Současným senátorem je Petr Bradský (ODS).
Václav Bělohradský (ČSSD a SZ)
Spolupráce těchto dvou stran není zrovna tradiční, přesto už se spojily potřetí v rámci senátních voleb. Dvaasedmdesátiletý filozof tvrdí, že ve spolupráci vidí velkou budoucnost. Chce tím zároveň překonat stranickou řevnivost a partajničení. Stotisícová Praha 6 platí za baštu pravice, bývalý emigrant to vidí jako velkou výzvu. Přestože není výraznou hvězdou politického marketingu, jeho šance nejsou bezvýznamné.
Bedřich Danda (SsČR)
Je dlouholetým předsedou představenstva Sdružení podnikatelů a živnostníků ČR a místopředsedou Strany soukromníků České republiky. Za jinou stranu tak snad ani nemohl kandidovat. Do Senátu chce logicky proto, aby pomohl, podle něj, těžkému životu českých soukromníků. Rád by se zasadil o zrušení EET nebo kontrolních hlášení DPH. Právě to prý nejvíc komplikuje život malým a středním podnikům. Přestože ho kandidáti z tradičních stran neberou příliš vážně, mohl by se stát černým koněm voleb v obvodě 25. Jeho hlavní myšlenky jsou prakticky stejné, které mají všichni podnikatelé. A těch není rozhodně málo.
Jaroslav Dvořák (SPO)
V jedenačtyřiceti letech je vůbec nejmladším ze všech deseti kandidátů. Svůj program staví na odmítání amerikanismu, bruselismu a diktovaného multikulturalismu. Samozřejmě nemůže chybět ani otázka migrační vlny a jako živnostník sází na podporu podnikatelů. Strana Práv Občanů se hlásí k myšlenkám prezidenta Miloše Zemana přesto, že už ho v názvu nemají. A to se může stát kamenem úrazu kandidáta SPO. Protože právě spojení s hlavou státu může mnoho pražských voličů vnímat negativně.
Pavel Franěk (KSČM)
Kandiduje za komunistickou stranu. Co více dodávat? Má jistotu tradičních voličů, kterým je v podstatě úplně jedno, kdo za jejich stranu kandiduje. Zároveň mu hlavička KSČM samozřejmě stoprocentně ubírá ty, kteří "rudým" nemohou přijít na jméno kvůli čtyřiceti letům vlády. Jeho program je docela jasný. Přestože nechce prozradit, jak by docílil propagace regionálních potravin, protože se bojí, že by jeho myšlenky někdo okopíroval, v dalších věcech má konkrétní vize. Jako správný kandidát komunistů míří na důchodce a slibuje jim plnohodnotný život. Chce zastavit privatizaci zdravotnictví nebo zavést systém sociálního nájemného.
Vlastimil Harapes (ANO 2011)
Tohle je možná nejzajímavější postava celých voleb. Zasloužilý umělec, baletní mistr a uznávaná osobnost ve světě kultury nejen v Česku. Jenomže může to stačit? O svém volebním programu nedokáže pořádně mluvit a většinou jen odříkává, co mu napsali poradci na oficiální webové stránky. Na druhou stranu jeho jméno je pojem a mohlo by být jakousi zárukou kvality a odpovědnosti. Tvrdí, že by do Senátu rád přinesl nový vítr a instituci vrátil respekt občanů. Krásné, ale postavené hodně jako vzdušný zámek.
Aleš Hušák (Nezávislí)
Co si budeme povídat, jeho jméno je a nejspíš vždycky bude spojeno s kauzou Sazky. Kvůli němu prý přišli sportovci o peníze, zatímco on si budoval sídla a kupoval všechno možné. Bývalý ředitel Sazky však určitě zamíchá konečným pořadím. Nicméně je otázkou, zda to bude stačit alespoň na postup do druhého kola. Jeho program totiž může přilákat širokou škálu voličů. Slibuje každé domácnosti vlastnit zbraň, distancuje se od politické korektnosti nebo chce dát důchodcům až patnáct tisíc měsíčně. V každém případě zajímavé, ovšem do jaké míry reálné?
Jiří Růžička (TOP 09 a STAN s podporou KDU-ČSL)
Má podporu radnice. A také dobrý tým a zřejmě i finanční zázemí, protože když se procházíte Prahou 6, kouká na vás prakticky z každého rohu. Samozřejmě je to jeho výhodou. Čím víc se v myšlenkách lidí zabydlí, tím více mu to pomůže u nerozhodnutých voličů. Ředitel Gymnázia Jana Keplera hodně sází na školství, ve kterém slibuje změny. Podle něj chybí koncepce rozvoje českého školství, jenže zároveň mu témata kolem školy mohou dost uškodit. Zejména jedno - bez záštity ministerstva školství na „svém“ gymnáziu provozoval projekt „Muslimové očima českých školáků“. Bohužel to nemělo hlavu ani patu. Růžička nedokázal odpovědět na otázky, zda součásti semináře byla i osvěta o sňatcích muslimů s nezletilými dívkami, nepřijatelnosti šariji v našich podmínkách a tak dále.
Daniel Solis (SPR-RSČ)
Sládkovi republikáni zase vystrkují růžky. Není se co divit, když se všude kolem straší uprchlíky. To je voda na jejich mlýn a chtějí toho co nejvíc využít. Právě na tom je postavený program všech kandidátů strany. Co nejvíc šířit strach a pak z toho těžit. Faktem však zůstává, že i přes vzrůstající základnu a vyšší počet potenciálních voličů nemají žádné valné šance. Každý rozumně uvažující člověk si musí říct – naštěstí.
František "Čuňas" Stárek (ODS s podporou Svobodných)
Populární disident, který se rozhodl jít do politiky. Kolikátý už je v řadě? Většina jeho kolegů a kamarádů už má politickou kariéru za sebou, Čuňas čekal. Legenda, která se kamarádila s exprezidentem Havlem, by se teď chtěla stát senátorem a hlídat svobodu v naší vlasti. Nakonec, průpravu k tomu má díky sedmnácti letům práce v BIS. Prý se nechce dožít toho, že se do některých částí Prahy budou bát chodit i policisté, tak jak je to třeba v Paříži. Jestli se však opravdu může do Senátu dostat, je velká otázka. Veřejnost ho totiž spíš vnímá jako vtipnou figurku, která to dělá z recese a pro zábavu svoji i ostatních.
Martin Šalek (Řád národa)
Jeho nesporným plusem je znalost prostředí, ve kterém kandiduje. A také velká dávka výřečnosti, kterou mu sudičky daly do vínku. Nakonec, jedenáct let dělal na radnici tiskového mluvčího. Nevýhodou naopak může být hnutí, v jehož barvách kandiduje. Řád Národa nemusí v každém vyvolat pozitivní reakce. A nelze předpokládat, že potenciální volič sedne k počítači a začne si číst program hnutí.
