/KOMENTÁŘ/ Doba temna, během které si z ještě před pár lety nepřekonatelné Sparty dělal kdoví jaký klub "z horní-dolní dobrý den", se možná brzy změní v naději v lepší zítřky. Andrea Stramaccioni po devíti měsících končí na lavičce pražské Sparty. A sportovní úspěchy si s sebou z Čech rozhodně neodnáší. Sparta v uplynulých měsících prohrála boj téměř na všech frontách.
V lize je s obrovským odstupem od první Plzně pátá, do vysněné Ligy Mistrů se neprobojovala, neuspěla ani o úroveň níže – v Evropské lize, konkrétně v její kvalifikaci! Totální kolaps předvedla i v tuzemském Mol Cupu, kde vypadla s ostravským Baníkem, který je momentálně na sestupu do druhé ligy… I tak Stramaccioni pokračoval ve své luxusně placené funkci nadále i letos na jaře, což by mu mohl kdejaký jeho předchůdce závidět.
Nevoli fanoušků odolával, Brnu už nikoliv
Ačkoliv se zprvu zdálo, že by se po zpackaném podzimu přeci jen mohlo po poměrně úspěšné jarní přípravě blýskat na lepší časy, nestalo se tak. Za vše mluví dvě remízy v úvodních jarních kolech s týmy ze spodku tabulky, především ta domácí s brněnskou Zbrojovkou, která navíc hrála téměř půl hodiny o deseti.
Co už by se muselo stát, aby se sparťanští fanoušci dočkali změny na trenérském postu? Jak dlouho bude majitel Sparty Daniel Křetínský nad „svým vyvoleným“ držet ochrannou ruku? Tyto otázky si kladl snad každý Sparťan, který dával v poslední době již pravidelně po skončení nepovedeného zápasu hlasitě najevo, co si o hře i italském trenérovi myslí.
Přežil to, co (by) Češi nepřežili
Podívejme se nyní trochu do minulosti… V březnu loňského roku se týmu z Letné ujal bývalý trenér českého národního týmu Petr Rada. I když se ani s ním řada fanoušků příliš neztotožňovala, a hra Sparty nevypadala kolikrát kdoví jak, výsledky zkrátka měl, to je holý fakt.
Z odkoučovaných deseti zápasů prohrál jediný, remizoval v té době s velmi slušně hrající a hráčsky nabitou Slavií, porazit navíc dokázal v rovněž nepříliš dobrých sparťanských časech Viktorii Plzeň, což se Italovi Stramaccionimu nikdy nepodařilo. I přes tyto poměrně slušné výkony se Petr Rada z Letné musel pakovat...
Zahraniční odborník měl nastolit novou éru
Fotbaloví šéfové z Letné chtěli po letech změnu. Velkou změnu! Tou se měl stát uznávaný zahraniční odborník, který by si vytvořil hráčský i realizační tým podle svých představ, bez výraznějších finančních překážek. Tím "spasitelem" se nakonec stal Ital Andrea Stramaccioni, který v minulosti prošel Interem Milán nebo třeba i řeckým Panathinaikosem. Na první pohled velký úlovek…
Po pár týdnech výrazného obměňování kádru, kdy přišla hromada cizinců ze všech koutů světa za stamilióny korun, a domácí fotbalisté zkrátka nebyli příliš IN, se začaly objevovat první indicie možného přešlapu. Sparta dlouho nemohla najít svou fotbalovou tvář, efektivní rukopis vytouženého trenéra s moderními prvky evropského formátu jakoby nebyl. Doba hájení italského kouče i celého týmu se po neuspokojivých výsledcích neustále prodlužovala. O možném přehmatu při výběru trenéra však nikdo nechtěl ani slyšet.
Na ten ale, pokud si dobře vzpomínám, upozorňovali ihned po Stramaccioniho nástupu do Sparty mimo jiné i fanoušci řeckého Panathinaikosu na sociálních sítích obou klubů, navíc s dodatkem, že z působení "italského mága" v Řecku se jeden z historicky nejúspěšnějších tamějších klubů nevzpamatoval dodnes (momentálně je klub v řecké Superlize až na osmé příčce). Takže neúspěšná Stramaccioniho pouť na českém území vlastně není zase takovým velkým překvapením…
Pohádkový plat, realizační tým dle svého gusta, hráči za stamiliony
Trenér Andrea Stramaccioni měl v historicky nejlepším českém klubu obrovskou příležitost přesvědčit své kritiky, že je kouč evropského formátu. Příležitost, kterou žádný zahraniční, natož tuzemský trenér nikdy neměl.
Získal na české poměry neuvěřitelné podmínky - roční plat ve výši zhruba 40 milionů korun, téměř kompletně vlastnoručně sestavený realizační tým plný zahraničních odborníků, se kterými se mu mělo spolupracovat jedna radost, a především oporu v podobě sparťanského šéfa Daniela Křetínského s pořádně nabitou peněženkou na hráčské nákupy dle svých představ. Ani s tímto "materiálem" však díru do Evropy neudělal… Kam jeho kroky povedou dále? Doufejme, že co nejdále od českého fotbalu…
