Závod o výrobu jaderné bomby začal již během druhé světové války. V té době byla kromě dvou nalezišť uranu v Kongu a Kanadě známá jen oblast Jáchymova. Pro nacisty jediný zdroj pro jadernou válku, která by způsobila zásadní změnu vývoje světových dějin. Naštěstí v té době netušili o obrovských ložiskách uranu na Příbramsku. V závodu o jadernou zbraň nakonec vítězí Američané a nacisté mají vinou přibývajících problémů na obou frontách zcela jiné starosti. 

Stalinův uran

Když svět spatřil děsivý účinek dvou atomovových bomb shozených na Hirošimu a Nagasaki, těm rozumným došlo, že zbraně podobného účinku mohou postupně zničit celou planetu. Diktátor sovětského svazu maršál Stalin však mezi ně nepatřil. Ten musel přemýšlet i strategicky, protože Spojené státy americké ukázaly ničivou sílu a Stalin se nesměl nechat zahanbit.

Smlouva, která byla mezi Československem a Sovětským svazem podepsána již v roce 1945, pro nás za velmi nevýhodných podmínek, v podstatě oficiálně potvrdila, že všechen uran míří na východ. Naleziště v Jáchymově už sláblo, a tak roku 1947 provedlo několik sovětských geologů průzkum na Příbramsku. Výsledek byl více než uspokojivý. 

Vojna

V roce 1948 se tak poprvé začlo razit v uranových šachtách Vojna 1 a Vojna 2. Mizi nimi byl vybudovaný pracovní tábor Vojan, který nejdříve sloužil pro německé válečné zajatce. Ti byli využiti pro práci na geologickém průzkumu, tak k otevření samotných šachet. Na počátku padesátých let je vystřídali političtí vězni z vykonstruovaných procesů. Poslední šachta č. 13 a důl č. 19 byly vyraženy v roce 1965. 

Radioaktivita pod cenou

Co do počtu za rok jsme Sovětskému svazu v dlouhodobém průměru dodávali dva a půl tisíce tun uranu ročně. Přes polovinu vytěženého materiálu pocházelo z Příbramska. Za normálních okolností by podobný obchod znamenal cestu k velkému bohatství.

Naše země mohla žít na úplně jiné úrovni, ale to by nebylo Československo, kdyby nekřivilo záda i v mezinárodním obchodě. Od let šedesátých byly výrobní náklady vyšší než kupní cena, a tak jsme v období od roku 1965 do 1990 dopláceli z vlastního rozpočtu 38 miliard. Dlouhodobě nevýhodný obchod skončil v roce 1991, kdy se zastavila i těžba uranu.