Od voleb uběhly více než tři měsíce. Přesto už je čas přemýšlet, copak nám to tu pětikoalice tropí. Ne, opravdu není namístě si myslet, že když je Andrej Babiš "pryč", povoleno je vše, protože to v zájmu "boje proti zlu" projde. Neprojde.
Bídná angličtina ministrů
Hned pět ministrů přiznalo, že budou muset při jednáních se zahraničními partnery využívat tlumočníky. Třeba šéf financí Zbyněk Stanjura a ministryně obrany Jana Černochová se místo excelentní angličtiny pochlubili skvělou znalostí polštiny. Do czego to jest dobre? Skoro k ničemu. Černochová deklarovala úroveň angličtina na úrovni B1, což je dobré tak na diskusi u kadeřníka.
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka "vládne" němčinou stejně jako vystudovaný germanista, toho času ministr vnitra Vít Rakušan. Podle Petra Kanioka z Masarykovy univerzity, autora knihy o českém předsednictví EU z roku 2009, je však během jednání zásadní angličtina, jak upozornily Hospodářské noviny. Co by na to řekl Vladimír Iljič Lenin? „Učit se, učit se, učit se!“
Zvláštní přešlapování kolem Michalika
Do toho přišly trable kandidáta STAN Věslava Michalika s jeho byznysem na Kypru. Starosta Dolních Břežan měl být ministrem průmyslu a obchodu, STAN jej považovalo za kompetentního a výborného kandidáta. Nakonec z toho byla ostuda po několikadenním přešlapování, mlžení a ve finále přiznání "barvy". „Zákon jsem neporušil, jen jsem na to nebyl připraven,“ řekl nedávno Michalik v rozhovoru pro Čtidoma.cz.
„A komu tím prospějete?“ mohl by si Miroslav Donutil zahřímat jako v legendárních v Pelíškách. Podivné kroky hnutí STAN totiž neprospěly nikomu. Přitom stačilo málo. Mít připravenou strategii, jak se se situací vypořádat. Michalik dnes mohl být ministrem, což by při jeho kvalitách České republice jen prospělo. Ale člověk míní...a karavana táhne dál.
STAN zatím tápe
Do STANu ale teklo i dál. Ukázalo se, že předseda strany Vít Rakušan měl dvě nezveřejněné schůzky s poněkud "toxickým" hradním kancléřem Vratislavem Mynářem. Rakušan se hájil, že šlo o pracovní věci ohledně jmenování vlády a že setkání chtěl sám Mynář. Proč je ale tajil, to se mu uspokojivě vysvětlit nepodařilo.
Do toho po jednání s Rakušanem ohlásil svůj odchod policejní prezident Jan Švejdar. Tvrdil, že to po něm chtěl ministr vnitra, který se následně do popisu průběhu schůzky poněkud zamotal. A konečný účet za dva měsíce chyb a přešlapů pak završily eskapády poslance Jana Farského, který na facebooku oznámil voličům, že odlétá na 8 měsíců do Ameriky, jelikož tam získal Fulbrightovo stipendium. To je sice nesmírně prestižní záležitost a rozhodně jde o velký životní úspěch, ale jak moc tím nabil Farský opozici, to možná ani on sám netušil. Když pak od Farského dal pryč ruce i premiér Fiala, bylo jasné, že si poslanec bude muset vybrat. A vybral si Fulbrighta a mandát se v těchto dnech snaží ukončit. Zřejmě kvůli tomu nakonec bude muset přiletět opět do Česka, protože jak se ukázalo, na dálku to z legislativních důvodů nejde.
Ve sněmovně to nevyšlo
Vláda utrpěla ponižující debakl ve sněmovně, kde se opozici podařilo odsunout projednávání odložení části stavebního zákona na březen, možná dokonce na neurčito. K situaci došlo tak, že v době hlasování nebylo v sále přítomno dost vládních poslanců. Ti opoziční naopak stihli přiběhnout včas, čehož chytře využila poslankyně Klára Dostálová a vyvolala hlasování. Hodně se pak mluvilo o nefér jednání či dokonce podvodu, ale na faktu, že zákonodárci trajdali kdoví kde, to už nic nezmění.
Aby trablů ve sněmovně nebylo málo, lídrovi SPD Okamurovi se podařilo chod komory zcela paralyzovat svými nekonečnými projevy a obstrukčními přestávkami. Cílem jeho snažení bylo zmaření projednávání korespondenční volby. Není žádným tajemstvím, že Okamurova SPD dostala mezi Čechy žijícími v cizině pouhá dvě procenta hlasů. Okamura nemusí být přímo matematický génius, aby si dokázal spočítat, co to znamená.
Není podstatné, jaké věci jsou, ale jak vypadají
Z výše uvedeného je poměrně jasné, že vládní většina má jakousi zvláštní tendenci usnout na vavřínech. Je jasné, že Babišovsko – Okamurovská opozice použije naprosto všechny zbraně, aby vládě život zkomplikovala. Babiš už ustavil stínovou vládu, která se ale na rozdíl od podobných stínových vlád skutečně schází. Babiš si se svým obytňákem zřejmě hodlá dojet pro prezidentský úřad, takže se teď rok a něco bude bavit jen tím, že se bude zviditelňovat a bude říkat, jak by to dělal on a jaká jsou ve vládě nemehla. Díky svým finančním i mediálním zdrojům o něm bude jistě hodně slyšet. Vláda by tak měla zabrat a přidat na tempu. Měla by se od Babiše naučit jednoduchou pravdu, že není podstatné, jaké věci jsou, ale jak vypadají.
Babiš se velmi snažil, aby vše vypadalo perfektně, a najímal k tomu armádu marketingových mágů. Realita byla samozřejmě horší, ale na jeho voliče to zabíralo. Současná vláda a její umělecký dojem není, přiznejme si, zatím nic moc. Vyhráno nad Babišem rozhodně není. Navíc expremiér ani neprožívá žádný dramatický propad preferencí, jeho voličská i mocenská základna je stále velmi silná. Pětikoalice by tak už měla definitivně zapnout vyšší rychlostní stupeň, začít opravdu makat a především si přestat nabíhat na vlastní vidle.
KAM DÁL: O stovkách kilometrů nových dálnic, Pražském okruhu, uzavírkách i superministrovi Havlíčkovi s novým ministrem dopravy Kupkou.
