Umí Češi psát o sexu? A jaké jsou nejhorší erotické scény minulého roku?

Literární kritička Kateřina Kadlecová dlouhodobě reflektuje nově vycházející českou prózu. Setkává se tak s mnoha pasážemi, v nichž spisovatelé popisují sexuální scény. Ne každý popis se tak docela povede. A protože by byla škoda, aby tento zážitek skončil u pohoršeně pozvednutého obočí, rozhodla se Kateřina Kadlecová s několika kolegy, že by mohli nejhorší sexuální scéně udělit anticenu. 

14.03.2018 - 14:45   |  
Anticenu Reflexu získal letos David Zábranský. Prohlédněte si další fotky
Zobrazit fotogalerii (5)

Mohla byste nám anticenu trochu přiblížit? 
Původním úkolem tradičního literárního ocenění Bad Sex in Fiction bylo upozornit na to, že i špičkoví autoři mohou při popisu něčeho tak citlivého, jako jsou okamžiky rozkoše, těžce ulítnout. Udílet ji začal, jak jsme v Reflexu kvitovali a citovali, britský literární magazín Literary Review v roce 1993, konkrétně Auberon Waugh, šéfredaktor britského měsíčníku Literary Review, a jeho kolegyně, literární kritička Rhoda Koenigová. A nešlo o nějakou měšťáckou pruderii: erotiku v beletrii chceme, ba leckde požadujeme jistě všichni, ale nechť její popis splňuje přísné kritické standardy. Ať není šišlavě infantilizovaná, fňukavě romantizující, tvrďácky vulgární! Literary Review tak každoročně odmění autora, který ve svém románu vydaném toho roku napsal tu nestrašlivější, nejtrapnější, nejtopornější erotickou scénu. Týdeník Reflex se před pár lety nechal inspirovat britskými literárními kritiky a vyhlásil v článku s názvem Když se jazyk noří do trenek deset nejpitoměji popsaných sexuálních scén, jež bylo lze dohledat v české próze vydané roku 2011.

Jak to tehdy dopadlo?
Tehdy pomyslně zvítězily sexslinty Jaroslava Balvína z novely Lásko, teď!, která toho prostě byla plná. A když říkáme "toho", myslíme "rozdrážděných piček", "zvrásněných povrchů varlat", všude samé "rozechvělé rudé maso, nebezpečná kobra pod fétnou fakíra". Slušně se umístily i autobiograficky pojaté vrásčité, věchýtkovské náznaky vaškoláskařky Ireny Obermannové, skryté v její Tajné knize (naštěstí) za mnohoznačným citoslovcem "Tramtará". Rovněž výjevy z pavilonu šimpanzů, popsané v místy dosti obšourné zpovědi litvínovského prozaika Pavla Růžka s názvem Bez růže, stály za to. Přítomnost oblíbených autorů Michala Viewegha, Jiřího Kratochvila a Miloše Urbana v první desítce nejbizarnějších sexšplechtů se pak rozuměla sama sebou. Pak jsme Anticenu Reflexu za špatný sex v české próze udělili za léta 2016 a 2017 a pro velký čtenářský úspěch a tu bžundu kolem toho hodláme pokračovat.

Jak vypadalo hlasování letos? První místem byl "oceněn" David Zábranský...
Hlasování za loňský rok probíhalo tak, že jsem pěti porotcům (Marek Stoniš, Veronika Bednářová, Adéla Knapová, Kateřina Kadlecová a Milan Tesař) dala seznam devíti próz, respektive inkriminovaných tragikomicko-erotických p(r)asáží, a oni je označili čísly od jedničky do devítky, tedy od nejhorší po tu nejméně strašnou. Nevím, zda jsme pro to kompetentní – i když s výjimkou šéfredaktora, který má jiné starosti, jsme všichni nějakou tu knihu napsali (Milan a Adéla dokonce romány!) a všichni jsme párkrát zažili nějakou tu erotickou scénu – ale snažili jsme se.

