Bohatý milovník unikající před smrtí. Karel Kramář byl prvním premiérem, který snil o prezidentské funkci

První premiér samostatného Československa měl původně jiné představy o tom, jak by měla vypadat republika. Přesto byl jedním z hlavních organizátorů domácího odboje, který se stal vězněm s trestem smrti za velezradu. Jaký byl jeho osobní život? Snil snad někdy Kramář o prezidentské funkci?

25.10.2018 - 10:00  
Muž, co snil o prezidentské funkci
Zobrazit fotogalerii (3)

Karel Kramář byl zkušeným politikem s obrovským renomé, které mělo jméno nejen v regionální politice, ale také ve světě. Nezakrýval svoje sympatie k carskému Rusku, odkud také pocházela jeho žena, s kterou prožil na svoji dobu velmi skandální románek. Kramář měl původně také úplně jiné představy, jak by měl vypadat zánik Rakousko-Uherska. Jak zněl jeho plán?

Mladočech

Karel Kramář se narodil do rodiny uznávaného a zámožného stavitel a majitele cihelny. Díky tomu byl vždy finančně nezávislý. Bohatství v budoucnosti úspěšně rozšířil svými aktivitami na akciovém trhu a také pozdějším sňatkem se zámožnou ženou.

V mládí mu jeho bohaté poměry dovolily po studiích Právnické fakulty Univerzity Karlovy navštěvovat univerzity v pěti různých zemích. Vídeň, Berlín, Paříž, Štrasburk a Londýn ho ošlehaly zahraniční zkušeností a naplno tak rozvinul svoji dokonalou znalost cizích jazyků. Už v té době se připravoval na politickou dráhu.

Jeho bývalým pedagogem byl také Tomáš Masaryk, s kterým tak poprvé navázal kontakt a koncem osmdesátých let společně s Josefem Kaizlem formulovali nový politický směr, tzv. realismus. To vyústilo v založení České strany lidové – realistické. Všichni tři později vstoupili k Mladočechům, za které se Kramář stal poslancem.

Válka

Vypuknutí války nastartovalo politické pohyby na mapě. Sám Karel Kramář vypracoval dokument zvaný slovanská ústava a budoucnost bez Rakouska- Uherska si představoval jako federaci slovanských národů, která v jedno zahrnovala Rusy, Poláky, Bulhary, Srby a Černohorce. Tento plán také odeslal do carského Ruska, kterému byl loajální a viděl v něm největšího spojence. Zde se rozcházel s Masarykem, který zahraniční podporu hledal na Západě a prosazoval myšlenku malých samostatných republik. Existují také teorie, že kdyby Karel Kramář vedl odboj z exilu, získal by díky svému renomé větší pozornost než samotný Masaryk.

Trest smrti

Jako organizátor domácího odboje byl Kramář společně s Rašínem, Červinkou a Zamazalem odsouzen k trestu smrti. Odbojová skupina jménem Maffie tak měla přijít o své hlavní postavy, které působily na domácí půdě. S Kramářem tak měla zmizet jedna z nejvýraznějších osobností české politiky. Tento incident ze zatčených udělal národní hrdiny, kteří pro vlast riskují vlastní životy. Nastoupivší císař Karel I. Kramáře a zbytek odsouzených v roce 1917 amnestoval a oni se mohli vrátit znovu do politické činnosti.

Mučedník premiérem

V roce 1918 se jako hrdina dostává do čela Národního výboru. Během vyhlášení samostatného Československa 28. října 1918 byl Karel Kramář přítomen na schůzce zahraničního a domácího odboje v Ženevě, kde bylo domluveno, že bude v čele nové československé vlády.

Revoluční národní shromáždění 14. listopadu Kramáře zvolilo prvním ministerským předsedou ČSR. On byl ten, který výslovně a slavnostně zbavil rod habsburský-lotrinský veškerého práva na český trůn a stát vyhlásil za samostatnou demokratickou republiku. Stejně tak byl jednohlasně zvolen T. G. Masaryk prezidentem Československa.

Žena Karla Kramáře byla Naděžna Nikolajevna Abrikosova. Svůj vztah dlouho tajili, protože jeho láska nebyla rozvedena.

Spory s hradem

Karel Kramář se v následné politické kariéře stále více rozcházel hlavně s Edvardem Benešem. Jeden z mnoha sporů se odehrál na Pařížské mírové konferenci, kde jako vůdce československé delegace prosazoval urychlenou pomoc v Rusku, kde vrcholila občanská válka. Jeho slova o tom, že bez svobodného Ruska nebude v Evropě trvalejší mír, se velmi brzy potvrdila. Beneš s tímto však nesouhlasil a Kramář vedený jistě i osobními zájmy měl v nástupci T. G. Masaryka politického “nepřítele”.

Kramář vždy snil o tom býti prezidentem, ale politický pragmatismus mu to nikdy neumožnil. Nestal se tedy ani jednou protikandidátem T. G. Masaryka. Ve funkci ministerského předsedy dokonce jednou přežil atentát mladého komunisty Aloise Šťastného. Na rozdíl od Aloise Rašina měl opravdu velké štěstí.

Karel Kramář zemřel v roce 1937 v Praze. Za sebou nechal zásadní historickou stopu, která vedla až k samostatnému Československu.

První atentát v Československu: Kulka mířená na Karla Kramáře neprošla jen díky nadité peněžence. Více čtěte zde.

Přidat komentář

Pro vkládání komentářů se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.

Výhody registrace:
Při registraci si můžete zvolit unikátní přezdívku a pod ní psát příspěvky. Tuto přezdívku vám nikdo nebude moci vzít. Registrace bude do budoucna jeden z našich nástrojů k udržení diskusí v přijatelných mezích.

Při registraci si můžete zvolit unikátní přezdívku a pod ní psát příspěvky. Tuto přezdívku vám v budoucnu nikdo nebude moci vzít. Zároveň registrací dáváte souhlas se zasíláním informací a nabídek tykajících se webu Čtidoma.cz nebo jeho provozovatele či obchodních partnerů.

Redakce si ponechává právo jakýkoli nevhodný příspěvek smazat bez udání důvodu.