Očkovat dítě ano, nebo ne? Bez něj může zemřít, ale po něm také

Očkování je nezbytně nutné pro každé dítě, aby si tělo dokázalo vytvořit protilátky, pokud na něj silná nemoc zaútočí. Názory na očkování dětí jsou však různé. Jedna skupina lidí tvrdí, že je očkování velmi prospěšné a je nemyslitelné dítě neočkovat. Druhá skupina jsou odpůrci očkování, kteří mají s očkováním vlastních dětí výrazně negativní zkušenosti. Kde je pravda? 

27.01.2017 - 11:20   |  
Jak se na to díváte vy?

"Nebyla jsem sama odpůrcem očkování, ale po mých zkušenostech s očkováním mého syna? Pár hodin po aplikaci dostal první záchvat, tyto záchvaty se opakovaly. Na neurologii bylo potvrzeno, že je to právě z očkování. Podotýkám, syn byl zdravé dítě. Osobně se maminkám vůbec nedivím, že nechtějí riskovat, co vakcína způsobí. Těch případů, kdy očkování mělo nežádoucí účinky, je opravdu hodně. Každý má právo na rozhodnutí, zda nechat dítě očkovat, či ne," napsala maminka Renata do diskuze na sociálních sítích.

"Není pravdou, že po očkování nemůžete danou nemocí onemocnět. Můžete mít dokonce horší průběh než neočkovaný jedinec. Je to individuální, jak organismus na nemoc zareaguje," vyjadřuje se k tomu čtyřiatřicetiletý Petr. 

Kolem očkování je opravdu žhavá diskuze. Nelze se nikomu divit, že pokud má po očkování opravdu negativní zkušenost, že už by ho znova nepodstoupil, případně že by neočkoval ani své děti. Zároveň kolem toho panuje již pěkná řádka mýtů. Nic není tak černobílé, jak to na první pohled vypadá. 

Očkování vytváří v těle protilátku proti nemoci. Nebo ne? 
Očkování neboli vakcinace je zákrok, kdy se zdravý organismus záměrně setká s méně nebezpečným mikrobem nebo s jeho fragmentem. Tak se imunitní systém naučí rozpoznat příslušné antigeny. Očkovaný by tedy měl být chráněn před nákazou nebo před vážnějším průběhem nemoci. Nevede vždy ke vzniku imunity, takže ne každý očkovaný je před infekcí dokonale chráněný.

Očkování proti některým nemocem má velkou podporu společnosti i ze strany zdravotních pojišťoven. Očkování může být podpořeno plošným finančním příspěvkem. V Česku je rozdělené na povinné a nepovinné očkování. První očkování začíná už u velmi malých dětí od druhého měsíce po narození. Ve výjimečných případech i dřív. Provádí se po několika dávkách.

Povinné očkování je u nás na záškrt, tetanus, černý kašel, dětskou obrnu, žloutenku typu B, onemocnění vyvolaná Haemophilus influenzae typu B, spalničky, zarděnky, příušnice. Očkování probíhá od 2 měsíců až do 14 let dítěte, standardně bývá rozděleno zhruba do třinácti návštěv.

Mezi nepovinné očkování patří vakcíny proti rotavirovým nákazám, pneumokokovým onemocněním, planým neštovicím. Později pak u dívek očkování proti lidskému papilomaviru (HPV), který se přenáší do těla začátkem sexuálního života dívky - proto je ho vhodné provést dostatečně dopředu. HPV pak v těle ženy může spouštět rakovinu děložního čípku.

Očkování povinné je plně hrazeno pojišťovnou, nepovinné očkování je nutné si doplatit. V rámci povinného očkování lze ale použít jinou očkovací látku, než zajistí Ministerstvo zdravotnictví. Tato očkovací látka však musí být v České republice registrována a výlohy za ni platí rodič sám.

Zájem o očkování v Česku stále klesá. Čím to je? 
Podle České vakcinologické společnosti je u nás zájem o očkování ve srovnání se zahraničím naprosto minimální. Lidé se například proti pneumokokům nechávají očkovat zhruba stejně jako proti chřipce, tedy jen v 5-7 procentech. U dětí je situace lepší, rodiče nechávají proti pneumokokům očkovat až 77 procent dětí. Dospělí a senioři však už pro sebe očkování nepovažují za důležité. Situace je daná tím, že lidé nevědí, jaká rizika jim hrozí v případě onemocnění. 

