Ztrácí Český rozhlas nezávislost? Neumění dát padáka vzbuzuje reálné obavy

Ředitel, který nekoná ve jménu kultury...
Zobrazit fotogalerii (3)
18.12.2018 - 13:00   |  

Rozhlas byl vždy symbolem. V tuhých dobách patřil k jádru země, o které se strhnul ten největší boj. V době bez tanků v ulicích se boj odehrává jinak a z vysokých míst veřejnoprávní instituce mizí lidé, kteří mají názor a nebojí se ho sdělit.

Čerstvá kauza ohledně neprodloužení smlouvy šéfredaktorovi Petru Fischerovi je jen dalším důkazem, že generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral se nebojí čistek nepohodlných osobností.

Kroupův Babiš

Není tomu tak dávno, kdy se veřejný prostor stal ringem mezi generálním ředitelem a investigantivním novinářem Jarkem Kroupou. Jeho reportáž o Agrofertu vzbudila evidentně silný politický tlak a ředitel jako loajální manažer se musel velmi rychle od celé kauzy distancovat. 

Jako neobjektivní ji okomentoval na Radě ČRo a nechal si na ni vypracovat tři různé posudky, z kterých dva dávaly za pravdu Kroupovi a jeden se slovem neobjektivní hodlal předkládat jako hlavní paletu argumentů svého mudrování.

Sám se následně objevoval v tak nezávislých médiích, jako je TV Barrandov, která jasně straní prezidentu Miloši Zemanovi, Andreji Babišovi a Tomio Okamurovi. Rozhodně v ní nenajdete plody investigativní žurnalistiky. Dost možná se tak jedná o velký sen René Zavorala. Střelba do vlastních řad vzbudila zastání ostatních redaktorů vůči práci Jarka Kroupy.

Ten totiž požadoval pro redaktory školení, kde by se redaktoři měli naučit, jak být objektivní. Metody na hranici svobody vyjadřování způsobily akorát výsměch. Že by školil samotný Jaroslav Soukup?

Zavoralův Fischer

Stanice Vltava je prostorem pro kulturu, která není líbivá a jde svým obsahem do hloubky. Jako taková nehledí na popularitu a oblíbenost. Přesto se však hlavním argumentem pro neprodloužení smlouvy respektovaného novináře Petra Fischera stal malý počet posluchačů, které údajně nedovedl za dobu svého působení rozšířit.

Mezitím však proběhla revoluce v komunikaci a obsahu stanice, která se otevřela více mladým lidem a oslovovala novou diváckou komunitu. Dokonce se o několik tisíc zvedl počet posluchačů, ale to Renému Zavoralovi nestačí.

Petr Fischer, který má ve vedení kulturních rubrik zkušenosti z českého BBC, České televize a Hospodářských novin, je vlastníkem i několika prestižních novinářských cen, jako je Cena Rudolfa Medka nebo Cena Ferdinanda Peroutky.

René Zavoral si už v nedávné minulosti připravil ornou půdu pro aktuální kauzu kolem ukázky z knihy Alana Hollinghursta The Line of Beauty. Světová literární hvězda byla označena radními a ředitelem za porno, které ve svém vysílání Petr Fischer s dobrým vědomím šíří. Rada pro televizní a rozhlasové vysílání následně celou hysterickou akci mířenou právě na Fischera shodilo ze stolu jako naprostý nesmysl.

Zavoralovi by se pravděpodobně líbila kultura prvoplánovaných žertů za použití dvojsmyslů, jako to třeba mistrně zvládá mnoho “zasloužilých” umělců naší kulturní scény.

A co dále, Zavorale?

Odchodem Petra Fischera přichází rozhlas o jen těžko nahraditelnou osobnost, která má za sebou jasně profilovaný životopis. Stanice Vltava není určena pro lacinou zábavu, ale měla by si držet svoji laťku kultury vysoko.

Veřejnoprávní média se v poslední době stávají čím dál častějším terčem politiků, kteří je vnímají jako nepříjemnou překážku v utvrzování moci. Uklízení nepohodlných osobností je tak prvním signálem, který naše společnost musí umět šifrovat.

O to smutnější je, když se generální ředitel ohání objektivitou a sám byl účasten v porotě Krameriovy ceny, kterou sdružují dezinformační weby. To není zrovna dobrá vizitka pro někoho, kdo stojí v čele veřejnoprávního média.


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru