Černobylská Pripjať: Z pýchy a luxusu město duchů. Zažila slávu i rabování, příroda se ale nevzdala

Jméno města Pripjať asi většině lidí utkvělo v paměti. Mělo a chvíli i bylo na svou dobu výstavním městem, jež bylo vybudováno v roce 1970 pro účely ubytování pracovníků jaderné elektrárny Černobyl a jejich rodiny. Jednalo se de facto o velmi moderní až luxusní město s vlastní nemocnicí, železniční stanicí a dokonce i zábavním parkem. V roce 1986, kdy se stala jaderná katastrofa, byl průměrný věk padesátitisícového města pouhých 25 let. Dnes se tomuto místu přezdívá město duchů.

22.08.2018 - 16:00  
Osud moderního města Pripjať zpečetil jeden jediný okamžik - výbuch elektrárny Černobyl
Zobrazit fotogalerii (11)

Město Pripjať mělo být po desítky let pýchou a vzorem toho, jak se dokáže Sovětský svaz o své pracovníky postarat – nabídne jim veškerý servis, a to od zdravotnictví, až po zábavu. Mělo se zde žít naprosto bez starostí, dokonce i zásobování od potravin až po spotřební zboží zde bylo vysoce nadstandardní, oproti dalším oblastem bývalého Sovětského svazu.

V zakázané zóně Černobylu dnes žije i několik potulných psů, o které se starají vojáci, turisté i nezisková organizace z USA, která u Černobylu vybudovala několik veterinárních klinik.

Pouhý jeden den, vlastně jeden okamžik, ale dokázal vše naprosto změnit a z luxusního města se stala na desítky a možná i stovky let nebezpečná uzavřená zóna, kam se nedoporučuje vstupovat ani na několik desítek minut.

Osudový den D i mediální informační embargo

V den, kdy došlo k havárii, obyvatelé města žili naprosto běžným životem – někteří pracovali v elektrárně či blízkém okolí, jiní užívali volného dne, děti studovaly v místních školách. Nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo dojít k absolutnímu zvratu, který ovlivní život všech.

Svou úlohu v životech lidí kolem Černobylu začaly zvláště po explozi v Černobylu výrazně hrát i zpravodajská média, jenž byla plně pod kontrolou Sovětského svazu. Bohužel po explozi se „předvedla v plné parádě“. Nikdo z okolních ani vzdálenějších míst, natož pak svět, nebyl včas a dostatečně informován o problémech či výbuchu reaktoru v Černobylu. Nikdo z Pripjati ani dalších měst tak nedostával informace o okamžitém radioaktivně znečištěném ovzduší, natož aby padly alespoň zmínky o možnostech zmírnění dopadu radioaktivního ozáření – například aplikaci jódových pilulek apd. Nehoda v Černobylu ostatně způsobila překročení běžné hodnoty záření až o tisícinásobek...

Černobyl jako noční můra: Šílené následky výbuchu i předepisování vodky proti ozáření. Více čtěte: ZDE.

"Vezměte si jen to nejnutnější, za 3 dny jste zpět doma"

Také k evakuaci obyvatel z Pripjati i z dalšího okolí došlo s výrazným zpožděním – odstartovala až následující den. Stovky autobusů převážely obyvatele do zdánlivě bezpečných míst (zhruba 30 km) a aby nedocházelo k panice a lidé si nebrali příliš mnoho věcí s sebou, byl jim přislíben návrat zpět do domovů během následujících třech dní. Z avizovaných tří dnů se však stalo navždy…

Nejprve byly evakuovány ženy a děti, po několika dalších desítkách hodin i muži. Problémy se kupily, nebyl ani dostatek autobusů, a tak musely přijet další i z dalších částí země. Za několik dalších desítek hodin bylo město Pripjať prázdné. Lidé tak přišli nejen o své domovy, ale také o svá hospodářství. Kvůli možné kontaminaci radioaktivním prachem musela být následně i všechna zvířata usmrcena.

Rabování a zpustošení města

I přesto, že celá uzavřená zóna kolem Černobylu – čítající zhruba 30 km – byla velmi intenzivně hlídána armádou a policií, i tak došlo během poměrně krátké doby k úplnému vyrabování a zpustošení města Pripjať, a to zejména po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991, kdy byly hlídky o něco oslabeny.

Ještě do roku 1997 fungovala ve městě vojenská továrna Jupiter a o rok déle i slavný plavecký bazén. Nakonec následně došlo k úplnému vyrabování i obou těchto zařízení a momentálně se nacházejí ještě v horším stavu než například veškeré byty a školy.

Odejít z Pripjati nehodlá hned několik desítek lidí, jednou z nich je i jednasedmdesátiletá Maria Lozbinová. „Tady žádná radiace není. Nebojím se tady ničeho. A až jednou nadejde můj čas zemřít, určitě se tak nestane kvůli radiaci,“ tvrdí. K obživě si vystačí zcela samostatně - chová kuřata, husy, kachny, pěstuje brabory, rajčata a s oblibou chodí i na houby. Žádné zdravotní problémy prý na sobě nepociťuje.

I ve městě Pripjať ukázala příroda, jak je mocná

Dnes fungují ve městě ještě tři místa: Čistírna (pro jadernou elektrárnu v Černobylu), garáže pro nákladní automobily a hlubinný vrt s čerpací stanicí (dodávka vody pro elektrárnu). Třicetikilometrová ochranná zóna kolem Černobylu se stala v roce 2016 přírodní rezervací. Jedná se o jediné místo na celé planetě, kde můžeme vidět důkaz o tom, jak si příroda dokáže poradit se vším, co jí my lidé nachystáme. Můžeme na jednom místě vidět vlky, jeleny, želvy, bobry, divoká prasata i třeba divoké koně. Většina zvířat nemá ani žádné mutace (samozřejmě nějaké drobné výjimky existují), ale naopak se jim tam velmi daří, o čemž vypovídá i vysoká porodnost.

Do ochranné třicetikilometrové zóny je v současné době zakázáno chodit s několika výjimkami: Mohou tam bývalí obyvatelé navštěvující hřbitovy nebo lidé s povolením - turisté a pracovníci. Možná vás překvapí, že v této zóně žije dnes dobrovolně a na vlastní riziko i zhruba 150 lidí, a to většinou důchodců.

Odvážný neznámý. Jediný se nepodvolil a málem za to zaplatil životem. Více čtěte: ZDE.