Vojna s krtkem

Kdo se směje naposledy...
  |  

Stalo se jednoho dne. Na letišti kladenského aeroklubu dostali nečekanou, nezvanou a nežádoucí návštěvu. Usídlil se tam krtek.

Absolutně mu nevadil jakýkoliv letecký provoz, zcela ho ignoroval a fascinován rozlohou zeleného lánu, ryl jednu hromádku za druhou. K malé radosti létajících a hlavně náčelníka, který až úzkostlivě dbal na to, aby na letišti bylo všechno, jak má být.

 

Zpočátku to považoval za jednoduchou, až banální záležitost. Po několika neúspěšných pokusech poznal, že se ve svých představách hluboce mýlil. Zkoušel vše možné a doporučené, radil se se zahrádkáři, studoval odbornou literaturu, ale jediným výsledkem bylo, že se plocha čím dál tím víc zaplňovala hromádkami tmavé hlíny. Náčelník si už začínal zoufat. Letecké, rodinné a jiné problémy ustupovaly do pozadí. Jeho životní náplní se stalo chytání krtka.

 

Zdálo se, že příběh bude mít dobrý konec...

 

Problém vyřešen?

 

Konečně jednoho časného nedělního rána uspěl. Krteček neodolal další nalíčené pasti a chytil se. Náčelník, ve kterém již lovecké pudy překonaly vše ostatní, byl na vrcholu blaha. Jeho sen se splnil.

 

Ale protože svou povahou byl dobrosrdečný a měkkosrdcatý, daroval krtkovi život. Pouze ho strčil do kýble a odnesel do kanceláře s tím, že až půjde večer z letiště domů, pustí ho pod zalesněným kopcem.

 

Náčelníkovy myšlenky se vrátily k letecké problematice, plný elánu na ranním nástupu vyhlásil, co, kdo a na čem bude létat, a odebral se na start školit nováčky.  Tu najednou zamířila k náčelníkovi mladá plachtařka.

 

„Tak si představ, co máme na letišti za hrubiány. Někdo chytil krtečka a strčil ho v kýblu do kanceláře. Kdybys ho viděl, chudáka, jak tam zoufale běhal dokola! Tak jsem ho vzala a pustila na letiště. Ať se trochu proběhne....“


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru