Pohybové dovednosti žáků a fyzická zdatnost dětí se rok od roku horší, to dnes potvrdí téměř každý tělocvikář na základní škole. Národní ústav pro vzdělávání tento trend ve svých zprávách také potvrzuje. Nedostatek pohybu pak souvisí s nárůstem obezity dětí, vyšším počtem dětských diabetiků a školáků se špatným držením těla, zkrácenými vazy, oslabeným svalovým korzetem i vadami chodidel.
„Bohužel, tento smutný vývoj je důsledkem současného životního stylu většiny z nás. Jsme pracovně vytížení a naše děti jsou unavené ze zdlouhavého sezení ve škole. Je na ně vytvářen i tlak, aby vstřebaly kvantum informací,“ konstatuje František Knop, pedagog a konzultant v oblasti zdravé výživy. „Obecně trávíme více času v autech či jiných dopravních prostředcích a děti si méně volně hrají venku,“ dodává.
Kritickou situaci si uvědomuje i Ministerstvo školství, ještě v roce 2014 chtěl tehdejší ministr školství Marcel Chládek nařídit povinné tři hodiny tělesné výchovy týdně. Vzhledem k již tak časově náročné výuce se to ale ukázalo jako nereálné.
„Ideální den školáka na prvním stupni by měl být rozdělen na třetinu učení, třetinu kreativních činností a třetinu pohybových aktivit. Bohužel, opravdu zaplněný rozvrh nedovoluje více než ty dvě hodiny tělocviku týdně. Proto se snažíme vést děti k pohybu i mimo tyto hodiny, říká ředitel Základní školy Open Gate v Babicích u Říčan Jiří Luka. „Děti mají z většiny tříd přímý vstup na travnaté plochy školního areálu, a tak se mohou provětrat a protáhnout nejen o přestávkách, ale i v rámci vyučování. Podle mne je to zvláště u prvňáků a druháků často potřeba. Někdy mají děti dokonce plánované učení venku, jdou do lesa poslouchat ptáky, poznávat stromy nebo rostliny,“ doplňuje.
Odborníci na vzdělávání, sport mládeže i zdraví dětí se shodují na tom, že otázku kondice dětí je třeba řešit nad rámec hodin tělesné výchovy. Ministerstvo školství to zkouší, zatím jen v rámci projektu Hodina pohybu navíc zavedením odborně vedených sportů v odpoledních školních družinách. Mnohé školy to však řeší už dávno tak, že děti k pohybové aktivitě motivují i v jiných předmětech, třeba jako součást krátkého odpočinku nebo samotné výuky.
„U nás například hrajeme florbal, žáci nemusí hrát v žádném oddílu, je to taková naše malá školní liga. Loni se hrálo o velkých přestávkách nebo obědových pauzách a mezi kluky i děvčaty byly zápasy hodně populární. U výsledkové tabulky na nástěnce bylo plno,“ dodává s úsměvem Jiří Luka. „Na zahradě jsme vytvořili umělý kopec, děti na něj běhají, válí sudy a když je sníh, tak sáňkují. I okolí školy nabízí nesčetně možností, ať už se jedná o tělocvik, zeměpis či výtvarnou výchovu. K podpoře fyzické zdatnosti dětí přece přispívá i obyčejná chůze a pohyb na čerstvém vzduchu,“ dodává.
Člověk byl zrozen k pohybu, nikoliv aby seděl a nehýbal se. Bohužel, přibývá těch druhých a nejsou to jen děti, kteří se jen přesunují z místa na místo a sedí. Vypracované svaly mají jen na prstech rukou od klikání myší počítače nebo od mačkání tlačítek na mobilním telefonu. Otázkou je, co bude dál. Lékaři už operují karpální tunely u dětských pacientů. Dětský diabetes a potíže pohybového aparátu u stále mladších pacientů nejsou výjimkou.
„Pohyb a strava jde ruku v ruce, pokud budete dávat dětem na svačinu sladké oplatky a přeslazený džus, bude paradoxně unavené, bez energie a bude chtít další sladkost. Cukr je opravdu návykový. Přitom bohatě stačí ovoce, a když už tyčinky a sušenky, tak z ovoce a obilovin. Výborné jsou například raw tyčinky,“ sděluje František Knop, který příští týden organizuje v babické základní škole už druhý ročník Food festivalu.
Žákům bude stejně jako loni připomenut takzvaný zdravý talíř, budou poznávat čerstvé a upravené potraviny a budou ochutnávat takzvané superpotraviny, například kustovnici či chia semínka. Akce je určena nejen pro žáky, ale i pro rodiče. Mohou zde získat inspiraci na zdravé svačiny a třeba si sami umíchat koktejl z ovoce či ochutnat celozrnné koláče.
