Srdce Lesního divadla v Řevnicích stále tepe, prodělalo však další infarkt

  |  

Lesní divadlo v Řevnicích se může chlubit stoletou tradicí. Právě toto jubileum si město připomene i v rámci chystaných oslav už příští sobotu. Ale i když se všechno může zdát zalité sluncem, za oponou se objevují nepříjemné stíny.

Lesní divadlo v Řevnicích si v historii prošlo mnoha veselejšími i méně šťastnými okamžiky. V polovině sedmdesátých let to dokonce vypadalo, že definitivně skončí. Zkrátka proto, že na scéně už nebylo možné hrát. Naštěstí se objevuje hrstka dobrovolníků a činnost souboru i divadla je obnovena. Další krize přišla po revoluci. Lidé se věnují úplně jiným věcem, pouští se do podnikání, cestují. A když už se náhodou hraje, tak před hodně mizernou diváckou kulisou. Zase se však nějakým způsobem povede tradici zachovat.

Byly časy, kdy do divadla nebyla zavedená elektřina. Když se hrálo za šera nebo tmy, proud se bral z okolních vil. Dnes už je divadlo samozřejmě plně soběstačné.

Dnes je situace víceméně ustálená. Alespoň co se týká řevnického divadelního souboru, který má stálých třicet až pětatřicet členů. "Je to otázka priorit. Jde o to, jak si kdo udělá čas a dokáže vlastními silami i finančně pomáhat," má jasno principálka řevnických divadelníků Michaela Šmerglová. Když mluví o svém velkém koníčku, je na ní vidět zapálenost a odhodlání. Zároveň ale i jistá dávka smutku, nebo spíš odevzdanosti. Má totiž dost těžkou pozici. Lesní divadlo patří městu, které je zároveň i sponzor, může žádat o granty nebo hledat donátory a tak dále. Členové souboru tak vlastně jen čekají, s čím majitel přijde.

Program Lesního divadla v Řevnicích najdete ZDE.

Letos se uvažovalo o rekonstrukci divadla, která dokonce i začala. Jenomže trošku jinak, než si herci přáli. "Majitel nás vyzval, abychom sepsali požadavky a připomínky. To bylo super, protože to bylo ještě před tím, než vznikl projekt. Jenomže pak diskuse začala váznout a my jsme viděli až finální verzi, do které už nebylo možné mluvit." Šmerglová si nepřeje nic většího než otevřenější spolupráci mezi městem a souborem a vyříkání si některých věcí. "Všichni chceme, aby tento cenný objekt nějak vypadal a lákal diváky. Máme stejnou vizi, jen by ta cesta neměla být tak bolestná. Někdy je lepší se zastavit, než zbrkle uhánět."

Také letos se bude v Řevnicích konat nejstarší open festival v Česku, tradiční Porta.

Pravdou je, že když se honí více zajíců najednou, nakonec zůstanou oči pro pláč. Grant, který si řevnické divadlo přálo, nevyšel. Nad důvody je možné jen spekulovat, nejspíš není politicky vhodná doba. Před volbami je asi potřeba sypat peníze jinam, kde je to víc vidět a může se rekrutovat větší základna potenciálních voličů. Anebo je to jinak?

Před dvěma lety se podařilo udělat novou podlahu na jevišti a forbínu. Členové řevnického souboru na tom trávili mnoho hodin dobrovolnou prací.

V každém případě se na opravy nějaké peníze najdou. Z krajské pokladnice to nehrozí, možná se však slituje město, případně sáhnou do vlastní kapes členové souboru. Prioritou by mělo být zázemí pro diváky. "Nejsme nijak bohatí. Ale všichni máme úspory na horší časy. Někteří z nás budou ochotni divadlu přispět. Samozřejmě jde jen o ty malé opravy, na větší už sami nemáme," uvědomuje si Šmerglová. Sem tam něco vyměnit, zrepasovat lavice pro obecenstvo a podobně. Další věci se budou muset odložit. Nebude to poprvé ani naposledy.

Chtěli jsme znát i stanovisko města. Na zaslané otázky nám však nikdo neodpověděl (ani starosta Tomáš Smrčka, ani jeho zástupci). Z radnice reagovala pouze Monika Vaňková. Nicméně pouze na dotaz ohledně oslav 100 let divadla. Otázky na spolupráci města a souboru či neposkytnutý grant zůstaly bez povšimnutí.   

Divadlo zatím odolává některým komerčním snahám totálně změnit jeho vzhled. "Je to věčný boj mezi ekonomikou a tradicí. Samozřejmě se najdou tací, kteří by to úplně přestavěli, a argumentují, že se tím naláká více interpretů a lepších souborů, jež u nás budou ochotni vystupovat. Mají svým způsobem pravdu. Ale už by to nebylo to tradiční lesní divadlo." Většina „obyčejných“ lidí má stejný názor. I senioři, kteří tvrdí, že si raději dají hodinu na cestu do kopce a vědí, že budou klopýtat, než aby je až k ochozům dovezly například po jezdící schody. Srdce řevnického divadla stále tepe. Sem tam sice přijde infarkt, ale resuscitace se zatím pokaždé podařila. Byla by škoda, kdyby z tohoto nádherného kousku světa definitivně vyprchal život. Nakonec, zajeďte se tam podívat. Třeba už 17. června, kdy budou probíhat zmíněné oslavy sta let.