Těžko říct, jestli Centrální nákup státu vymyslel Andrej Babiš sám, když náhodou spal a snil si u toho o dokonalém státě. Nebo mu snad u toho pomáhal jeho marketingový tým, který přišel s myšlenkou, že je třeba vypustit další rádoby protikorupční torpédo. Je to vlastně jedno.
Dnes jsou používány dva systémy. Přes jeden z nich nakupují ministerstva pro sebe a organizace, které pod ně spadají. Předpokládalo se, že jeho prostřednictvím budou ročně zadávány zakázky za více než 45 miliard korun.
Z prohlášení NKÚ:
Nejvyšší kontrolní úřad prověřil centralizované zadávání veřejných zakázek ve státní správě v letech 2014 až 2017. K tomu slouží dva systémy: Přes resortní systém nakupují resorty pro sebe a organizace, které pod ně spadají. Prostřednictvím druhého systému, Centrálního nákupu státu, mají ministerstvo financí a ministerstvo vnitra nakupovat pro celou státní správu. Centrální nákup státu však po čtyřech letech od spuštění nefunguje a nepřináší očekávané úspory. Ale ani resortní systém se nepoužívá tak, jak se očekávalo.
Plány vzaly za své
Centrální nákup státu ale zkrátka značně pokulhává. Vlastně dost. Podobně jako stejně "slavné" EET či kontrolní hlášení, které jsou hlavně nedotaženou zátěží pro drobné a střední podnikatele. Nejvyšší kontrolní úřad zjistil, že čtyři roky od svého spuštění je oslavovaný nástroj k ničemu. Zpracoval jednu jedinou zakázku, když v něm byla zadána zakázka na nákup kancelářského papíru za 118 milionů korun.
Třešničkou na dortu je, že se z této směšné částky navíc nevyčerpala ani polovina. Podle předpokladů se díky Centrálnímu nákupu měly zadávat zakázky za již zmíněných 45 miliard korun. Nestalo se. V reálu šlo o něco málo přes osm miliard, přitom více než polovinu této částky "zařídilo" ministerstvo vnitra.
Systém prostě ignorují
Národní kontrolní úřad zjistil, že většina resortů naprosto ignorovala, že by mohly nakupovat někde jinde než u svých starých dodavatelů. Jasně, využívání Centrálního nákupu státu je dobrovolné. Ale když už stát něco vytvoří, neměla by se tedy ministerstva podle toho chovat?
Odpovědí by mohla být skutečnost, že je to prostě zase jeden velký paskvil. "Papír byl levnější u dřívějších dodavatelů než papír získaný v soutěži přes Centrální nákup státu," tvrdí ve svém zprávě NKÚ. Potřebuje to snad ještě další komentář? Asi ne. Babišova agenda vyplodila produkt, kde by zapojení do něj znamenalo ještě větší finanční zátěž. Avizované šetření v nedohlednu.
Spokojenost? Šmankote, s čím?
Andrej Babiš je ale zřejmě spokojen. "Zavedli jsme centrální nákup a ušetřili miliardy. Jen v letech 2016-2017 jsme napříč ministerstvy na zakázkách na auta, papír, informační a komunikační technologie ušetřili 1,9 miliardy korun oproti ceníkovým cenám. To je krásných 40 procent," napsal si na Twitter. Háček je v tom, že podle kontrolorů NKÚ je údajné šetření velmi zkreslené.
A pak je tu další problém. Ruku v ruce s Centrálním nákupem státu byl spuštěn i Národní elektronický nástroj. Ten měl poskytovat podporu pro sběr požadavků z celé státní správy. Zřejmé se ale někde stala chyba, téměř nikdo ho od roku 2014 nevyužil, protože nefunguje tak, jak požadují centrální zadavatelé. Správcem systému je ministerstvo pro místní rozvoj, které ale chybu odmítá.
Prý je závislé na dodavateli systému. Jako v Kocourkově, že? Jedni hází chybu na druhého, nikdo za nic nemůže. I tady je zajímavá perlička na závěr. Využívání Národní elektronického nástroje se nově stalo pro úřady povinností. Asi proto, aby si ho konečně někdo všimnul...
