Když je výhra příliš blízko. Jaké je být patologickým hráčem?

Hazard v Nymburku rozhodně rádi nemají
12.09.2016 - 16:08  

Když se řekne gambler, představíte si opilého chlápka potácejícího se od automatu pro další pivko? Inu, do hraní riskantních her může sklouznout úplně každý. Možná i vy jste si někdy koupili ze zvědavosti stírací los – co by se asi stalo, kdyby na něm byla vysoká výherní částka?

Navenek vypadá patologický hráč jako vyčerpaný člověk a leckdo si pomyslí, že si za svou závislost může sám. To ale není pravda, do závislosti na hazardních hrách spadnete, ani nevíte jak. Na počátku je takový nejasný bláhový impuls, že si to přece jenom tak vyzkoušíte. Jenže paradoxně nejvíc nebezpečné je pro každého notorického hráče výhra. 

Ten pocit, že hráč něco vyhrál, v něm vyvolá další motivaci a očekávání, a proto hraje znovu. Peníze jsou pak klíčovým prostředkem, jak si může hráč koupit onu „možnost výhry“ - na tomto principu fungují všechny výherní automaty, ale i karty nebo dokonce hra v kostky.

„Kasina jsou pro širší vrstvy méně přitažlivá, jsou však mimořádně nebezpečná. Velká výhra může rychle nastartovat chorobný návyk. Velká prohra, i když se vždy nemusí jednat o patologické hráčství, může způsobit spoustu životních problémů a duševních krizí,“ vysvětluje MUDr. Karel Nešpor ve své knize Už jsem prohrál dost.

 

Jak vzniká patologický hráč

Nikdo se nenarodil s tím, že by musel chodit každý den do herny či kasina. Na počátku byla vidina výhry, která postupně začala ovlivňovat život hráče víc a víc. Napřed si začne půjčovat, potom prohrává větší částky, až dojde k soudním jednáním, exekucím. Přichází osamělost a ztráta rodiny, přátel.

„Někoho možná napadne otázka, jak dlouho to trvá, než se člověk stane patologickým hráčem? Je to různé. Jeden až tři roky většinou bohatě postačují. U dospívajících a dětí bývá průběh ještě podstatně rychlejší. Někdy stačí několik týdnů nebo měsíců. Čím dříve si hráč uvědomí nebezpečí a rozhodne se přestat s hrou, tím je to snazší a tím větší má naději, že se mu to podaří,“ vysvětluje Nešpor.

 

  • Když jsem hrál poprvé, tak jsem vyhrál. Začalo se mi to líbit, a tak jsem chodil hrát častěji. Ze začátku jen za malé částky a pak za velké. Někdy to vyšlo, ale většinou ne. Když už jsem prohrával dost peněz, hrál jsem dál a říkal jsem si, že teď už to musí vyjít, ale stejně to nevyšlo. (Patnáctiletý chlapec ve stadiu prohrávání, kterého přivedl otec pro opakované krádeže peněz doma i sousedům.)

 

  • Já věřím, že bych přestal hrát i sám, ale rodina je jiného mínění, jinak se cítím zdráv. (Osmnáctiletý trestně stíhaný patologický hráč, který prohrál v automatech asi 300 000 Kč.)

 

„Hazardní hra se podobá alkoholu nebo drogám. Ty také působí spoustu problémů i lidem, kteří na nich závislí nejsou. Podobně jako alkohol a drogy může vést i hazardní hra ke vzniku patologického návyku,“ dodává Nešpor. Naštěstí je možné se z gamblerství vyléčit. Délka léčby je však hodně individuální. „Velmi přibližně lze říci, u většiny lidí, když jde vše dobře, zabere každé stadium uzdravování asi rok,“ říká k tomu MUDr. Nešpor.

 

Kdo je hazardní hrou nejvíce ohrožen?

I když se nedá paušalizovat, rozhodně jsou více ohroženy děti a mladí lidé. „Na odborném semináři označili policisté z Jižního Města v Praze právě hazardní hru za častý důvod toho, proč nezletilí pachatelé vykrádají auta. Bohužel, u dětí a dospívajících vznikají závislosti všeho druhu a také patologické hráčství mnohem rychleji,“ konstatuje odborník na závislosti.

Hazardní hry by se mohly zalíbit zejména dětem s poruchami pozornosti. „Je zvláštní, že přestože někdy nevydrží klidně sedět ani jednu vyučovací hodinu, dokáží u automatu trávit bez přerušení mnoho hodin. I když je většinou lákají jen takzvané zábavní automaty, tyto děti si zvykají na herny, mají před očima negativní vzory hazardních hráčů, mohou se vzdalovat reálnému světu a trpí jejich páteř a pohybový systém. Jenže pozor, řada patologických hráčů byla v dětství zcela bezproblémová a problém se u nich vytvořil až v dospělosti,“ říká k tomu Nešpor.

 

Teenageři a děti samozřejmě nejsou jedinou cílovou skupinou. Velmi často hazardním hrám propadají muži. Není však výjimkou, když propadne hraní žena. To podle odborníka Nešpora působí na rodinu a výchovu dětí ještě hůř než chorobné hráčství mužů. Obecně tak může chorobnému hráčství propadnout kdokoliv. Náchylnější jsou děti citově strádající stejně jako alkoholici nebo lidé v těžké životní situaci.

Nelze říct, že by se ke gamblerství nemohl dostat slušný pracující člověk. Hranice mezi vyzkoušením, zábavou a soustavným prohráváním je téměř na rovnítku.

 

Jak může vypadat takový den nevyléčeného gamblera?

Den 22letého patologického hráče, kterému se problém vymkl z rukou:

4:00 Vstávám, snídaně

4:30 Odjezd do práce

13:00 Přivezli výplatu

13:30 Odcházím dřív z práce

15:00 Jsem před hernou dřív, aby mi někdo nevlezl na můj oblíbený automat

16:00 Hernu otvírají

23:00 Hernu zavírají. Všechny peníze prohrané, když ne, sedám na půlnoční vlak a jedu do Prahy. Tam prohraju zbytek. Druhý den jedu do práce vlakem načerno, protože nemám na jízdenku.  

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru