Maffie je základ státu. Kdo patřil do nepřehledné struktury českého odboje?

Sicilské praktiky uprostřed Evropy? Československo nevzniklo díky odbojové činnosti několika přistěhovalců z Itálie, ale zásluhou více než dvou stovek dobrovolných hrdinů, kteří pro sen o samostatném národu byli schopni obětovat celý svůj život. Nebýt Maffie, není ani Československa. Jak složité bylo žít v utajení?

26.10.2018 - 07:00  
Hlavní představitelé odbojové Maffie
Zobrazit fotogalerii (3)

Zmínit 100. výročí Československé samostatnosti a vynechat organizovaný spolek s exotickým názvem Maffie lze jen stěží. Český odboj úspěšně organizoval zpravodajské a konspirační aktivity během celé 1. světové války. Kdo za ním stál a jaká překvapivá jména s ním spolupracovala?

Spojení s Masarykem

Oficiální zrod myšlenky zorganizovat domácí odboj přišel na začátku roku 1915, kdy se Masaryk definitivně rozhodl zůstat v zahraničí. Ztráta vlivu a kontaktu s domácí politikou by jeho strategii v mocenském boji značně ztížila. Pověřil tak tehdy velmi mladého a politikou jen něžně políbeného Edvarda Beneše, aby vytvořil tajnou organizaci, která svůj vliv rozprostře na domácí půdě. Ta měla udržovat oficiální styk se zahraničím, aby mohl Masaryk i mimo hranice Rakouska-Uherska ovlivňovat vedení domácí politiky a získával užitečné informace o vývoji aktuální situace.

Vedení Maffie

Jak Masaryk řekl, tak Beneš učinil. Velmi brzy se mu povedlo oslovit a zorganizovat jádro odboje, pro které se vžilo jméno Maffie. V předsednictvu byli Edvard Beneš, Karel Kramář, Alois Rašín, předseda České obce sokolské Josef Scheiner a méně známý oblíbenec budoucího prezidenta a prvního muže realistické strany Přemysl Šámal. Ten také po odchodu Edvarda Beneše přebírá ústřední postavení v celé struktuře domácí odboje. Ještě v roce 1915 se organizace dostává do největších problémů.

Vězení nic nezmění

Do vězení jsou odvedeny tři významné osobnosti domácí politiky a samozřejmě členové odbojové Maffie. Karel Kramář, Josef Scheiner a později také Alois Rašín končí s odsouzením k trestu smrti za mřížemi. Překvapivě jejich zatčení přímo nesouvisí s odbojovou organizací, a tak se daří ji stále držet v chodu a hlavně v utajení. Další velmi křehkou událostí pro existenci Maffie byla tzv. Knoflíková aféra. Beneš ze Švýcarska vyslal kurýra, kterým byla Aloisie Linhartová, manželka jednoho z členů spolku.

Třináct šifrovaných vzkazů v paměti a identifikační znamení pro příjemce zprávy na papírku a zašité v knoflíku. S tím byla Linhartová poslána do Prahy. Po sérii zmatečných kontaktů se usoudilo, že jde jen o policejní provokaci. Mnoho členů Maffie tak bylo nechtěně odhaleno a až do amnestie Karla I., která zachránila od trestu smrti i Kramáře s Rašínem, byli všichni propuštěni.

Konec dobrý, všechno dobré

Celkový počet spolupracovníků Maffie přesahuje 200 osob. Chaotická struktura plná odhodlaných dobrovolníků se detailně odhalovala až po vyhlášení samostatnosti. Kromě hlavních osobností totiž na záškodné činnosti spolupracovali lidé různého věku a profesí. Od trafikanta po asi neznámější celebritu mezi odbojáři Emu Destinnovou.

Až 28. října po zveřejnění Andrássyho odpovědi prezidentu Wilsonovi propuká v ulicích Československa pozdvižení, které vede až k oficiálnímu vyhlášení samostatného Československa. V tento moment také vycházejí z utajení členové Maffie a tzv. Muži 28. října, kterými byli Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný, Vavro Šrobár a Antonín Švehla. Ti vytvářejí Národní výbor. Sen se tak splnil a mravenčí práce odboje zvaného Maffie dosáhla vytouženého konce. Československo se stává státem nezávislým na rakousko-uherské monarchii.

První ministr financí a člen Maffie Alois Rašín skončil s kulkou v zádech, i když už měl být dávno popraven. Více čtěte zde.