Proč jste si vybral právě ODS a TOP 09?
Politické strany, které mi nabídly spolupráci v senátní kandidatuře, jsou čtyři: KDU-ČSL, STAN, ODS a TOP 09. Kandiduji jako nezávislý, sbíral jsem podpisy a vše si platím sám. Na základě našich jednání jsem se všemi čtyřmi stranami v kontaktu. K žádné písemné dohodě však nedošlo, jde o gentlemanské ujednání o spolupráci nyní i do budoucna.
Podle jakého klíče jste volil strany, za které jste ochoten žádat voliče o jejich hlas?
Nevnímám senátní volbu jako stranickou, je postavena na osobnostech, které vstupují do politického zápasu a ucházejí se o hlasy voličů. Dnešní politika velmi trpí nedostatkem osobností, které dokážou spolupracovat napříč partajemi. A tak jsem se rozhodl, že se o to v pokusím. Mám radost, že se to podařilo.
Nevadí vám kontroverzní minulost ODS? Těch jmen, které hází stín na tradiční pravicovou stranu, je mnoho. Ať už jde o Petra Nečase, Marka Dalíka, Pavla Béma, Romana Janouška...
Ten váš seznam stínů ještě zdaleka není úplný, i v dalších politických stranách bychom našli jména podobně hodná pozornosti. Ale k ODS - její vedení projevilo vůli se distancovat od činů těch, které zmiňujete. V tomto smyslu spoléhám na předsedu Petra Fialu a jeho kolegy ve vedení, s nimiž vedu velmi otevřený dialog. Jejich programové teze považuji za odpracované. Budu-li vyzván, rád se s nimi utkám v otázce evropské integrace, kde jsou mi některé z jejich názorů proti srsti, ale také vím, že zdaleka všichni jejich voliči s nimi nesouhlasí. Evropskou unii nehodlám natírat narůžovo, na druhou stranu bych rád slyšel, jakou hodnověrnou alternativu nabízejí její kritici. Ale zpět k vaší otázce. Jak známo, do žádné strany nevstupuji. Zajímají mě politická témata, jako je naše bezpečnost a obrana, strategický dialog s USA, ohrožení ze strany Ruska, a o tom všem mohu mluvit bez ostychu velmi podobně jako ODS.
Jaká je vaše zkušenost s Václavem Klausem, kterého jste jistě potkával v rámci svého poradního hlasu u prezidenta Václava Havla?
Václav Klaus je bezesporu velkou politickou figurou devadesátých let. A jako takový vrhl velký stín na českou politiku. Všem, kdo mu nerozuměli, pak osobně poskytl srozumitelný klíč, aby pochopili, oč celý politický život také usiloval. Mám na mysli amnestii, kterou na závěr svého mandátu vyhlásil. Zastavil tím řadu soudních procesů, omilostnil lidi, kteří měli pykat, a podlomil obecnou důvěru ve spravedlnost. Byl to zásadní omyl a hrubá politická chyba, kterými zničil i to, nač mohl být hrdý. Jinak s jeho politickými názory jsem se pral v minulosti a s některými se potýkám i dnes. Jeho neschopnost vidět Rusko jako hrozbu, jeho neschopnost budovat instituce státu (Ústavní soud, Senát a další se rodily proti jeho vůli), jeho urputný boj s myšlenkou globálního oteplování je v dnešním horku až úsměvný. Ale především jeho nedávný příklon k extrémním hlasům v Německu, které popírají to, na čem mu záleží… je toho dost, co mě u něj nepřestává překvapovat. Beru to ale tak, že potřebuje pozornost veřejnosti, což se mu některými výroky skutečně daří.
Co říkáte na politické názory jeho syna Václava Klause ml., který je stále členem ODS?
Václav Klaus junior je řadový člen ODS, který podpořil kandidáty SPD a má odbornost ve školství. Jeho neotřelé názory vyvolávají kritiku především uvnitř strany. Sám nemíním vstupovat do vnitrostranické kuchyně. Ne všechno se jí tak horké, jak se to uvaří.
Jaký je váš pohled na třaskavá témata naší společnosti? Konkrétně tím myslím migraci přistěhovalců a negativní pohled na Evropskou unii. Kde začíná reálný problém a kdy jde pouze o umělé konflikty? Strach je nebezpečný politický manipulátor...
