Když se zlato stane životním osudem...

Petr Morávek u důlního vozíku v jílovské expozici zlata
  |  

Geolog a znalec ložisek zlata RNDr. Petr Morávek má bohaté zkušenosti z celého světa. Nyní je vkládá do publikací a činnosti Regionálního muzea v Jílovém u Prahy.

Jak jste se dostal k současné práci v jílovském muzeu?

Narodil jsem se v Jílovém, do základní školy jsem chodil v Jílovém, takže jsem jílovák. Po ukončení studia geologie na Přírodovědecké fakultě University Karlovy jsem od roku 1959 pracoval jako geolog v jílovských dolech - až do jejich uzavření v roce 1969. Poté jsem dvacet let jezdil po světě Dalších dvacet let jsem vedl řadu průzkumů zlatých ložisek u nás. Proto když jsem viděl, že se připravuje rekonstrukce expozice zlata v jílovském muzeu, přihlásil jsem se a práce mi připadla.

 

Řekněte nám o svých cestách po světě...

Měl jsem štěstí, že v roce 1968 jsem se účastnil světového geologického kongresu v Praze, který byl bohužel přerušený vpádem vojsk Varšavské smlouvy. Na kongresu jsem se seznámil s řadou zahraničních geologů, s jejichž pomocí jsem získal práci pro ministerstvu přírodních zdrojů v kanadském Québecu a podařilo se mi na dva roky vyjet. Pracoval jsem tam při povrchovém geologickém mapování a prospekci. Mohl jsem navštívit i řadu významných dolů nejen na zlato, ale i na měď, zinek a stříbro - moc jsem se naučil.

 

Jak šlo za komunistů svobodně cestovat?

Tehdy hodně lidí emigrovalo, ale já jsem se před koncem roku 1971 vrátil a tím jsem získal punc takového “blbečka“, který se bude vracet - měl jsem rád tuto zem a lidi v ní. Nikdo po mně nic nechtěl, k ničemu mě nezavazoval, ale díky několika rozumným šéfům šlo v geologii pracovat v zahraničí - a zdaleka jsem nebyl sám.

Fotogalerie z otevírání nové expozice zlata v jílovském muzeu

Autor expozice RNDr. Petr Morávek představuje jednotlivé části
Zobrazit fotogalerii (27)

Kde jste všude byl?

Pracoval jsem v řadě zemí- několik měsíců v Brazílii jako konzultant největší těžařské firmy Vale, několikrát v Maroku, skoro tři roky v Portugalsku aj. Byla to poučná praxe, kterou jsem později zúročil při průzkumu ložisek u nás. Snad nejzajímavější byl pobyt v Brazílii, kde jsem navštívil i oblast Serra Pelada v Amazonii, kde probíhala největší zlatá horečka 20. století. Na ploše cca 300x300 metrů tam do hloubky až 100 metrů pracovalo asi čtyřicet tisíc zlatokopů, nazývaných „garimpeiros“ - každý na svůj vrub na claimu 2x3 metry. Ručně nakopanou rudu nosili v pytlích ke zpracování na gravitačních splavech a rýžování. Vedle drobných zrn zlata tu byly nacházeny i zlaté hroudy o hmotnosti až desítky kilogramů. Společnost, pro kterou jsem pracoval, začala průzkum tohoto ložiska a později prováděla výkup zlata od majitelů claimů. Hroudy zlata jsem samozřejmě nezískal, pouze jsem doporučoval způsob průzkumu společností vytypovaných nalezišť.

Čtěte také: Dokumentační středisko českých ložisek zlata v jílovském muzeu  RNDr. Petr Morávek se stará také o celostátní dokumentaci minulých etap průzkumu a těžby mnoha českých ložisek zlata pro Českou geologickou službu – Geofond.

A potom?

Předtím jsem několik let pracoval v Portugalsku při průzkumu rud wolframu. Také jsem se účastnil a přednesl referáty na světových sympoziích věnovaných ložiskům zlata, organizovaných v Zimbabwe, v Austrálii a v Kanadě, měl jsem i možnost navštívit výjimečná ložiska zlata na Novém Zélandu.

 

Knížka o cestách Petra Morávka po světových zlatých nalezištích

A jaká byla vaše činnost v Čechách?

Od konce sedmdesátých letech jsem pracoval ve státním podniku Geoindustria Praha jako vedoucí průzkumu ložisek zlata. Vedle průzkumu ložisek jsem považoval za samozřejmost se účastnit i vědeckého vyhodnocování jeho výsledků - spolupráce s prof. Poubou mi přinášela dobrý pocit žáka s dřívějším učitelem na univerzitě. Po listopadu 1989 se však tento podnik rozpadl na několik společností s ručením omezeným, z nichž jen málo vydrželo několik let - další průzkum nepokračoval. Ministerstvo hospodářství ČR vyhlásilo v roce 1994 mezinárodní tendr na průzkum ložisek zlata a podle nabídek byla pro každé ložisko vybrána vhodná společnost. K průzkumu však nedošlo vzhledem nesouhlasu občanů a protestům ochránců životního prostředí. Rovněž současná vláda podle koaliční smlouvy neumožňuje průzkum a případnou těžbu zlata u nás. V Evropě se přitom zlato těží v řadě zemí - ve Švédku, Finsku, Portugalsku, Bulharsku, Řecku aj. Samozřejmě musí být používány bezpečné technologie a jejich technické zajištění a kontrola, aby nedocházelo k haváriím. Rozhodování o průzkumu a případné následné těžbě by mělo vycházet z odborných a ekonomických podkladů, s ohledem na ochranu životní prostředí, avšak bez politických nálepek...

 

Na čem teď pracujete?

Společně s několika kolegy připravujeme pro Českou geologickou službu publikaci širšího rozsahu „Vycházky do historických zlatonosných revírů“. Bude se týkat celé republiky včetně Písecka, Krkonoš, Jeseníků, Kašperských Hor, Zlatých Hor atd. Kniha by měla podat základní informace o geologii a přírodě jednotlivých revírů a formou průvodce po naučných stezkách přiblížit jejich poznání širokému okruhu zájemců. A možná se i podaří rozšířit stávající expozici zlata v jílovském muzeu o téma zajímající širokou veřejnost, jako jsou metody průzkumu, těžby a zpracování zlatonosných rud ve světě ve vztahu k ochraně životního prostředí...

 

Čtěte také: Muzeum v Jílovém oslavilo novou expozici zlata  
U příležitosti státního svátku 28. října 2015 otevřelo Regionální muzeum v Jílovém u Prahy novou expozici o těžbě zlata.