Strašidla a tajemní jezdci: Co je pravda a co výmysl?

Záhady a tajemno ve vašem městě!
27.01.2017 - 07:35   |  

Pověsti a mýty často stojí na opravdové historii. Některé ani není potřeba příliš přibarvovat, mráz vám bude běhat po zádech i z pravdy, která je jen jako pověst interpretována. Pokud vám už teď vstávají vlasy hrůzou, dále už raději nečtěte.

Pověstí ze Středočeského kraje je nespočet. Snad ke každému místu se nějaká váže a všechny stojí na lidové tvořivosti, ale i na historických souvislostech. Hledání pravdy není snadné, proto se musíte často rozhodnout, k čemu se přikloníte vy sami.

  • Beroun a ohnivý Beha

Ulicemi Berouna se měl řítit strašlivý přízrak v hořícím kočáře s bičem a pobízet spřežení koní s plamennou hřívou. Jde o nejtypičtější berounské strašidlo. Jmenuje se ohnivý Beha a měl by děsit od kostela až k tehdejšímu popravišti. Muž je údajně nucen jako duch strašit, protože za života jako rychtář odsoudil nevinného mladíka k smrti.

Zděšený ze svého omylu se oběsil na půdě svého domu. Skutečnost je ale taková, že berounský Mates Rudolf zvaný Beha nebyl rychtářem a nikoho neodsoudil. Byl bohatým měšťanem z řeznického cechu. Po velkém požáru v letech 1735 však zešílel a oběsil se. 

  • Černý kocour z Týnce nad Sázavou

V Týnci nad Sázavou pomohl s odhalením zlenického vraha černý kocour. Obvinění pánové byli zavedeni do mučírny, kde uprostřed seděl černý kocour, hned vedle popravčího špalku. Jejich chytrý soudce a pán Oldřich z Týnce řekl: "Zavedl jsem vás sem na zkoušku, abych se přesvědčil, že jste mluvili pravdu. Mohlo by to posloužit k vypátrání zlenického vraha. Černý kocour, kterého zde vidíte, má kouzelnou moc. Kdo se ho dotkne a nemluví přitom pravdu, zůstane mu na ruce černé znamení."

Všichni si pohladili kocoura, a protože černý kocour býl zamazaný od sazí, zůstaly jim černé ruce. Bílé ruce měl jen vrah, který měl strach si kocoura pohladit. Reálně si představit podobný princip odhalení není zase tak těžké. 

  • Práce na vinici v Mělníku

Kněžna Ludmila si vybrala pro svůj první vinohrad stráň severně od obce Nedomice a pojmenovala ji Svatováclavská, podle svého vnuka, svatého Václava. Na této první mělnické vinici měl sám Václav, který byl později prohlášen za svatého, pracovat.

Proto jej vinaři zvolili za svého ochránce. Byl totiž jediným, který révu sám nejen pěstoval, ale i sklízel a lisoval. Realita je taková, že tvrdá manuální práce vysoko postavených elit je vždy vysoko ceněna. Název vinice tak jeho jméno nese právem.

  • Bezedná studánka u Hostouně

Kousek od Dobrovíze podél toku malého potůčku narazíme na malou studánku. Podle pověsti je tak hluboká, až se zdá bezednou. V roce 1866, kdy táhli krajem Prusové, vznikla o studánce pověst. Prusové se utábořili poblíž a když měli žízeň, vrhli se na vodu. Vedoucí důstojník nechtěl, aby se rota rozpadla a rozvalovala u studánky.

Proto se rozjel k nim, aby zjednal pořádek. Než to však stačil udělat, koňovi podjela kopyta a i s velitelem zmizel v bezedné studánce, kde se utopil. Od té doby prý jezdí osamělý muž v noci na svém koni a hledá svou neposlušnou rotu. Reálně se obyvatele Hostouně domnívají, že mohlo jít o vzpouru roty, která nesnášela tvrdé velení důstojníka, a tak ho ve studánce jednoduše utopila.