pouze na světlo a jediná dostupná teplá voda byla v konvici. Koupali jsme se ve studené vodě ze studny. Většina našeho týmu spala ve spacácích na zemi. Neměli jsme internet ani televizi.
Práce nám dala zabrat, ale na konci dne jsme byli odměněni pocitem, že jsme něčím přispěli. Návrat následoval v období sklizně. Na farmě se začínalo pracovat v 5 ráno. Nejprve jsme museli rozprostřít kávu z předešlého dne na betonovou dlažbu. Poté následoval další sběr kávy. Dopoledne jsme z kávových bobulí získali kávová zrna, která se následně opět rozprostřela na betonovou dlažbu, kde se přes den sušila. Při pobytu na farmě jsme se opravdu cítili jako součást farmářské rodiny. Společně jsme pracovali, vařili a bavili se.