A David Zábranský zaujal všechny?
Scény z románu Za Alpami Davida Zábranského jsme na první místo dali tři, přesněji daly – všechny ženské členky poroty. Bylo to vlastně svého druhu vůbec první hodnocení toho románu, který pak způsobil takové pozdvižení a tolik recenzí (převážně velmi negativních, často nemístně ideologizujících a politizujících). Pánové porotci dle mého překvapivě hodnotili velmi negativně civilní a "normální" sexuální scény v dílech Martiny Formanové a Andrey Sedláčkové – možná nesnesli ženský pohled na mužské přirození, co já vím. Příště porotcům ukázky rozdám anonymně, bez názvu díla a jména autora; poučila jsem se.

Jak probíhá sběr materiálu? Všechny špatné scény pocházejí z vaší četby, nebo vám je lidi posílají?
Pro ročník 2016 jsem měla výtečného pomocníka, známého reflektora literatury české a překladové, hnidopicha a pozorného, citlivého a pilného čtenáře Jana Vaňka Jr. – ten se neštítil ani té nejčervenější červené knihovny. Za rok 2017 jsem naopak četla novou českou prózu v takovém množství, že plně postačovaly výpisky z mé vlastní četby. On už člověk po letech sledování erotických obskurností ví, kam se obrátit – někteří autoři (Jiří Kratochvil, Michal Viewegh, Vladimír Poštulka mimo jiné) nezklamou.

Shovívavost podle mě není při hodnocení čehokoli na místě, celoživotně jsem pro naprostou přímost a upřímnost. 

Je nějaký autor, který podle vás naopak erotické scény psát umí?
Všichni ostatní, které v onom desetimístném seznamu nemíváme! Já osobně mám velmi ráda erotiku u Emila Hakla nebo Václava Kahudy. V jeho posledním nadpozemském románu Bytost jsou krásné, až mystické obrazy mezihvězdné lásky. Myslím, že erotiky plný bude také chystaný román Petry Hůlové – aspoň mohu-li soudit z ukázky publikované v literární příloze týdeníku Respekt.

Jak jsme na tom v porovnání s ostatními zeměmi? Myslíte si, že by například zmiňovaný Zábranský se svými scénami obstál v porovnání s favority Bad Sex in Fiction Awards?
Podle mě by vyhrál. On je takový vítězný typ J. Schválně vás obdaruju těmi pasážemi jeho románu Za Alpami, které mi lezly na nervy nejvíc – jistě poznáte proč. A podotýkám, že bizarních erotických scén, nad nimiž by se i Milan Kundera z mnoha důvodů pýřil, je v tom románu kolem desítky.

"Kateřina se s ním i v Německu vyspala, kdykoli chtěl. Na tom se nic nezměnilo a nemusela se u toho v nejmenším přemáhat, naopak, užila si, a to i felaci, i cunnilingus, nic z toho pro ně nebylo tabu. Nos v takových případech chvílemi měla kousek u Janovy zadnice, nevadilo jí to, jindy zas Honzův jazyk zašel až k její černé dírce. To se zastyděla, ale za chvíli už slastně sténala a vytáčela pánev."

(…)

"Okamžitě chytila Mathiasův penis do pusy. Rukama sahala po varlatech, jedním prstem mu jezdila kolem análu. Piotr zatím na druhé straně zasunoval penis do Ilinčina zadku. Mathias sám přitom s análním sexem měl nulovou zkušenost a nešlo ani tak o neschopnost říct si o něj, nýbrž o nechuť; ještě nikoho nemiloval tolik, aby si chtěl na penisu hýčkat jeho výkaly.

Teď ale chtěl. Chtěl Ilince přinést k puse kus jejích hoven na zlatém podnosu; chtěl jako Odysseus doplout do černé Tróje, otočit se tam a vrátit se s hovnem za sladkou Pénelopé do Ithaky."

Pak jsme Anticenu Reflexu za špatný sex v české próze udělili za léta 2016 a 2017 a pro velký čtenářský úspěch a tu bžundu kolem toho hodláme pokračovat.

Zůstaňme na chvíli u Zábranského. Jakkoliv jeho nový román vyvolává někdy nadšené, někdy nekompromisně odsuzující reakce, asi nikdo by ho neoznačil za literárního diletanta. Shodla byste se s často se vyskytujícím názorem, že psaní erotických scén je odlišné od psaní čehokoliv jiného?
Myslím, že Davida Zábranského za literárního neumětele označilo poměrně dost lidí – směřoval k tomu dr. Ču(d)lík ve své recenzi v Britských listech i Eva Klíčová v Hostu. Na vaši otázku bych uměla lépe odpovědět, kdybych sama psala krásnou literaturu a občas si erotickou scénu zkusila napsat, ale toho bohdá nebude… Myslím ale, že je to lautr to samé jako u psaní čehokoli jiného – používáte přece stejné nástroje, materiál i techniky. Buď psát neumíte, nebo umíte; je to prosté, milý Watsone.

