Zvládl jsem to! V cestě za postupem i s redaktorem ČtiDoma.cz

 

Třetí zápas a třetí vítězství v řadě! Fotbalisté Senohrab v sobotu porazili domácí Radošovice a úspěšně kráčejí za postupem do okresního přeboru. Pozápasová dobrá nálada, radost a chuť se smát třeba i přitroublým vtipům se vyhýbá jen jednomu z hráčů vítězného týmu...

 

Stejně jako už tolikrát předtím i letos reprezentují senohrabský fotbal vedle mládeže i dva celky mužů. Už krátce po začátku sezony se i tentokrát oba dospělé celky pohybují na jiných koncích výsledkových tabulek. Zatímco první tým se v novém ročníku opět pere o nejvyšší příčky, senohrabskou rezervu hledejte v dolních patrech tabulky nejnižší okresní soutěže. Jako „rezervista“ jsem proto naléhání vedoucího prvního týmu, „jdeš s námi“ přijal spíše s rozpaky.

 

Před zápasem

Už s příchodem na zápas poznávám určité odlišnosti v týmové kultuře. V prvním týmu se chodí včas. Dochvilnost v případě druhého týmu znamená několikaminutovou osamělost. Při předzápasové rozvičce se snažím vzbudit dojem, že týmové rozběhání, krátké cvičení a práce s balonem je i pro mě zaběhnutý rituál. Odlišný je i hlavní cíl obou družstev. Pro jedno z nich je především důležité si zahrát fotbal, pro druhé sbírat vítězství pro postup do okresního přeboru.

 

Během utkání

Nervozita, že svojí chybou rozhodnu zápas mi svazuje nohy. Proto první vážnější situaci řeším jako krajní obránce ostrým a možná dost zbytečným faulem. Po obdržené žluté kartě už od desáté minuty hraji navíc i s vědomím, že podobný zákrok se rovná nejen početnímu oslabení naší jedenáctky, ale i mému pravděpodobnému „sežrání“ dotčenými spoluhráči. Děj utkání se naštěstí ubírá jiným směrem a ve 14. minutě otevíráme poprvé skóre zápasu. V 19. minutě se se situace opakuje a ze mě tím padá velký díl nervozity. Hra se dál přenáší na polovinu hřiště soupeře a já s brankářem a většinou obránců povětšinou jen sledujeme snažení útočných řad. V poločasové pauze odcházíme do kabiny bez obdrženého gólu a s náskokem čtyř branek.

 

Brankář Kačmáček držel ještě v prvním poločase čisté konto.

 

Přestávkovou euforii z nadějného výsledku brzdí trenér i kapitán mužstva, který informuje, že viděl soupeře otočit výsledek i za takto rozhodnutého stavu. „Klíčových je 15. minut. Když nám nedají góla, položí se,“ motivuje svěřence zkušený trenér před jejich nástupem do druhého poločasu.

 

V příští čtvrthodince branka sice skutečně nepadla, jenomže odpor Radošovických se nezačal hroutit ani po obdržených gólech z 65. a 66. minuty. Ba naopak, v 69. minutě přichází naše zaváhání a domácí poprvé v zápase rozvlní síť. Radošovičtí fanoušci i za stavu 1:6 povzbuzují svůj tým, který převzal v zápase iniciativu. Konečně mohu i já přispět svými bohatými zkušenostmi ze zápasů pod herním tlakem. Po dohrávání jedné ze situací v našem brankovišti přebírám balon a asi po sedmdesátimetrovém sprintu podél autové čáry přenáším hru na druhý konec hřiště. Slibně rozjetá akce gól a ani potřebné uklidnění však nepřinesla. Balon se už za chvíli vrací zpět do našich vápen a brankář čelí další nebezpečné akci Radošovických. Diváci ucítili příležitost a ženou své hráče do dalších a dalších příležitostí skórovat. Nakonec se dočkají. Pohledná kombinace domácích graduje v 79. minutě druhým gólem do naší sítě. 2:6. V závěrečných deseti minutách probíhá „přetahovaná“ o hrací prostor a obě mužstva se střídají v návštěvách svých brankovišť. Skóre utkání se už ale nezmění.

 

hrající trenér Pancíř přepouští místo jednomu z náhradníků

 

„Dobrý, při tvým sprintu si i domácí fanoušci odkládali od huby půllitry a uzeniny, jak to bylo povedený,“ snaží se mi zvednout náladu trenér. Je pravděpodobně zmatený z mého přístupu k vítěznému utkání, když se neraduji jako ostatní spoluhráči. Vím, že bych měl, ale v té chvíli se spokojím jen s vlastním vědomím, že jsem v tu sobotu 5. září nic nezkazil.

Klíčová slova: