Beznadějná budoucnost České republiky. Jediným řešením je emigrace nebo sebevražda

Společnost v České republice je doslova rozdělena na dvě poloviny. Jedna, kterou reprezentuje současná hlava státu, má menší o to hlasitější převahu. Může se tak klidně stát, že Česko bude stát, kde nebudete stát o to v něm plánovat budoucnost. Jaké se tedy nabízí řešení?

09.09.2019 - 15:00  
Názory na EU jsou vyhrocené. Společnost se rozděluje a negativní nálada houstne
Zobrazit fotogalerii (3)

/KOMENTÁŘ S NADHLEDEM/ Czexit. Slovo, kolem kterého se chodí po špičkách, je dnes spíše mystickým duchem na zámku než aktuálním problémem. Kdo se však bojí o budoucnost České republiky, jistě ho napadla otázka. Jak by dopadlo referendum o setrvání v Evropské unii? Zemský ráj to na pohled. Zpívá se v jedné z nejpopulárnějších písní naší kultury. Dost pravděpodobně si však v budoucnu velká část obyvatelstva bude pokládat filosofickou otázku: „Kde domov můj?”

Co se to děje?

Kdyby měl George Orwell tu možnost podívat se na světové politické události v posledních letech, jistě by zvolil jiné datum v názvu svého románu než 1984. Odchod Velké Británie, nepokoje v Hong Kongu, Rusko na Krymu, Trump v Bílém domě, rostoucí vliv extrémistů ve východním Německu a pak samozřejmě naše politická sestava. Premiér jako lobbista vlastních podnikatelských zájmů držený v hrsti prezidentem, který kulturu vychování srazil na úroveň Klementa Gottwalda.

Nadšení ze sametové revoluce potažmo vstupu do Evropské unie rychle vyprchalo. Lidé zapomněli, že štěstí nepřichází samo a musí se o něj zasloužit vlastní vůli. Někteří bohatli, ale zbylo mnoho sousedů, kteří museli přes plot hledět na to, jak se někomu daří o něco víc. Útěk k televizi už také nestačil zahojit rány. Všichni jsou totiž hrozně úspěšní, hubení a krásní.

Obyčejný Čech bez všeobecných znalostí zapadl do deprese, kterou následně utvrdil strach. Pánové Ortel, Okamura, Konvička a další jiní experti budí už léta dojem, že jsme ve válce a svět je na pokraji zhroucení. Ve společnosti tak bublá sopka nenávisti a na povrch zatím vyplouvá jen špetka zla, kterou lidé schovávají pod kůží. Ona ta příležitost ukázat zoubky a absolutní úpadek hodnot přijde.

Všichni jsme naštvaní

Až ta potlačená zlost exploduje, to bude teprve legrace. Jednou to přijde při volbě prezidenta, při volbách do poslanecké sněmovny a doufejme, že nikdy při referendu o vystoupení z Evropské unie. Možná by se však mnohým ulevilo, protože kdo váhá o emigraci, měl by konečně pádný důvod, o němž by neváhala ani vaše babička.

Zavřít si dveře do otevřené Evropy a zabetonovat se v té naší zemičce je ten nejhorší možný nápad. Libovat si v bůčku a pivě, českých kopečcích, vietnamských tržnicích a v rádoby unikátním humoru Švejků je prostě nesnesitelné. Katastrofální příklad by jistě neměl tak fatální podobu, ale určitě je čeho se bát! Už teď si na Pražském hradě ve Španělském sále vyhrává Michal David. To v zemi Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka či Leoše Janáčka není dobrá vizitka. Česká filharmonie je přitom stále respektovaná po celém světě. Obecně lze pokládat za pravidlo, že Češi, kteří se usadili za hranicemi, sklízí úspěch. Čímpak to bude?

Emigrace, ale kam?

V budoucnu tak velmi pravděpodobně nastane chvíle, kdy se nespokojený občan bude bouřit na náměstí, ale druhá polovina země ho obviní z toho, že je zaplacený penězi ze západu. Nesmysly na sociálních sítích rostou jako houby po dešti a důvěřivých jedinců je u nás nezanedbatelné množství.

Trpělivost rozumných tak nemusí být nekonečná. Emigrace se jeví jako jeden z možných scénářů, který uvítají nakonec všichni. Jen bude hrozit to, co už se několikrát v historii naší samostatné republiky stalo. Elita opouští zemi a ti, kteří zůstanou, budou pod palbou nesnesitelné kritiky.

Negativní pohled do budoucnosti zcela jistě nemusí být naplněn a něco jako Czexit třeba nakonec vůbec nepřijde. Důležité je však změnit hned několik věcí, jež jsou zakořeněné v našem národním DNA. Nekritické myšlení, silná vůle být vlastním pánem a touha se vzdělávat, aby se kultura mohla znovu vyhrabat ze svého dna. Tak hodně štěstí, Česká republiko. Je na co navazovat!