Jak by lidi mohli přeplněnému útulku pomoci?
Kromě přímé adopce je to vlastně cokoliv, co pomůže pejskům najít nové domovy – sdílení našich pejsků na facebooku, inzerce, propagace, velmi bychom též uvítali dobrovolníka, který by nám pomohl s tvorbou videí pejsků. Když lidé vidí pejska v pohybu, má to často větší efekt než fotky.
Pomáhají nám též sponzoři, kteří si virtuálně adoptují některého z pejsků, který díky povahovým specifikům (agresivita, chorobná plachost) nebo věku je tu u nás už na dožití. Další lidé nosí třeba krmivo, potřeby na pejsky a někteří nakupují u nás v našem charitativním obchůdku, kde si pro ně sami vyrábíme šperky a další věci. Taková objednávka je pro nás pak radost dvojnásobná – vyděláme si na operace pejsků a naše zboží se líbí.
Vítanou pomocí je též venčení našich pejsků dobrovolníky. Někdy dokonce přijde celá třída nebo dětský domov. A občas některý z venčitelů odchází s pejskem domů natrvalo, když se s ním seznámí.
Jaký byl váš nejsilnější okamžik v útulku?
Jeden z nejsilnějších momentů byla vichřice Emma, která rozmetala útulek v r. 2008. Ten pohled, když jsem přijela tehdy do útulku, nikdy nezapomenu. Plechy střechy visely orvané dolů jako cáry papíru, ze sloupku na elektřinu zbyla jen hromada cihel, zkroucené, pobořené kotce, jeden to dokonce odfouklo až 100 m na pole. Těžkou, železnou bránu to pokroutilo a odfouklo též na pole. V té zkáze se volně motali vyděšení psi. Zázrak však byl, že všichni přežili. Dodnes si to nedovedu vysvětlit. Poklesly mi ruce a hlavou mi prolétlo, že tohle už nedám, že je to moc, nevím, co mám dělat, a nevím, kde začít.
Druhý nejsilnější moment s sebou též přivála tato vichřice, tentokrát kladný. Byla to lidská soudržnost a ochota lidí, kteří na naše mediální výzvy okamžitě přijeli a pomohli. Psy si vzali do adopce nebo do dočasné péče a pak jezdili na brigády, vozili materiál a intenzivně jsme všichni dřeli asi dva měsíce, než se nám povedlo dát útulek dohromady, to bylo opravdu krásné a nikdy to těm lidem nezapomenu, protože bez nich bych si tehdy neporadila.
Velmi silné jsou též momenty, když přijde do útulku nějaký dobrý člověk, který si vezme starého nebo nemocného psa na dožití, který už nedoufal, že se toho dožije. Takovým lidem říkám psí andělé a setkání s každým z nich je mimořádné. Tyto lidsky krásné bytosti mi pak dodávají sílu přežít v krušných dobách.
Měnila byste?
Ačkoliv je to fyzicky a ještě více psychicky vyčerpávající práce, nedovedu si představit, že bych dělala něco jiného. Má práce mě zcela naplňuje.
Nemáte tendence brát si zvířata domů?
Ano. Pokud jsou po operaci nebo potřebují nepřetržitou péči a dozor, občas si je vezmu domů, než jsou z nejhoršího venku. A kromě toho mám dva vlastní psy, které jsem si adoptovala z našeho útulku. Vzala jsem si celkem 4 psy, dva z nich stále mám, dva jsou již po smrti.
Jste velmi vytížená, co na to rodina?
Bylo to pro ně náročné, hlavně zpočátku, ale nyní si už zvykli. Problémem jsou občas neočekávané události, kdy navzdory víkendovým plánům musím jet např. odchytávat uprchlého pejska z našeho útulku novým majitelům, a pak jsou to též zbytečné telefonáty, kdy lidi navzdory pracovní době v 6 ráno volají, jestli nemáme štěně, nebo zavolají o půlnoci, že si právě přečetli dva roky starý článek v novinách o našem pejskovi a jestli tam ještě je nebo jak se mu daří.
Loučila jste se těžko s některým svěřencem?
Ano, někdy je to velmi těžké, hlavně zpočátku, když jsem tu začínala v r. 2001, ale dodnes některé odcházející svěřence obrečím, zejména ty, kteří tu byli dlouho nebo jsem je opečovávala po nemoci a přilnuli ke mně. Pomáhá mi, když noví majitelé píšou a volají, posílají fotky a já jsem pak v klidu, že pes se má dobře. Sebelepší útulek milujícího vlastního páníčka nenahradí, to je jasné.
Proč by si lidi měli brát pejsky z útulku?
Kromě toho, že lidi dostanou pejska, tak je může hřát i dobrý skutek, který udělali, to je taková přidaná hodnota. Ale u dospělého psa lidi už také vidí zjev i povahu, vlohy i temperament, mohou si tedy přesně vybrat pejska, kterého potřebují, pokud jsou chytří a nevybírají jen podle zjevu psa. Mají taky možnost se se psem déle seznámit. Ve většině útulků je možno psy venčit, vědí tedy, do čeho jdou, a nesporná výhoda je i to, že psa mají kam vrátit, pokud by se stalo, že přecenili své síly nebo se dostali do problémů.
Pokud by si lidé psy z útulku neadoptovali, útulky by se naplnily. Protože nelze útulek naplnit a zavřít jako psí domov důchodců, pokud by lidé pejsky z našich útulků neadoptovali, hrozilo by, že by byly provozovány jako v některých zemích, kdy zvíře opatrují 14 dní až dva měsíce a pak je utraceno, pokud se o něj nepřihlásí do té doby majitel nebo zájemce o adopci. Nelze nechat pobíhat psy volně ve městech a tvořit smečky, napadat zvířata nebo lidi a roznášet parazity, nemoci a ohrožovat bezpečnost dopravy; odchyty dalších toulavých psů je stále třeba vykonávat a útulek musí tyto psy přijímat, prostory však nejsou nafukovací. Takže útulek je přímo závislý na lidech, kteří jsou ochotni si psa osvojit.
