Dokument natočili žáci 9. třídy v období od března 2015. Kromě Netvořic se natáčelo se v Krňanech, Břežanech i Týnci. První částí projektu byla výstava v místním muzeu. Film v průběhu 1 hodiny a 17 minut představuje nejzajímavější výpovědi pamětníků s prostřihy činnosti školního dramatického kroužku. Celé rozhovory budou dále zpracovány a forma zveřejnění se teprve připravuje.
Nadějný filmař
Hlavní autor dokumentu a žák 9. třídy Martin Fulín se věnuje práci s kamerou a chce se tímto směrem vydat i v dalších studiích.
Jak se Netvořicko stalo vyhlášenou oblastí jahodářství?
Na počátku stál muž jménem Rudolf Strimpl. Řadu let žil v Americe, ale usadil na statku Chlístov (dříve též Christov) u Teletína. V devadesátých letech 19. století si nechal od přítele ze zámoří zaslat sazenice jahodc a ty se mu podařilo namnožit. "V mládí mne dojímal osud Rudolfa Strimpla, protože šel za tou svou vizí. Tam kde byl to povznášel, měl to v sobě. S tím se člověk musí narodit a nebýt lhostejný," vzpomíná pan Jiří Borovička z Týnce nad Sázavou.
S trakařem až do Prahy
Ze vzpomínek pamětníků vyplývá, že jahody se staly obživou pro mnoho lidí v kraji. Zboží se vozilo na trakařích nebo i na zádech do Štěchovic a dál parníkem. Někteří jezdili s trakařem až do Prahy. Jahody mířily na pražský ovocný trh. Devadesátnice paní Hejná vzpomíná těmito slovy: "Jahody nás vytrhly z bídy. Jsou poklad a měl by je mít na zahradě každý." Místním centrem obchodu byly právě Netvořice, kde se jahody vykupovaly.
Velká dřina
Všichni pamětníci se však shodují, že pěstování jahod byla i velká dřina. Nepoužívala se chemie a hnojilo se chlévským a králíčím hnojem, kolem políček byly komposty. Na jaře se políčka musela přikrývat slámou proti omrznutí. Když byly přízemní mrazíky, muselo se vstávat ve dvě ráno a jít ohřívat jahody teplým kouřem. Na vozíku zapálili čapčuří (suché třísky a větvičky) a objížděli s ním políčko. Stále bylo potřeba plení, do toho pálilo slunce nebo štípaly komáři. Rodina při sklizni nasbírala až půl tuny jahod za den.
Za jahody rodinný dům
Opakovaně se ve vzpomínkách objevuje výhodnost pěstění. Rodiny často na pozemku několik let pěstovaly jahody a za získané peníze pak na jeho části postavily rodinný dům. Případně si z přivýdělku pořídily první automobil. Rozkvět jahodářství trval nejen za první republiky, ale pokračoval až do sedmdesátých let. Jahody se tehdy vozily do Fruty nebo je vykupovaly Mrazírny Tábor.
Slunečné stráně sázavské jsou příznivé pěstění