Opusťme konečně erotiku. Co jiného vás v poslední době v souvislosti s literaturou namíchlo? Například k novému románu Dana Browna jste nebyla zrovna shovívavá.
To nebyla. Shovívavost podle mě není při hodnocení čehokoli na místě, celoživotně jsem pro naprostou přímost a upřímnost. Zvlášť zavedený, populární, zkušený autor, jako je Dan Brown, si žádnou shovívavost nezaslouží. Měla jsem tu čest dvakrát se s ním sejít k rozhovoru, jednou ve Státech v jeho domovském Exeteru a jednou v Praze, a je to moc milý, rozšafný člověk, kterému se prostě jen opotřebovala kolečka a už jen vykrádá sám sebe, svá témata a metody, které kdysi zabíraly. Ale k otázce, co mě míchá a míchat nepřestane: je tolik dobrých knih a tak málo času na čtení a na jejich reflexi!

A skončeme pozitivně – nějaký tip. Co se vám líbilo, co vám udělalo (nebo dlouhodobě dělá) radost?
Edituju právě román své přítelkyně Pavly Horákové pro nakladatelství Argo a je to čistá radost (čistá dokonce i po stránce normativní mluvnice!). Jmenuje se Strukturální teorie podivnosti a popisuje život a dílo jedné moc zajímavé mladé ženy, která vidí to, co jiní nevidí, a slyší to, co jiní neslyší. Z knih pro děti a mládež mě nadchla Příručka mladého hledače – Eva Prchalová sepsala parádní příběh třináctiletého školáka Julka, který si nazul toulavé boty svého dávno ztraceného dědečka a vyrazil do Egypta a s novými kamarády pak i jinam. Ilustrovala to jedna z našich nejlepších a nejnápaditějších výtvarnic Eva Koťátková. Pokud jde o literaturu faktu, spisovatel, rozhlasový autor a vášnivý houbař Jiří Kamen nedávno vydal Báječný svět hub – tam vzal houby a jejich stopy ve společnosti a kultuře podobně zevrubně jako před rokem ornitolog Karel Hudec v poučné publikaci Ptáci v českém životě a kultuře. Krásné verše pak napsal Michel Faber své zesnulé ženě Evě, jmenují se Neskonalá, příběh jedné lásky a do češtiny je přeložil Viktor Janiš. A ještě si dovolím jednu komiksovou: doslova před pár dny vyšla novinka výběrového nakladatelství českého komiksu Lipnik Karoliny Voňkové. Držitel dvou cen Magnesia Litera za prózu Marek Šindelka, pilný a vážený komiksový scenárista a výtvarník Vojtěch Mašek a precizní kreslíř Marek Pokorný spojili své talenty do dvousetstránkového komiksového alba Svatá Barbora, v němž se vracejí do roku 2007 a předkládají detailní rekapitulaci událostí takzvané kuřimské kauzy očima fiktivní novinářky Andrey, kterou dramatická pavučina zcela spoutá. Tohle všechno přečtěte a máte pro letošek skoro splněno – průměrně přečte každý Čech sedmnáct knih ročně.

Chcete si přečíst rozhovor s Davidem Zábranským? Zde máte možnost.

Přidat komentář

Pro vkládání komentářů se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.

Výhody registrace:
Při registraci si můžete zvolit unikátní přezdívku a pod ní psát příspěvky. Tuto přezdívku vám nikdo nebude moci vzít. Registrace bude do budoucna jeden z našich nástrojů k udržení diskusí v přijatelných mezích.

Při registraci si můžete zvolit unikátní přezdívku a pod ní psát příspěvky. Tuto přezdívku vám v budoucnu nikdo nebude moci vzít. Zároveň registrací dáváte souhlas se zasíláním informací a nabídek tykajících se webu Čtidoma.cz nebo jeho provozovatele či obchodních partnerů.

Redakce si ponechává právo jakýkoli nevhodný příspěvek smazat bez udání důvodu.