Vzácné pražské Jezulátko s obřím šatníkem. Někteří kvůli němu cestují přes půlku světa

Kdo by řekl, že malá vosková soška Ježíše Krista může vzbudit pozornost takřka celého světa? Na Malé Straně v kostele Panny Marie Vítězné znají odpověď. Pražské Jezulátko není proslulé pouze svým bohatým šatníkem, ale i zázraky, kterým věří i známé osobnosti. Jaké to jsou a čím je soška tak výjimečná? 

28.12.2018 - 07:42  
Pražské Jezulátko je jedna z nejvýznamnějších památek v Praze
Zobrazit fotogalerii (5)

Praha je již stovky let domovem jedné z nejvýznamnějších podob malého Ježíše Krista. Byť je na velikosti nenápadná, o to víc na sebe poutá pozornost svým příběhem a pestrobarevným obalem. Jeho šat totiž rok co rok mění barvy ve jménu liturgických tradic.

V jeho šatníku však nenajdeme jen bílé, červené, fialové a zelené šatičky, nýbrž dalších dvě stě kousků, kterými byl obdarován. Jeden z nejvyhledávanějších symbolů Vánoc je i přes svoji světovou proslulost místním skoro neznámý. 

Odkud pochází?

Jezulátko není od počátku pražské. Zhotoveno bylo pravděpodobně ve Španělsku někdy v polovině 16. století, některé zdroje tvrdí, že možná i dříve. O vzniku samotném existuje řada legend, které jsou spíše výplodem bujné fantazie nežli reality.

Ta nejznámější vypráví příběh mnicha, kterému se zjevil Ježíš ve své dětské podobě. Duchovní zkušenost muže donutila vymodelovat sošku, která odkazovala k jejich zázračnému setkání. 

Kde je pravda, zahaluje mlha času, a tak nezbývá nic jiného než jen prostor pro legendy. Příběh o tom, jak se Jezulátko dostalo ze Španělska do Prahy, je postaven na reálných faktech.

Za vším stál sňatek Marie Manriquez de Lara a Vratislava z Pernštejna. Vévodkyně si s sebou sošku přivezla roku 1556 a o několik let později ji předala jako svatební dar své dceři Polyxeně z Lobkovic. 

Polyxena Jezulátko velmi hluboce uctívala a původně bylo vystavené v kapli Lobkovického paláce na Pražském hradě. Až v roce 1628 ho darovala klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné. Až zde je sošce přisuzována zázračná moc, o které se postupně dozvídají národy vzdálené i tisíce kilometrů.

Když koná zázraky

Jezulátko a zázračná moc? Že nešlo jen o laciné povídačky, je možné vyčíst i z historických faktů. Ferdinand II. věnoval až nečekaně štědrou péči karmelitánům, kteří měli sošku na starosti. Nařídil, aby Česká komora klášteru vyplácela důchod a mnichům zařídil komfortní potravinové dodávky z královských důchodů. 

Tradicí až do dnešních dní se stal velký počet prosebníků, kteří byli odlišní národností, ale i společenským postavením. Jedna z nejvýznamnějších postav byl generál don Baltasar Marradas i Vich.

Posunout se můžeme do moderních dějin, kdy se často uvádí, že takový Antoin de Saint-Exupéry, autor Malého prince, našel inspiraci právě v pražském Jezulátku. Když zůstane ve světě literatury, existuje další osobnost, která jezulátko uprosila. Tehdy mladý Brazilec si přál být slavným spisovatelem a jak dopadl? Jmenoval se Paolo Coelho a jeho přání se vyplnilo do puntíku. 

Soška i oltář byly zdobeny šperky, které přinášeli věřící darem. První korunka z roku 1655 se ztratila, ta současná je z let 1810 až 1820 a jejími autory jsou pražští zlatníci. Při návštěvě Jezulátka v roce 2009 daroval papež Benedikt XVI. korunku novou. 

Šaty dělají jezulátko

Jezulátko je však veřejnosti známo nejen díky svým zázrakům, ale také v zaujetí pro “liturgickou módu”. Sestry karmelitky Dítěte Ježíše oblékají jezulátko podle období církevního roku. Čtyři liturgické barvy (fialová, bílá, zelená, červená) se pravidelně mění, aby byly doplněné o modely, jejichž význam se váže na konkrétní církevní slavnosti a svátky. 

Jezulátko je tak možné vidět i ve velmi střídmé bílé albě, ale také v pompézních královských šatech. Oba extrémy mají na jedné straně připomínat dětskou bezbrannost a na druhé královskou všemohoucnost.

Na Malé Straně se tak v kostele Panny Marie Vítězné a sv. Antonína Paduánského můžete osobně setkat s jednou z nejvýznamnějších památek, kterou neváhají navštívit věřící ze všech koutů naší planety.