Za záchranu života přijal medaili. „Byla to týmová práce,“

Tomáš prý uvažoval pozitivně. "Můžu pomoci jedině tím, že budu něco dělat," vysvětluje, proč se mu podařilo zachovat v krizové situaci chladnou hlavu.
Zobrazit fotogalerii (2)
  |  

říká devatenáctiletý Tomáš Brůžek, který zachránil svého učitele. Za hrdinu se nepovažuje, toho z něj udělala média.

Příběh studenta maturitního ročníku z Gymnázia Joachima Barranda Beroun je pozoruhodný. Během svého mladého života již dvakrát zachránil druhému život úspěšnou resuscitací. Naposledy se tak stalo před dvěma týdny, kdy náhle zkolaboval Tomášův učitel Oldřich Ježek. Za svůj čin dnes Tomáš Brůžek převzal medaili Středočeského kraje od hejtmana Miloše Petery.

Co se vám honilo hlavou, když jste resuscitoval svého učitele?

Tomáš Brůžek se domnívá, že se jen zachoval tak, jak by měl každý. Mediální zájem nikterak nevítá, přesto odpovídal na naše otázky mile a bez vytáček.

Vycházel jsem z toho, že už jsem jednoho pána takto zachránil v Anglii. Také jsem ho resuscitoval. Díky učitelce, která s pánem a jeho synem komunikovala, jsme zjistili, že také přežil. Byl na operaci a potom byl v pořádku. Vycházel jsem z toho, že už se mi to jednou podařilo. Už jsem zkrátka věděl co v tu chvíli dělat, jak probíhá srdeční masáž. Člověk v tu chvíli nesmí přemýšlet. Může pomoci jedině tím, že bude něco dělat. Tak by měli myslet všichni. Hodně lidí říká, že v dnešní době se ti lidé bojí zasáhnout. Měli by si uvědomit, že tím, že zasáhnou, můžou jedině pomoci.

Pomohou, i kdyby ta resuscitace nebyla úplně dokonalá.

Resuscitace je trochu fyzicky náročná. Chápu, že třeba dítě to nezvládne. Myslím si, že jinak na to každý člověk má. Když je tam více lidí, je to lepší. Můžou se střídat. V tu chvíli jsem resuscitoval, dokud jsem mohl, protože už jsem si v tom byl jistější. Kdyby to trvalo déle, samozřejmě by mě někdo vystřídal. Byla tam spousta lidí. Byla to opravdu týmová práce. To média moc neuvádí. Berou mě jako hrdinu, který udělal něco výjimečného, ale přitom ve třídě fungovali úplně všichni. Telefonovali s dispečerem, navigovali záchranáře, ve které je to třídě…

Chcete studovat medicínu. Co byste chtěl konkrétně dělat, až dostudujete?

Uvidí se, jak mě medicína ovlivní, až se tam dostanu. Být doktorem v záchrance by mě asi „bavilo“. Samozřejmě je to něco úplně jiného, když to člověk dělá každý den, než takhle dvakrát za život.

Jaký to byl dnes pocit převzít medaili od pana hejtmana?

Je to od něj obrovské uznání. Moc si toho vážím. Je to skvělý pocit. Jenom se mi nelíbí, že se to tak hrozně medializuje. Média ze mě udělala hrdinu. Je to zvláštní pocit. Jsme hlavně rádi, že pan Ježek na tom je tak, jak je. Vypadá to hodně dobře.

Je pořád v nemocnici na Homolce?

Ano, včera jsem za ním byl. Vypadá hodně dobře. I co jsem se bavil s panem primářem, tak říkal, že má hodně dobrou prognózu.

Kdy by se měl vrátit do školy?

Včera pan profesor říkal, že by od nového pololetí mohl nastoupit. Podle pana primáře by měl jet asi na tři týdny do lázní, na rehabilitaci, a když to půjde, tak by od pololetí mohl začít učit. 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru