Svatý Martin, to je spousta dobrot a zajímavé tradice!

Přiběhl k nám bílý kůň, zalehl celý dvůr
 

Na svatého Martina nesmí chybět dozlatova vypečená husička, mladé víno, ale ani martinské podkovy. Proč to tak je?

Martin Tourký se narodil roku 316 n. l. Jeho otec byl římský důstojník v provincii Horní Panonie, dnešním Maďarsku. Chtěl, aby se Martin stal vojákem, k čemuž ho donutil v pouhých patnácti letech. Podle legendy viděl jedné noci Martin na ulici polonahého žebráka, který ho požádal o almužnu. Martin ovšem peníze neměl. Rozpůlil svůj vojenský plášť napůl a dal žebrákovi jednu půlku, aby jej ochránil před mrazem. Další noc se Martinovi zjevil Kristus oblečený právě do této poloviny pláště. Zřejmě pod vlivem zjevení přijal Martin na Velkou noc roku 339 křest a rozhodl se zasvětit svůj život Bohu. Vojsko ale mohl opustit až po dlouhých 15 letech, když dosáhl důstojnické hodnosti. Roku 372 se stává biskupem, ale i přes své jmenování žije dále jako mnich v chatrči poblíž řeky Loiry, kde později vzniklo opatství Marmoutier. Svatý Martin zemřel roku 397 v 81 letech v Candes u Tours. Je patronem vojáků, koní, jezdců, hus a vinařů a nejčastěji bývá zobrazován na koni s půlkou pláště a žebrákem.

Martinské podkovy: Polohrubá mouka 300 g
Droždí (půl kostky)
Máslo 100 g
Citronová kůra 1 lžička
Žloutek 2 ks
Moučkový cukr 100 g
Sůl (špetka)
Mléko 200 ml
Rozšlehané vejce (na potření)Pečicí papír
Moučkový cukr (na posypání)Mák, ořechy, povidla – co je libo jako nádivka
Celý recept ZDE

„Konalo se svatomartinské posvícení, šlo o jedno z posledních. Poté se konalo už jenom kateřinské 25. listopadu a s Kateřinou končila taneční zábava, protože za rohem už byl advent. Na svatého Martina končila služba. Čeleď dostávala mzdu a na novou navazovali až po Novém roce. S tím byly spojené různé nešvary. Děvčata si peníze ušetřila třeba na věno, ale chlapci toho využili a většinou si takzvaně zamartínkovali. Jedná se o synonymum k nezřízenému pití, jídlu a zábavě. Chlapci potom neměli z čeho žít, schylovalo se například k loupežím. Dokonce vyšlo i nařízení, a to v Praze, kdy nebyli vpouštěni do Prahy, aby nedocházelo ke kriminalitě. K Martinovi patří husa, to je klasika, kterou známe od 15. století. Je to pečená husa, knedlík, zelí, polévka kaldoun se speciální zavářkou – s makrónkami, jedná se o takovou stočenou malou kremrolku. Ty se dokonce stáčely na speciálním prkénku. Dále byly speciální martinské rohlíky ve tvaru podkovy. Nechybělo ani mladé martinské víno. Husu jedla rodina společně a při rozdělování dostal nejmladší čeledín křídlo – to aby lítal, aby nebyl líný,“ říká Naďa Černá z Mělnického muzea.

Svátek svatého Martina patří tradičně k jednomu z nejoblíbenějších v roce. Je spojován i s příchodem prvního sněhu a pravým posvícením. Čeledi končila sjednaná služba, dostala výplatu a hledala službu pro další rok. Na mnoha místech se kromě posvícení konaly také dobytčí a výroční trhy. Ve vinařských oblastech pak tento den patřil oslavě nového vína.


Husička: Husu pěkně nasolte a zalijte mlékem, odležet ji nechte dva dny - marinovat. Poté ji vyjměte a opláchněte ve vodě. Jablka rozpulte, odstraňte jádřince a do otvoru vložte badyán. Jablky, cibulí, skořicí a hřebíčkem naplňte husu. Poté ji okmínujte (případně ozvláštněte kořením na husu Wiberg), vložte do pořádného pekáče s trochou vody hřbetem nahoru a přiklopte. Pečte 1,5 hodiny na 160 stupňů. Poté husu vyndejte, otočte, znovu přikryjte a dále pečte při 160 stupních asi 40 minut. V průběhu pečení husu polévejte výpekem či trochou vody. Husu dotáhněte v odkrytém pekáči ještě 40-45 minut!

Ke svatému Martinu patří od 15. století dozlatova upečená svatomartinská husa obvykle podávaná s houskovým nebo bramborovým knedlíkem a červeným zelím. Ovšem i k husičce se pojí hned dvě legendy. Podle jedné se jí proto, že husy svatého Martina při kázání rušily, a proto nyní odpykávají trest na pekáči. Druhá říká, že Martin byl tak skromný, že se před volbou biskupem skrýval v hejnu husí, ale husy ho svým štěbetáním prozradily. Na svatomartinskou tabuli patří také tradiční rohlíky plněné mákem nebo povidly a samozřejmě již zmíněné, ať už červené či bílé, mladé víno. To se smí pít právě až 11. listopadu.


Životní styl

Hobby