Operace Anthropoid: Jak jsme se zbavili Heydricha

Heydrich jel v otevřeném mercedesu do svého úřadu. Věřil, že je v bezpečí.
Zobrazit fotogalerii (4)
  |  

Už 27. května si připomeneme 75. výročí atentátu československých parašutistů na Reinharda Heydricha. Jaký byl průběh atentátu a kdo jsou jeho hrdinové?

Atentát na zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě Reinharda Heydricha patří k nejtemnějším a zároveň nejstatečnějším okamžikům naší historie. 

Po odvolání Konstantina von Neuratha jej 27. září 1941 vystřídal ve funkci protektora Reinhard Heydrich. Po mírnějším přístupu s ním přišel do protektorátu tvrdý řád, který měl zamezit vzrůstajícím aktivitám českého domácího odboje. Nastalo období strachu a teroru, zahájené vyhlášením stanného práva. 

Heydrichova politika cukru a biče znamenala sociální výhody dělníkům pracujícím pro potřeby Třetí Říše a zároveň brutální perzekuci vůči neloajálním a nepřátelům.

Po zatknutí předsedy protektorátní vlády generála Aloise Eliáše následovalo popravení vedoucích činitelů odbojové organizace Obrana národa. Na tento popud se v Londýně uskutečnila porada českých zpravodajců, na které bylo rozhodnuto o provedení odvetné akce.

Cílem operace, která dostala krycí název ANTHROPOID, měl být buď Karl Hermann Frank, nebo Reinhard Heydrich. Atentát měla spáchat dvojice vycvičených československých vojáků, rotmistr Jozef Gabčík a rotmistr Jan Kubiš, kteří byli v civilu vysazeni padákem na okupované území. 

Původně měl s Josefem Gabčíkem provést operaci rotný Karel Svoboda, jenže ten se zranil při výcviku. 

K náročnému vysazení vojáků došlo v noci z 28. na 29. prosince 1941. Jenže ráno vojáci zjistili, že byli vysazeni na špatném místě. Předpokládali výsadek u Plzně, ale skončili u  obce Nehvizdy, na Plzeňsko tedy museli dojet sami, aby zde vyhledali kontaktní osoby. Vojáci museli vyřešit situaci s ukrytým materiálem v Nehvizdech, který postupně přenesli do Prahy. 

Samotný plán atentátu

Po prozkoumání terénu a zvážení svých možností se Gabčík a Kubiš rozhodli pro útok na automobil Reinharda Heydricha v zatáčce u Vychovatelny v Praze-Libni, kudy Heydrich jezdil ze svého sídla v Panenských Břežanech na Pražský hrad. Šlo o výhodné místo, protože vůz musel v ostré zatáčce výrazně zpomalit. 

Heydrichův stav se sice postupně zlepšoval, nakonec však dostal otravu krve a 4. června 1942 následkům zranění podlehl. Spekuluje se i o tom, že mu mohl pomoci český lékař. 

K atentátu došlo 27. května 1942, několik málo minut po půl jedenácté. V nepřehledné situaci, kdy kolem projížděla tramvaj, se stalo něco co, Gabčik neočekával. Když se přiblížil k Heydrichovi v autě a namířil na něj, samopal Sten se zasekl. Vzápětí jej z bezprostřední blízkosti Kubiš zasáhl speciálně upravenou bombou. 

Po útoku

Překvapivě se jim oběma podařilo utéct z místa akce a ukrýt se v pravoslavném kostele Cyrila a Metoděje v Resslově ulici u Karlova náměstí, spolu s dalšími členy ostatních výsadků v Praze. Mezitím byl vyhlášen výjimečný stav, nejdříve jen v Praze, ale pak po celém území. Probíhaly domovní prohlídky a zatýkání.

Místo úkrytu vojáků bylo prozrazeno, a tak vojáci v ranních hodinách 18. června čelili mnohahodinovému útoku. Boj probíhal v kostele i v jeho podzemí. Českoslovenští vojáci se nakonec raději zastřelili, než aby se vzdali. 

Historikové spekulují o tom, že milenky parašutistů, Marie Kovárníková a Ludmila Soukupová, mohly hrát daleko významnější roli, než jakou jim připisujeme. Obě byly zatčeny gestapem 25. června 1942 na základě udání domovníka Josefa Otty. Gestapo ženám uvěřilo, že byly jen milenkami parašutistů a neměly žádné spojení na odboj.

Přesto byly obě 24. října 1942 popraveny. Popraveni i s rodinami byli rovněž všichni ti, kteří českým vojákům pomáhali. Jako nacistická odplata za smrt protektora následovalo vyhlazení Lidic a Ležáků.