Klinika jako nelegální ostrov aktivismu. Jak mladí lidé učí město vážit si prázdných domů

Celá kauza kolem Autonomního centra Klinika vzbudila v minulém týdnu vlnu negativních emocí. Ty však trochu nespravedlivě hází stín na několik pozitiv, které se díky dobrovolné aktivitě mladých lidí podařilo do zcela nevyužitého prostoru přinést.

16.01.2019 - 07:00   |  
Ví někdo, co se v Klinice dělo?
Zobrazit fotogalerii (3)

/KOMENTÁŘ/ V České republice existovalo v minulosti hned několik squatů, ale žádný z nich nebyl tak plně začleněn do organismu své čtvrti jako Autonomní centrum Klinika.

Už od počátku totiž prostor neměl využití s vidinou užitku pro jednotlivce, ale pro komunitu, která svojí aktivitou otevírala dveře všem, kteří projevili zájem.

Šlo tak o historicky první squat, jenž od podstaty sloužil jako sociální a kulturní centrum. Nutno dodat, že vše se zpočátku odehrává zcela protizákonně.

Dům měl a má svého majitele, ale aktivisté si dovolili přejít čáru zákona, aby nevytvářeli zisk, ale naopak investovali z vlastních prostředků finance a úsilí do zvelebení budovy, jež byla “hotelem” pro lidi bez domova. Měl by být prospěšný záměr polehčující okolnost?

Zkreslený obraz

Mediální obraz “Kliniky” se ve většině periodikách zkresluje a nejde do hloubky. Primární témata, která v souvislosti s domem v Jeseniově ulici zaznívají, se týkají nezákonného obývání (zcela pochopitelně), které je v textu většinou ilustrováno fotografiemi s chaotickým nepořádkem uvnitř.

Čtenář se pak zcela logicky oddává dojmu, že jde o místo, kde probíhají drogové orgie a absolutní anarchie. Obyvatelé jsou buď zcela bezprizorní jedinci, kteří nechtějí pracovat, nebo beznadějní feťáci, jejichž osud musí přivést rodiče minimálně k psychiatrovi.

Opak je pravdou a centrum za svojí existence fungovalo zcela jinak a mnohé ze čtenářů by velmi překvapilo, jak lze z minima prostředků vnést zdravý a kreativní život do jinak vybydlené, nefunkční a chátrající budovy. Existují totiž také jiné fotografie, které však už nepůsobí tak senzačně.

Kdo jsou?

Mnoho z těch, kteří volali po tom, aby tu nerozumnou mládež za jejich nezákonné chování policie vyvedla z budovy násilím, by pravděpodobně velmi šokovalo, že realita je na hony vzdálená jejich zažité představě o tom, jak vypadá “aktivista”.

Profil takového člověka lze jen těžko paušalizovat, ale většinou mají levicově smýšlející aktivisté podobné sociální podhoubí. Na programu “Kliniky” se tak podíleli lidé s vysokoškolským vzděláním, umělci, hudebníci, studenti, sociální pracovníci, učitelé, aktivisté, ale také začínající regionální politici.

Velká část z těchto lidí má silné sociální cítění a oni jsou ochotni investovat vlastní energii do neziskového sektoru, který nepřináší tučné výplaty, ale spíše je zaplaceno dobrým pocitem za realizované ideály.

Zcela jistě se okruh lidí kolem Autonomního centra klinika formuje ze společenské vrstvy, která má dobré finanční zázemí, což je jeden z důvodů, proč chce společnosti nějaký díl svého “lepšího” osudu vracet.

Aktivista však není jenom uvědomělý a vzdělaný jedinec. Každá komunita je složená z unikátních osobností a s každým společenství se sveze i několik individuí, které se doslova hledají a jejich jednání pak ne vždy reprezentuje původní myšlenku.

Co se tam dělo?

Návštěvníky nelegálně obývaného prostoru na Žižkově by jistě překvapilo, jaký program by zde místo drogových seancí našel. Pravidelně se zde odehrávaly přednášky, bezplatné jazykové kurzy, nacházely se zde dílny, rádiové vysílání, obchod bez peněz, knihovna, ale dokonce zde byla nikoli postapokalyptická, ale velmi důstojná předškolka kolektivu “mamatata”.

Ve velmi skromných poměrech bychom zde našli také malé nakladatelství, filmové projekce, komunitní zahrádku, místo pro koncerty a bar, kde šlo zaplatit tolik, kolik návštěvník uznal za vhodné.

Klinika, která poslední dva roky existovala nelegálně, čímž se vrátila ke kořenům svého působení v budově bývalé plicní kliniky, bezpochyby oživila čtvrť aktivitou, která má smysl.

Za hranou?

Zákony platí pro všechny stejně a symbolický vzdor několika aktivistů nebylo nutné potírat násilím. Stejně tak by policejní složky a exekutorský úřad měli šetrným způsobem zasahovat v každém případě a nejenom vůči mladým aktivistům. Ve společnosti totiž nesmí být normou násilí, ale dialog a stejné zacházení.

Je zdravé, když je ve společnosti mladá krev, která se nebojí riskovat a pro dobrou věc třeba překračovat zákon, pokud neomezuje svobodu a práva někoho jiného. Případ “Kliniky” dospěl do bodu, kdy majitel hodlá svůj objekt využít pro vlastní účely. Pokud tak učiní, není důvod mu v tom bránit.

Aktivisté svůj díl práce odvedli. Jen se smysl věcí, které se povedlo začlenit do místního organismu v okolí Žižkova, nepovedlo prodat širší veřejnosti. Ta však možná ani nechce hledět na pozitivní proměnu prázdného domu ve fungující centrum, které nemá jinou ambici, než vytvořit ostrov, kam může doplavat každý, kdo na svět nekouká jen optikou peněz.

Potírání aktivistické vrstvy naší společnosti vede pouze ke konzervativnímu stylu života, kde neexistuje liberální pohled na svět, ve kterém solidarita a dobrá myšlenka prohrává pod útokem tvrdého pragmatismu.

Vždyť právě mladí lidé byli ti, kteří v minulosti několikrát vzdorovali silnějšímu, aby nakonec probudili celou společnost. “Boj” o Kliniku není tím fatalním případem, který by hýbal dějinami, jen je dobré si všimnout té pozitivní stránky věci, kterou dnešní mládež dokáže.

Investovat svůj čas ku prospěchu zdravé společnosti, aniž by motivací měl být zisk. Pomáhat a inspirovat třeba i město, jak lze za minimální prostředky zdravě oživit prostředí, v kterém žijeme.