Buňky lidí, vyléčených z nemoci covid-19, by mohly pomáhat v léčbě dalších pacientů

Vědci stále hledají možnou pomoc v léčbě nemoci covid-19
 

Mohou buňky lidí, kteří se úspěšně zotavili z nemovi covid-19, pomoci v léčbě dalších pacientů? Vědci nyní tuto možnost testují a zdá se, že tento předpoklad není bez šance na potvrzení. Brněnští odborníci budou mít možná již brzy jasnější představu.

Vědci z Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně zkoumají buněčnou imunitu proti nemoci covid-19, což by mohlo pomoct v léčbě nemoci. Uvedla to mluvčí nemocnice Dana Lipovská. Buňky vyléčených pacientů by mohly transplantací pomoct dosud nakaženým lidem. Poznatky budou badatelé sdílet se světovou vědeckou komunitou.

Jediné pracoviště v republice

Lipovská uvedla, že pracoviště jako jediné v ČR odzkoušelo a zavedlo metodu testování buněčné imunity proti covidu-19. Metoda je podle ní klíčová k získání dat o této nemoci právě z pohledu buněčné imunity, o které se zatím ví velmi málo.

Co jsou paměťové lymfocyty?

U člověka, který už s koronavirem přišel do styku, zkoumají vědci opětovnou reakci při druhém setkání s virem. Podle dosavadních informací dovedou u takového pacienta buňky z podskupiny T-lymfocytů produkovat látky, které usmrtí buňky napadené virem a posílí imunitní systém, řekla vedoucí Centra buněčného tkánového inženýrství FNUSA-ICR Irena Koutná. Podle ní lze takové lymfocyty pokládat za paměťové, v těle mohou přetrvávat roky, zatímco protilátky vydrží týdny.

Bude možná transplantace buněk?

V budoucnu by se tak dalo využít transplantace paměťových buněk od pacientů, kteří už koronavirus prodělali, lidem, kteří nemoc mají. „Nyní se budeme snažit získat co nejvíce vzorků krve vyléčených pacientů, abychom mohli co nejpřesněji zjistit, jak se chová buněčná imunita v závislosti na průběhu tohoto onemocnění. Budeme také zjišťovat, jaké je procento paměťových buněk, které by mohly být transplantovány. Bez těchto znalostí nelze přejít k vývoji samotného léčiva,“ řekla Koutná.

KAM DÁL: Za příjmení vděčíme našim předkům. Někdy opravdu není za co děkovat.