Soukromí v troskách. Odposlechy StB, ale také čeští politici v pasti

Odposlech může podat neprůstřelný důkaz, ale také může vzniknout důvod k vydírání. Byla to primárně velmi účinná zbraň StB. Až tisíce lidí bylo odposloucháváno za minulého režimu, nehledě na jaké straně barikády se nacházeli. Své o tom věděl i Klement Gottwald. Jak je tomu dnes a je složité někoho odposlouchávat?

20.09.2019 - 16:00  
StB byla vlastně dalším členem rodiny
Zobrazit fotogalerii (3)

David Rath, Petr Nečas nebo Pavel Bém. Bývalé politiky spojuje jedna zásadní věc. Odposlechy vedly buď k jejich dopadení, nebo minimálně jejich veřejnému zahanbení. Ani premiér Andrej Babiš neunikl pozornosti "ucha", když se pokoušel ovlivnit redaktora svého deníku.

Technika odposlouchávacích zařízení je dnes velmi dostupná. Není tedy výjimkou, že kromě policie ji využívá kdekdo. Stejně tak může být kdokoli z nás jejím velmi snadným terčem. V naší krajině jsme v tomto ohledu velmi zkušení.

Ucho komunismu

Krutost komunistického režimu tkvěla také v tom, že velmi často likvidovala lidi i ve svých řadách. Rudolf Slánský je jen jeden z mnoha případů, ale tzv. štěnici u sebe v knihovně nalezl také Klement Gottwald. Že by ucho, co slyší až do Moskvy? Strach a podezření následně radši utopil v láhvi s vodkou.

Pravou renesanci odposlouchávacího zařízení zažívá komunistický režim v období normalizace. Disidenti kolem Charty 77 svojí činností nezapadali do škatulek šedého socialismu, a tak se do poctivé práce pustila StB, aby tento podvratný živel měla pod kontrolou.

Za rok tímto způsobem Státní bezpečnost namontovala až 300 zařízení. Kreativita se neomezovala a zařízení bylo možné naleznout nejenom v telefonu, ale také v popelníku, aktovce, váze nebo v knize. StB tak mnoho informací získávala díky dlouhodobým či krátkodobým odposlechům, které se naplno rozmohly hlavně v 80. letech. To však nebyl jediný způsob, jak StB získávala důležité informace. Ke špionážním účelům využívali fotografie, kamerový záznam a hlavně tajné spolupracovníky, kteří poctivě donášeli, co bylo potřeba. Celkem 4 300 agentů pracovalo na útvaru pro boj s vnitřním nepřítelem.

Legálně a nelegálně

V České republice je dle zákona postup takový, že soudce vydává povolení na základě žádosti od státního zástupce tehdy, pokud odposlech povede k získání důležitého důkazního materiálu. Jakýkoli jiný způsob neautorizovaného odposlechu je trestným činem. Policista, který tzv. jedná na vlastní pěst, tak sice získá důležité důkazy, ale jejich hodnota je nulová, protože k nim nepřišel legální cestou.

Ilegální odposlechy vedou primárně k vydírání nebo stalkingu. Principiálně se díky dostupné technice člověk stává velmi snadným terčem. Nejčastěji se pro tento účel používají GSM interceptory. Drobné se připojí k osobnímu počítači a díky GSM anténám je v některých případech schopné odposlouchávat až osm zařízení najednou v dosahu deseti a více kilometrů. Vzdálenost ovlivňuje hustota sítě, takže pokud jste odposloucháván ve městě, účinný dosah může být klidně pouze ve stovkách metrů. GSM interceptory jsou dnes předmětem rozsáhlého a velmi výnosného obchodu, který se pohybuje na hraně zákona.

“Když si je člověk jistý, že nic nespáchal, může to být jedno.” Tato slova pronesl tehdejší policejní prezident Jiří Kolář v roce 2004. Až nebezpečně to odhaluje, jak byl a v mnoha případech stát stále je velmi benevolentní s principem odposlouchávání. Ochrana lidské svobody a narušení osobního prostoru je ve světě moderní techniky velmi snadno zneužitelná. Kdo ví, zda právě váš hovor není napíchnut velkým zvědavým uchem…

Kdo trvale rozdělil český národ? Šíření dezinformací je studená válka dneška. Více čtěte zde