Kubistická trafika jako nevýhodná směnárna. Hanebné zacházení s unikátní pražskou památkou

Na okraji Vrchlického sadů je hned na první pohled od tramvajové zastávky vidět červenobílý kiosek, který se svým vzhledem zásadně vymyká. Jedná se totiž o zcela unikátní kulturní památku, která ve světě nemá obdoby. Jaký je její osud dnes a jak je možné, že aktuálně slouží jako nevýhodná směnárna?

24.01.2019 - 14:00  
Směnárna v kulturní památce? To jde jenom v Praze
Zobrazit fotogalerii (3)

Praha při vší kráse umí nabídnout i výlet do tajů absurdních a jen těžko uvěřitelných světů. Vrchlického sady jsou již dlouhá léta místem, které si žije vlastním životem.

V kontrastu s odvrácenou stránkou parku s lidovým názvem Sherwood stojí krásný červenobílý kiosek, jenž dlouho sloužil svému původnímu účelu. Trafiku však před několika lety nahradila směnárna a v unikátním rondokubistickém kiosku se začaly dít věci.

Kubismus v architektuře

Praha se v mnoha směrech stala kulturně zcela unikátním místem. Jeden z důležitých prvků, které tvoří tento významný odkaz, je architektura. Ve světě neexistuje mnoho měst, kde bychom viděli tak širokou přehlídku architektonických stylů z různých etap evropské historie.

Kubismus v architektuře je však zcela ojedinělý styl, který si několik místních architektů osvojilo a dodnes je v několika příkladech zachován k obdivu návštěvníků z celého světa.

Jedním z těchto příkladů je i rondokubistický kiosek na okraji Vrchlického sadů, v Bolzanově ulici, nedaleko rohu Opletalovy ulice. Přesné informace o původu stavby jsou dodnes neznámé. Jména autorů jsou tak pouhou spekulací. Dle dochovaných nákresů se někteří odborníci shodují nad jménem architekta Pavla Janáka, další debatu víří domněnkou, že autorem klidně mohl být Josef Gočár.

Jméno architekta ve výsledku nic nemění na faktu, že se jedná o světový architektonický unikát, jehož dnešní stav svému významu ani trošku neodpovídá. Není to poprvé, kdy kiosek z 20. let 20. století prožil existenční krizi.

Rekonstrukce

Už v roce 1980 byla nutná zásadní rekonstrukce, protože se tehdy objekt nacházel ve zcela dezolátním stavu. Významný architektonický prvek, kterým je dřevo s několika rondokubistickými ornamenty, byl uhnilý natolik, že se kiosek nakláněl na jednu stranu.

Velmi složitá rekonstrukce vedla k důkladné a velmi citlivé rekonstrukci. Už v září roku 1981 kiosek sloužil jako prodejna tabáku. Tehdy byl také objekt prohlášen za kulturní památku. V roce 2008 proběhla další povrchová rekonstrukce na náklady městské části Praha 1. Kiosek byl znovu natřen a nadále sloužil jako trafika. Následně přišel neuvěřitelný přešlap, který trvá dodnes.

Z kiosku směnárna

Už to slovní spojení je do očí bijící. Směnárna v kubistickém kiosku, který je kulturní památkou Prahy. Ano, hlavní město nabízí mnoho krásného k obdivu, ale stejně tak nalezneme bezpočet absurdních úkazů, nad kterými zůstává rozum stát.

S bolestí v očích člověk v centru města míjí thajské masáže ve starém činžovním domě v Celetné ulici. Jen se sebezapřením místní občan krotí zlost pod útokem všudypřítomných matrjošek.

Na okraji Vrchlického sadů jsme však svědky vrcholu hanebnosti. Kulturní památka je dnes obývána směnárnou, která ani trošku nerespektuje její architektonickou hodnotu. Dva bankomaty začleněné do nitra této stavby jsou výsměchem rozumu.

Pokud uděláte tu chybu a rozhodnete se využít služeb místní směnárny, zjistíte, že vás čeká velmi "výhodný" kurz, kdy za jedno euro dostanete 16 Kč. Problém směnáren je samostatné téma Prahy, které se i díky uctivé nezdolnosti novináře Janka Rubeše začíná měnit k lepšímu. Nutno dodat, že jen velmi pozvolna.

Absurditou je, že se samotná Rada městské části Praha 1 v roce 2017 usnesla na výpovědi z nájemní smlouvy pro zmiňovaný objekt. Zda se někdy Praha dočká vyřešení tohoto omylu, je ve hvězdách. Dodnes jsme svědky, jak jsou v jedné z unikátních staveb Prahy okrádáni důvěřiví turisté.

Pokud chce být Praha zdravé a moderní město, má příležitost, kde začít se změnou. Zatím se však jedná o jeden z mnoha bolavých symbolů neuvěřitelné lhostejnosti vůči kultuře, kterou tu po sobě zachovaly minulé generace.