"Naši pacienti také ještě nejsou tak zvyklí, na rozdíl od západní Evropy, se aktivně starat o své zdraví a více se zaměřit na předcházení nemocí. Často více uvěří reklamě na neúčinné vitamínové preparáty či potravinové doplňky, za které utratí vysoké částky peněz, a méně naslouchají vědecky prokázaných faktům o očkování," tvrdí prof. MUDr. Roman Chlíbek z České vakcinologické společnosti. 

Očkování má podle lékařů klíčovou úlohu. U pneumokoků může vést neočkování až ke smrti, a to nejenom u dětí, ale také u dospělých jedinců a seniorů. "U dospělých je převažující formou pneumokokový zápal plic, kdežto u dětí je to zánět středouší, septické stavy nebo zánět mozkových blan. U seniorů až 75 procent pneumokokových onemocnění pak tvoří zápaly plic. Invazivita bakterie je natolik silná, že prolomí ochrannou imunitu a i přes léčbu může člověk zemřít. Hlavní důvod závažného průběhu spojeného s úmrtím je síla bakterie a nedostatečný výkon imunitního systému. Proto je řešením posílení imunity účelně zvolené očkování. Očkovací látka zvýší potřebnou složku imunity tak, že je schopna boj s bakterií vyhrát," vysvětluje doktor Chlíbek.

"Sama jsem očkovaná snad proti všem nemocem, které vyplývají z povinného očkování. Byla jsem očkovaná od malého dítěte až zhruba do třinácti let. Nevidím v tom až takový problém, naopak je mi líto, že ještě v mém mládí nebylo tak známé očkování proti HPV. Dnes už žiji sexuálním životem několik let a vím, že právě lidský papilomavirus může způsobit rakovinu děložního čípku. A co víc, může to propuknout až po třicítce věku ženy, což je pro rakovinu děložního čípku typické. Kdybych to věděla, rozhodně se očkovat nechám a dětem to do budoucna rozhodně zaplatím," říká pětadvacetiletá Klára, která v očkování problém nevidí. 

Do školky bez očkování? Dítě tam nemůže
Prakticky se nedá jednoznačně určovat, jestli je očkování dobré nebo špatné. Všechno má svá pro i proti, ale možná právě díky proočkovanosti populace se nám některé epidemie vyhýbají. Jedním z dalších argumentů PRO očkování je návštěva školky.

Než dítě vstoupí mezi stejně staré děti, mělo by být podle Ministerstva zdravotnictví očkované. Podle platného zákona školka nebo jiné zařízení pro děti do 3 let věku "může přijmout pouze dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním, má doklad, že je proti nákaze imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci".

Zákon projednávala Národní imunizační komise dne 28. 5. 2015. "Pro účely přijetí dítěte do mateřské školy (a dalších vymezených zařízení) je třeba, aby dítě bylo očkováno v rozsahu nejméně jedné dávky očkovací látky proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám a dále v případě očkování hexavakcínou bylo dítě očkováno ve schématu minimálně 2+1 dávka. Z hlediska zachování kolektivní imunity v mateřských školách je výše uvedené očkování dostačující," uvádí aktuálně platný zákon § 50 zákona č. 258/2000 Sb.

Proti povinnému očkování vznikla elektronická "PETICE za svobodnou volbu v očkování" už v roce 2014, podepsalo ji 9 497 lidí. Vzhledem k zákonu z roku 2015 ale úspěšná nebyla. Píše se v ní: "My, níže podepsaní, prostřednictvím této petice žádáme, aby každý občan této země mohl učinit svobodné rozhodnutí o očkování svém a svých dětí. V tomto smyslu žádáme o změnu zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Dosud povinné očkování by nadále mělo být bezplatné a dostupné všem, avšak dobrovolné."

"Naše děti nejsou žádná loterie, aby se sázelo na to, že buď to očkování bude bez komplikací, nebo ne," vyjádřila se na sociálních sítích maminka Kateřina. "Jenže výzkumy ohledně vedlejších účinků očkování jsou tak nehorázně nákladné, že se tím nikdo zabývat nechce. A matky, které třeba nikdy nemohly mít dítě a mají jedno vymodlené, které jim umře kvůli vakcíně, volají po jediném - aby jim neumíraly a neonemocněly děti kvůli vakcíně. A já se jim opravdu nedivím." Co vy na to?