Jak se žije ženám ve sboru v tradičně mužské organizaci?
Necítím to tak, že by dobrovolní hasiči byli tradičně mužskou organizací. Vždyť už z historie našich sborů se nese název "bratři a sestry". Ženy byly součástí sborů již v dobách jejich zakládání. Jako malé soutěžily v dětských družstvech, v dospělosti mají své funkce ve výborech sborů, okrsků. Třeba hospodářka, jednatelka, kulturní referentka, referentka žen, starostka. Ženy se stávají vedoucími dětských kolektivů, jsou členkami družstva žen a zapojují se aktivně do veškeré činnosti sboru.
V okresním sdružení jsou také zapojeny - skoro každé okresní sdružení má svou pracovnici, která zajišťuje veškerou agendu a chod kanceláří, máme tu vedoucí odborných rad, členky výkonného výboru, předsedkyně revizních rad, na mnoha okresech ženy zastávají funkci starostky okresu. Toto zastoupení žen ve všech oblastech naší činnosti se objevuje ve všech článcích našeho sdružení: sbor, okrsek, okres, kraj, ústředí.
V poslední době ženy absolvují základní kurzy a posléze se stávají i členkami výjezdových jednotek JSDHO. Myslím, že ženy jsou nedílnou součástí dobrovolné hasičiny a sbory, které jsou výhradně mužské, jsou o mnoho ochuzeny.
Jsou vůbec ještě úkony, které dnes ženy hasičky nedělají?
Myslím, že u profíků ženy častěji nejsou ve výjezdové jednotce. To se ale netýká dobrovolných hasičů, u nás jsou ženy i ve výjezdových jednotkách. U profesionálních hasičů jsou například ženy velitelky, ale na výjezdu bývají opravdu muži, na rozdíl od zahraničí. Ve Sboru dobrovolných hasičů ženy jezdí, zasahují...
A čím to, že u dobrovolných hasičů ženy ve výjezdové jednotce jsou, ale u profesionálních hasičů na výjezdu nejsou?
Protože je takový zákon, že ženy nesmějí být zaměstnány u té výjezdové jednotky.
Z jakého důvodu myslíte, že to tak je?
Já jsem pracovala 20 let na úřadu u profíků, kde jsme se tam o tom s klukama bavili, proč nemohou být ženy u profíků na výjezdu, když jsou fyzicky schopné a i ty funkce by zastaly. Nevím, jestli si „nahoře“ myslí, že by muži brali ohledy na ženy při výjezdu k opravdu závažné události. Že by jim třeba ulevovali, aby nemusely dělat to nebo ono. To samozřejmě nejde, musí do toho vložit maximum. Ale to by spíše měl zodpovědět někdo shora, například ministr vnitra.
Také je dobré říct, že dobrovolní hasiči projdou stejným výcvikem jako hasiči profesionální, v jejich schopnostech rozdíly nejsou. Takže jestli žena dobrovolná hasička nebo muž, jestliže už výcvik zvládnou, není žádný důvod, aby nezvládly ten samotný zásah.
Jaká je motivace dobrovolných hasiček? Nemusejí to přece dělat. Co je na tom baví nejvíc?
Možná je to o tom, vyrovnat se chlapům, ale spíš si myslím, že je to o pomoci někomu. Myslím, že skoro každá ženská to má v sobě – pomoct, zachránit život, zachránit majetek. Vytáhnout někoho z auta, vytáhnout někoho z ohně. Chlapi do toho jdou častěji spíše z takové chlapské ješitnosti. Profesionální hasiči jsou za to placení, ale dobrovolní hasiči prakticky ubírají čas svojí rodině (pokud tedy není u hasičů celá rodina) a riskují za nic. Za to, že to chtějí dělat, a to jak ženy, tak chlapi. Myslím, že tam je to srovnané.
Jaká nálada panuje mezi hasiči a hasičkami?
Ženy často dokáží chlapy podržet, třeba když někde hasí tři dny v kuse, doveze se jim jídlo a podobně. Myslím, že je tam taková soudružnost, kdy spolu muži hasiči a ženy hasičky dobře spolupracují a funguje to. To si naopak myslím, že už tolik nefunguje u profíků.
Doba směřuje k tomu, že opravdu hodně sborů poznává, že jsou tam ženy platné. Znám sbor, kde pracují holčiny na směny, takže mají možnost vyjet, aby hasiče doplnily. A jsou to sestřičky JIPky, takže jejich pomoc je neocenitelná, když třeba přijedou k nějaké bouračce. Je sice potřeba silou otevřít auto, ale kdo se postará o toho zraněného? Když se to vezme, první záchranářskou práci dělají právě hasiči.
Jak by se podle vás dalo ke sboru přilákat více žen?
Hodně děvčat u hasičů zůstane, protože k nim chodily od malička a zůstanou. Jiné ženy se třeba přistěhují a všechny akce města pořádají hasiči, což je zaujme a postupně se přidají k hasičům. Spíše to ale funguje tak, že jedna hasička přivede své kamarádky, děti nebo muže. A naopak muži, kteří jsou ve sboru, s sebou někdy přivedou své přítelkyně či manželky.
Takové vazby jsou výhodné, protože „hasičina“ je koníček, který nám ubírá hodně volného času, a proto je dobře, pokud mají oba partneři koníčka stejného. Když totiž partnerka hasiče není ochotná mu tento koníček tolerovat a čekat na něj doma, musí jedině začít jezdit s ním. Někteří kvůli podobným situacím hasičinu opouštějí, jiní se rozcházejí.
Je běžné, aby byla u dobrovolných hasičů celá rodina?
Když se člověk podívá po historii dobrovolných hasičů, tak jsou ve vesnici třeba tři jména, která se prolínají celým sborem. Třeba u nás, když se udělá soutěž okresních členů, tak je tam sedm soutěžících a všichni se jmenují „Vaněk“. Hasičství se tedy prolíná napříč rodinami. Často si tedy hasič bere hasičku ať ze svého nebo jiného sboru. Takže je celkem běžná hasičská svatba.
