Oblíbená autorka vidí současnou vlnu imigrace z jiné perspektivy. Ostatně sama se ocitla v roli uprchlíka, když emigrovala v roce 1983 z bývalého Československa. V současné době žije v Londýně se svým partnerem Kennym, který je původem z Nigérie.
Přesně za týden se chystá na návštěvu Radotína, kde si na besedu se čtenáři přinese několik svých knih. Předtím, než se setká s fanoušky tváří v tvář, poskytla ČtiDoma exkluzivní rozhovor. Vybrali jsme si téma, o němž jsme nedávno psali ve článku Uprchlík: Uvědomte si, že jsme lidské bytosti. Předmětem našeho hovoru se stali muslimové.
Nedávno jsem se účastnila zajímavého setkání s bývalým uprchlíkem muslimského vyznání Hadisem Medencevićem. Během večera padla řada zajímavých názorů. Jedna z těchto myšlenek byla, že muslimové to mají v silně ateistickém Česku o mnoho těžší právě z toho důvodu, že je u nás považován za zpátečníka člověk jakéhokoliv vyznání. Jak velkou roli si myslíte, že hraje v postojích k muslimům fakt, že většina Čechů se nehlásí k žádnému náboženství?
Nevím, myslím, že nenávist ani láska k bližnímu s organizovaným náboženstvím nijak nesouvisí. Ovšem nedopátrala jsem se žádných důvěryhodných statistik na tohle téma.
Dalším nesporným faktem je, že v ČR neexistuje ohledně islámu prakticky žádná osvěta, což jen podporuje strach z muslimů. Jaké praktiky, které jsou běžné v zahraničí, by se podle Vás daly aplikovat i v české kotlině?
Můžeme začít u zpravodajství. Místo zásobování čtenářů novými a novými úchvatnými články o tragédiích by se média mohla pokusit dát světové události trochu do perspektivy. Dobře vyvážené zpravodajství bohužel průměrného čtenáře tolik nepřitahuje (nemluvě o tom, že není snadné ho dosáhnout), a tak se o to většina médií vůbec nepokouší. Každý novinář by snad měl bý tak chytrý, aby věděl, že když budeme u každé špatné zprávy, která má co dělat s muslimy (nebo představiteli jiných náboženství nebo lidí s jinou sexuální orientací nebo jiného etnika nebo žen nebo mužů) zdůrazňovat, že za všechno špatné, o čem se tu píše, může muslim (katolík, gay, Rom, žena nebo muž), veřejnost si brzo začne myslet, že zmiňovaní lidé jsou hrozně nebezpeční.
V současné době potřebu české veřejnosti mít nějakého nepřítele plní především muslimové. Ještě přednedávnem to byli Romové. Líbil by se mi experiment, kdy by museli novináři u zprávy o jakémkoli trestném činu zdůraznit národnost, etnickou příslušnost a náboženské vyznání pachatele -- třeba: "Josef Kroutvor, běloch české národnosti, probodl svou družku třemi ranami nožem, neboť je ateista" atd. Působí to absurdně, já vím, ale třeba by to některým čtenářům otevřelo oči.
Máte naopak zkušenost ze zahraničí s tím, že by podobné osvětové snahy vyšly vniveč a vnímání muslimů ve společnosti ještě zhoršily?
Poctivé, vyvážené zpravodajství, jakkoli kritické a otevřené, nemůže zhoršit společenské postavení žádného národa, etnika či lidí vyznávajících jisté náboženství.
Můžete našim čtenářům ve stručnosti představit Vaše knihy, které budete na besedě
prezentovat?
Přinesu čtyři knížky, které mi vyšly v nakladatelství Mladá Fronta. Levhartice je román o Češce ve středním věku, která se přestěhovala do Londýna a v tomhle etnicky dobře probarveném městě našla nezvyklý druh lásky a zázemí. (Levhartice je druhý román z toho, čemu říkám "černobílá zvířecí trilogie" -- první jsou Sloni v soumraku a teď v létě jsem dodělala třetí, Pečenou zebru, ta by měla vylézt z tiskárny na konci října nebo na samém začátku listopadu.)
Budu mít s sebou Péra a perutě, svůj první román, loni opět čerstvě vydaný (je to hlavně o autostopu v zadrátovaném Československu za totáče), soubor povídek z celého světa s názvem Beton a taky knížku, která vyšla na jaře a hodně se v ní píše právě o muslimech, tak jak je znám já: Postřehy z Londonistánu. Něco přečíst můžu z kterékoli, uvidíme, o co budou mít návštěvníci největší zájem. A všechny knížky budou ke koupi s velkou slevou.
Mohlo by vás zajímat: Psychoterapeutka: Xenofobie se nesmí stát normou