Nedělím témata na třaskavá a ta další. Když jsem sbíral podpisy, setkal jsem se osobně s mnoha lidmi, kteří mne volili v prezidentské volbě, i s těmi, s jejichž názory jsme se zcela míjeli. To byla jedinečná zkušenost. Co se týče evropské spolupráce, oblastí, které jsou dnes na stole, je hned tucet, přičemž migrantská otázka je až na konci. Soudím, že nám chybí klidná rozprava o tom, co se děje a jak si prosadit svou. Migrační krize nastolila téma státu: ochranu hranic, soudržnost našich společností nebo pravidla, podle kterých u nás chceme žít. To všechno stálo za pozornost tak jako tak. Pak se ale podívejme na věc z širší perspektivy a zjistíme, že včera bylo pozdě - musíme mít dlouhodobou strategii, jak chránit evropský prostor. A o tom je třeba jednat bez ohledu na nějakou volební kampaň.
Vaše kampaň během prezidentské kandidatury měla specificky nekonfliktní rétoriku a atmosféru. Do jaké míry si myslíte, že je slušnost zakořeněná v naší kultuře? Jak byste to srovnal například s Francií, kde jste dlouhá léta studoval a pracoval?
Stále zajíždím i do odlehlých koutů naší země. A vím, že lidé jsou tam většinou laskaví, jen mají obavy z vývoje v naší zemi a čekají na to, až si někdo udělá čas a bude jim naslouchat. Nemyslím, že v tom jsme nějak u nás výjimeční. Přesně stejnou zkušenost mám z Francie, kde jsem byl na stovkách veřejných debat, odkud se lidem kolikrát nechtělo ani odcházet domů, protože se konečně začalo mluvit o něčem důležitém. Někteří naši politici skutečně zhrubli, ale z vlastní zkušenosti vím, že lidé očekávají něco jiného než vulgaritu.
Co jste se z prezidentské volby naučil o českém národu?
Především to, že je u nás mnoho lidí, kteří jen čekají, až jim někdo nabídne smysluplný program. Řada z nich se pak umí obětavě angažovat. Potřebují ale nejprve vidět smysl. Řekl bych, že to s námi zdaleka není tak špatné, jak by se zdálo při čtení různých titulků v novinách.
Kam podle vás směřuje Česká republika, která má na vedoucích postech osoby jako Miloš Zeman nebo Andrej Babiš? Udělala česká společnost nějaký pokrok během 29 let od Sametové revoluce?
Nedávno uběhlo padesát let od srpnové okupace, která zadusila Pražské jaro. Miloš Zeman i Andrej Babiš nám ukázali, jak se k tomuto výročí staví. Jeden mlčel, druhý zbytečně mluvil tam, kde zcela stačilo dodržet minutu ticha a projevit úctu. A to navíc v situaci, kdy se čeští komunisté tváří, jako kdyby žádné okupace ani nebylo, protože vystupují za stranu, s níž Miloš Zeman i Andrej Babiš již delší dobu spolupracují. Oba se politicky spolehli na komunisty, kteří lžou o historii. A to je pro mě zásadní. Pravda zvítězí. A zvítězí bez těch, kdo dnes lžou.
Kde jsou nejbolavější témata naší společnosti, jejichž řešení je naprostou prioritou?
Jako kandidát do senátu jsem objevil, jak složitá je situace v městských částech na kraji Prahy. Nestavějí se obchvaty, chybí tramvajové tratě, nejsou nová nádraží ani rychlé příměstské vlaky. Mnohdy dokonce chybějí chodníky! Praha se udusí, pokud něco rychle společně nezměníme. Ale uvažovat o Praze bez Středočeského kraje také nejde. Takže z hlediska mého senátního obvodu je to jasné: kvalita života záleží na tom, jak se spolu budou umět dohodnout všichni, kdo zde žijí. A to platí ve větším i na celou Českou republiku.
Jaké si dáváte šance do senátních voleb?
Štěstí přeje připraveným a já jsem v uplynulém roce měl nejen v prezidentské kampani dost příležitostí se připravit. Takže se na kampaň těším.
