Absurdní život gejši: Za kolik se prodává panenství?

Gejš ubývá. Mladé dívky se k této profesi příliš nehlásí. Ještě před sto lety jich bylo v Japonsku více než 80 tisíc, dnes nenapočítáte ani tisícovku
Zobrazit fotogalerii (5)
  |   zajímavost

Japonsko se sice snaží udělat z gejš ikony, ale předsudků, které o nich kolují, se jen těžko zbaví. Vždyť i v lásce, vztazích a sexu mají možnost volby a tajemno a upejpání mohou vyměnit za obyčejný život. Druhá světová válka, kdy se hodila každá ruka navíc, příběh gejš změnila a nic už se nevrátilo do starých kolejí.

Bylo pravidlem, že profese gejš se dědila. Matky dcery často samy zaučovaly a přísný režim začínal přesně tři dny po třetích narozeninách. Holčičky tak přišly o dětství a veškeré úsilí vložily do následování svých matek. Právě tady ale vyvstává ošemetná otázka. Mohou mít gejši vztah a rodinu? Ano. Ale záleží na regionu. Podle tradice ve městě Kjóto, kde žije na tři stovky gejš, je údělem takových žen „vdát se za umění, ne za muže“. I tak existují dvě možnosti, jak vést normální život. 

Ta první je poslední dobou hodně častá. Dívky projdou školou i výcvikem. Dělají společnost, musí být tiché, úslužné, pokorné. Nikoho nezajímají jejich koníčky nebo rady. To ale neznamená, že osobní otázka nepadne. V den osmnáctých narozenin nabídnou k prodeji své panenství. O takové „zboží“ je vždy velký zájem a vykoupí se za velké peníze. Tím ale gejši jen splatí to, co měly do té doby zdarma – drahá kimona, výuku, průvodkyně a střechu nad hlavou. A pak z vlastní vůle skončí. Do důchodu odcházejí ještě dřív než modelky a tenistky. Průměrný věk se pohybuje kolem pětadvaceti let. Zapomenou na předešlé roky, najdou si partnera, založí s ním rodinu a časem naskočí do pracovního procesu. 

Gejši spaly na speciálním klínku, který jim nedovolil uvelebit se na polštář. Na posteli byla vrstva rýže, aby bylo ráno vidět, jestli žena celou noc vydržela ve strnulé poloze. Účesy totiž byly složité a česaly se jen jednou týdně s pomocí vosku. 

Druhou možností je pokračování profese při manželství. Už dávno neplatí přísná pravidla. Tolerantnější společnost uvolňuje japonské tradice a někteří muži přijmou, že je jejich žena společnice a turistická atrakce. Stále je třeba mít kontakty s dlouhými prsty, nebo se alespoň ubytovat v hotelu, který lákavé setkání s gejšou zorganizuje, ale za částku, která v přepočtu činí deset tisíc korun, si může „exotický“ zážitek dopřát kdokoli

Společnice se vším všudy? 

V otázkách sexu nemají jasno ani sami Japonci. Většina světa má za to, že ke gejšám oddání se zákazníkům a bohatým kupcům patří. Je to logické. Gejši neměly manžela ani děti. A muž, se kterým navázaly vztah, byl možná o generaci starší, ale pečoval o ně a štědře je sponzoroval. Na věrnost si v zemi vycházejícího slunce navíc ještě donedávna moc nehráli

Nepříjemná pachuť 

To, co bylo pro Japonsko typické, pomalu mizí. Školy pro gejši nejsou a nezištní zákazníci, kteří stojí jen o společenskou konverzaci na úrovni, tanec a hru na šamisen (třístrunný hudební nástroj), schází. V celé zemi byste napočítali sotva tisícovku žen, které stále věří, že gejša je víc než turistická atrakce, kterou si cestovatel odškrtne stejně jako návštěvu čtvrti Šibuja s nepřehlednou křižovatkou, zběsilou jízdu šinkansenem a dobrodružný výstup na Fudži. 

Zdroj: Manchesterhistorian, Travelportal 

KAM DÁL: Japonský atlet Kanaguri dokončil maraton za 54 let, doma je za hrdinu.