Fotbal, hokej, basketbal? Je to ragby, kdo teď násobí počty svých členů

Vedle týmu mužů a žen působí v říčanském ragby i osm mládežnických celků
Zobrazit fotogalerii (2)
 

Ragby. Fyzicky náročný a kontaktní sport na jedné straně, dodržovaný respekt hráčů k soupeři, rozhodčím a pravidlům na straně druhé.

O dlouholetém a v Čechách se stále rozmáhajícím sportu jsem si povídal s Tomášem Kohoutem, trenérem juniorů Rugby club Mountfield Říčany. Tomáš Kohout byl za svoji práci s mládeží vybrán do top třicítky trenérů v letošní celostátní soutěži „Díky, trenére.“

 

1) Jaká je Vaše sportovní historie?

K ragby mě přivedl táta s dědou někdy v pěti, šesti letech. V Říčanech jsem prošel všemi mládežnickými kategoriemi až k mužům, za které jsem hrál do svých 27 let. Vinou  zranění jsem tehdy musel svou hráčskou kariéru uzavřít. Od té doby se ragby věnuji jako trenér.

 

2) Je ragby sportem, kterému se může věnovat úplně každý?

Hrát ragby může v podstatě úplně každý, komu vyhovuje kolektivní sport. Vypozoroval jsem, že lidé nejčastěji opouští naše řady až po zjištění, že jim spolupráce s ostatními vlastně příliš nesedí. V tomhle má ragby stejné úskalí, jako kterýkoliv jiný skupinový sport.

 

3) Říkáte, že je to sport pro každého. Evidujete však v Říčanech nějaké ragbistky?

Je tomu více jak deset let, co se u nás začalo ženské ragby znovu rozvíjet. V Říčanech dáváme všeobecně velký důraz na práci s malými dětmi a do každé z dětských kategorií se nám daří zapojit obvykle i tři nebo čtyři holky. Je ale pravda, že všemi věkovými kategoriemi až do dospělosti projdou opravdu jen jednotlivkyně. Z Říčan si třeba pamatuji pouze na jednu odchovankyni.

 

4) Když to teď zevšeobecním, jak úspěšně se v Čechách rozšiřuje členská základna?

Když to vezmu z pohledu Říčan, vyplácí se nám model, s kterým jsme začínali před deseti lety. Spočíval v tom, že jsme rozdělili nejmladší věkovou kategorii, v které mohli hrát všechny děti do 13 let. Zahájili jsme tehdy minikampaně po školkách a rugby dokázali zpřístupnit i tříletým, čtyřletým dětem. Zájem rostl i ze stran o něco starších dětí  a nám se tím otevíral prostor pro zakládání kategorií pro hráče do 11 let, později do 9 let, nakonec i pro malé ragbisty do sedmi let věku. Tento úspěšný model začaly používat i ostatní kluby, což se odrazilo na růstu české ragbyové obce. Zatímco před deseti lety se na turnajích dětí do 13 let scházelo okolo 150 hráčů, dnes je to okolo šesti set v každé kategorii. Novinkou je vznik klubů, které jsou zaměřené výhradně jen na dětské ragby, jako je tomu například v Kralupech nad Vltavou, Rakovníku či v nedalekých Babicích.

 

5) Účastní se české mládežnické celky vůbec nějakých mezinárodních klubových soutěží?

Po Evropě se pořádá velké množství mezinárodních turnajů, z kterých si české týmy vybírají a účastní se jich. S říčanskými juniory vycestujeme na takové turnaje obvykle dvakrát až třikrát do roka. Samozřejmě je tu i ta opačná varianta. Například na turnaj v Petrovicích už léta jezdí anglický Newcastle Falcons.

 

6) Letos se po čtyřech letech koná mistrovství světa. Myslíte si, že se medializace šampionátu odrazí na růstu členské základny?

Mistrovství světa je pro ragby tou největší reklamou. Díky televizním přenosům se divákům nabízí i pohledy na zaplněné tribuny, na kterých nenajde oddělené sektory pro fanoušky obou týmů. Spatří scény, ve kterých fandové odmění potleskem za povedenou akci i soupeřovu reprezentaci. Uvidí také to, v čem jsou ragbisté od mala vychováváni, tedy k vzájemnému vyjadřování respektu vůči protivníkovi i rozhodčím. Nedočkají se od hráčů teatrálních gest. To všechno patří k výhodám, které pomáhají přitáhnout další fanoušky a hráče.

 

7) Koho byste označil za největší osobnost českého ragby?

Já k osobnostem českého ragby řadím všechny ty, kteří se věnovali jeho rozvoji, dál mu předávali své zkušenosti a poskytovali mu svůj volný čas. Každého takového člověka si velmi cením, a proto bych nerad z toho velkého množství lidí někoho vyzdvihoval nad ostatní.

 

8) Jaký by měl být správný trenér mládeže?

Podle mě by to měl být velmi dobrý pedagog a morální člověk, který dovede tyto přednosti spojit. Nezbytností jsou samozřejmě znalosti o daném sportu. Správný trenér mládeže si musí být především vědom toho, že působí jako vychovatel, který má svěřence připravit na sportovní život. Vidět v tomto úkolu jakousi nadstavbu své práce.

Klíčová slova: