Dříve to byla v šest hodin Esmeralda, u které už byla většinou večeře na stole. Připravovat ji v průběhu masově sledované telenovely prostě neexistovalo. Dnes možná podobně fungují televizní zprávy nebo třeba Prostřeno. Přesto však máme obrovské možnosti, hlavně díky internetu, sledovat prakticky cokoli a kdykoli. A u toho jíme.
Nejde pochopitelně jen o "velká" jídla, jako je snídaně, oběd a večeře. Během sledování televize se totiž naše tělo tak trochu nudí. Nejhorší je to pro ruce, často je proto zaměstnáme právě konzumací drobných pochutin. Ve Frontiers in Psychology vyšla studie britských a irských vědců, kteří zjistili, že nejnebezpečnější jsou nudné pořady. U těch máme podle nich tendenci jíst nejvíce a ještě k tomu volit ty nejméně zdravé varianty.
Přemýšleli jste někdy o bludném kruhu deprese obezity, televize a jídla? Vypadá to asi takto: Naše tělo není dokonalé a nemáme energii. Sedíme tedy u televize a jíme, televize nás baví a zároveň nám servíruje obrazy dokonalých těl, ke kterým máme daleko.
To prohloubí naši depresi a nespokojenost a vede ke stresu, který logicky zaženeme něčím sladkým a tučným. Samozřejmě nám to nepomůže a energii nedodá, naše svaly jenom slábnou a my jsme velmi opět velmi nešťastní... a za chvíli i obézní, protože je to neustále se opakující koloběh.
Co by mohlo pomoci?
Teoreticky by mohly alespoň z části pomoci drobné triky. Vyzkoušejte to, za pokus nic nedáte. Maximálně se zase vrátíte k zažitým stereotypům.
- Do misky si nasypte jen trochu brambůrků, sáček pak ukliďte do vedlejší místnosti.
- Sáhněte po věcech, které je potřeba loupat, ruce zabavíte na delší dobu a sníte toho méně. Ideální jsou například nesolené pistácie nebo neloupaná slunečnicová semínka.
- Dívejte se na zábavné pořady.
- Vyberte si zdravější variantu. Zkuste si nachystat do misky k televizi nakrájenou okurku nebo jablko.
- Všímejte si, jestli náhodou nemáte velký hlad, který jen zaháníte něčím malým. Pokud to tak je, jděte se najíst, hladoví ničemu nepomůžete.
V čem je problém?
Marcela Rábová z Masarykovy university se tématem jídla a televize zabývala ve své diplomové práci. Všimla si, že se s tímto fenoménem ve stravování setkáváme vlastně i ve "fast foodech", kde je na zdi zavěšena velká plazmová televize, kde nepřetržitě běží animované filmy, sportovní utkání nebo hudební pořady.
Takto je prý vnucována televize při jídle jako nezbytnost. Není to nic až tak divného, předchozí generace si k jídlu pouštěla rádio. "V obou případech dochází k narušení společného stolování a omezení komunikace. Běžné jsou věty jako: "Buď ticho, neslyším, co říkají," vysvětluje studentka. Od stolu tak postupně začala mizet konverzace, čímž trpí nejen rodinná atmosféra, ale i naše tělo.
Existuje však jasný vítěz. Tím je fast food nebo supermarket. Se zapnutou televizí totiž sníme mnohem více jídla, než kdybychom ji vypnuli a soustředili se na to, co máme na talíři. Kdyby si člověk v klidu sedl a věnoval se jen jídlu, je mnohem dříve sytý.
Zdá se, že vizuální vnímání je silnější než naše vnímání chuti. Proto ztrácíme postupně požitek z jídla a to se tak stává něčím podružným. Následkem toho si pak potřebujeme kompenzovat chuť ještě výraznější chutí a saháme tedy po potravinách, které jsou víc sladké nebo slané. Marcela Rábová to shrnuje takto: "Všechno ztrácí formu a smysl, je to jen bezúčelné hltání obrazů a potravin bez chuti."
