Kladenské divadlo těží z hornické minulosti

Zobrazit fotogalerii (18)
18.02.2016 - 06:00   |  

Pohádka Uhlíř, princ a drak měla o víkendu premiéru, v divadle Lampion. Diváky zaujala hned v několika ohledech. Jedná se o první divadelní inscenaci z pera zpěvačky Radůzy. Dětská hra dále disponuje netradičním vizuálem. O inspiraci a spolupráci se slavnou pěvkyní se rozpovídal režisér hry Braňo Mazúch.

Hra má velmi výraznou vizualizaci. Jakým způsobem jste dospěli k finální podobě?

Braňo Mazúch je absolventem režie a dramaturgie na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU v Praze. Má za sebou více než dvě desítky inscenací v českých a polských divadlech. Mimo jiné např. Antikódy podle sbírky experimentální poezie Václava Havla (Nová scéna Národního divadla.). V divadle Lampion po Nekonečném příběhu, Českých Vánocích Josefa Lady režíruje již třetí pohádku Uhlíř, princ a drak. Scénář k této hře napsala zpěvačka Radůza. K 1. lednu 2016 nastoupil na místo uměleckého šéfa v divadle Lampion v Kladně.
 

Jedním z motivů pohádky Uhlíř, princ a drak je uhlí, konkrétně dřevěné uhlí, kterým se živí drak. Proto jsme se ve scénografii rozhodli využít faktu, že divadlo Lampion se nachází v bývalém hornickém městě Kladně. Inspirovali jsme se řetízkovou šatnou ve Skanzenu Mayrau a do tohoto vizuálního rámce zasadili náš pohádkový příběh. Loutky jsou vytvořeny z věcí, které můžete právě v Mayrau vidět. (Prohlédnout si je ostatně můžete v naší fotogalerii, pozn. red.).

Jakým způsobem s vámi spolupracovala Radůza?

Radůza nabídla svou zatím jedinou divadelní pohádku Lampionu zhruba před třemi lety. S divadlem spolupracovala i na dramaturgických úpravách. Její písničky se herci naučili hrát podle demo nahrávek. Někdy v polovině zkoušení pohádky navštívila také hudební zkoušku, a nabídla nám, že ještě pro dva herce dopíše jednu písničku, a tak vznikla píseň s názvem Racionální výživa.

Ve zprávě, kterou jsem dostala od divadla, je zdůrazněno, že se dětský divák setká s osobitým jazykem, který je daný do protikladu k unifikovaným seriálovým promluvám. Jedná se o vyhranění vůči konkrétnímu seriálu nebo mainstreamovému proudu obecně?

Pohádka je vyprávěná ve verších a rýmech. Je to jazyk básnický, rytmizovaný, melodický a hravý. V seriálech se čím dál častěji prosazuje jazyk každodenní, někdy banální, jindy zase strojený a nepřirozený. Ale osobně bych tyto dva jazyky asi nesrovnával. Radůza v každé pohádce překvapuje nejen čtenáře/diváka, ale překvapuje i sama sebe. V jednom rozhovoru, kde mluví o svém dvojalbu písniček s pohádkami, říká, že když svým dětem vypráví pohádku, tak sama neví, jak pohádka skončí. Začne rozvíjet příběh, nechá se ním unášet a překvapuje sebe i děti. A toto překvapování jsme se pokusili využít také v naší inscenaci.

Jste uměleckým šéfem divadla Lampion od tohoto roku. Jak moc se změnila vaše práce?

Od dubna minulého roku jsem nastoupil na pozici kmenového režiséra. Se souborem dělám už třetí inscenaci v pořadí. Nepociťuji, že by to byla až taková změna.

Co byste doporučil někomu, kdo se chce stát hercem nebo divadelním režisérem? Na co se musí připravit?

To je dost široká otázka... (Braňo Mazúch vede 3. ročník herectví na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU v Praze, pozn.red). Mladý člověk by se měl nejdřív zamyslet, proč se chce stát hercem nebo režisérem, co je pro něj na jednom z těchto povolání zajímavé, resp. atraktivní. Pak by se měl zamyslet, jestli má například talentové předpoklady, a svůj talent otestovat mezi svými spolužáky nebo kamarády (například v nějakém studentském divadelním spolku). Měl by si udělat přehled, jaký typ divadla se kde dělá, a tedy jaká divadelní poetika je mu nejbližší, a podle toho se rozhodnout pro školu, kde by chtěl herectví nebo režii studovat. A rozhodně by měl být připraven, že herectví nebo divadelní režie je psychicky ale také fyzicky náročná práce, která ne vždy přináší katarzi.

Čtěte také:


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru