V létě s dětmi trávíme nejvíc času, a tak je výborná příležitost naučit je něco nového - například jízdu na kole. Ale pozor, první kolo je jako první láska. První cyklistická zkušenost ovlivní všechny další i to, budou-li ještě nějaké. Pokud se dítěti nebude jízda líbit, bude trvat hodně dlouho, než na kolo usedne znovu.
Základem všeho je správná velikost kola. Když se dítě postaví rozkročmo nad kolo, mezi rozkrokem a horní rámovou trubkou by mělo být ještě asi na pěst místa. Pokud je to více, je kolo malé, pokud méně, je pro dítě ještě příliš velké. Důležité je také zkontrolovat, zda malý jezdec pohodlně dosáhne na řídítka. Rozhodně nepořizujte dítěti větší kolo s tím, že do něj doroste. Na takovém kole by se dítě trápilo, těžko by se mu ovládalo a ježdění by se mu mohlo zprotivit.
A kdy je ten správný čas na učení? Podle Lukáše Bárty z Apache Bicycles záleží samozřejmě na vyspělosti a motorické zručnosti dítěte, obecně však lze říci, že dítě může kolem druhého roku drandit na odrážedle, kde získá dítě cit pro rovnováhu a naučí se základům řízení. Odrážedlo můžete nahradit i nejmenším dětským kolem s dvanáctipalcovými koly. Stačí jen pro začátek odmontovat pedály a pomocná kolečka. Klasické odrážedlo je však přece jen menší a lehčí, což dítěti usnadní manipulaci s ním.
Základy výuky
Po průpravě na odrážedle je dobré nechat dítěti balanční kolečka jen do doby, než se naučí šlapat a brzdit torpédem. Rovnováha už by měla být zvládnutá z odrážedla, proto poté kolečka buď přizvedneme, nebo úplně odstraníme.
- nutností je cyklistická helma, kterou by dítě mělo používat již na nejmenším kole
- rukavice umožní dítěti lépe držet řídítka, neboť sají pot a řídítka tolik nekloužou
- bezpečnost také zvýší odrazky, díky kterým je dítě lépe viditelné pro řidiče
- nezapomeňte na zvonek, aby dítě mohlo předcházet srážkám
Pokud je dítě už starší, můžete začít učit rovnou bez koleček. Tehdy bude nejspíš zprvu třeba dítěti trochu pomoci, v ideálním případě tak, že jej za jízdy přidržujeme za rameno. "Určitě kolo dítěte nedržíme za řídítka, tím bychom mu zabraňovali v řízení, ani za sedlo, neboť tak bychom zase za dítě udržovali rovnováhu," vysvětluje Lukáš Bárta. Pohodlnější variantou je použití tlačné tyče, která je upevněna za sedlovku, ovšem i zde částečně udržujeme rovnováhu za dítě sami.
Důležité je trénovat s dítětem pravidelně a samozřejmě co nejčastěji. Pokud dítě spadne, rozhodně výuku neukončujte a ihned ho znovu posaďte na kolo, aby jej pád neodradil od příští lekce.
Jak motivovat malého cyklistu
Když se snažíte vést vaše dítě k nějakému sportu, existuje jedno kouzelné slůvko, které rozhoduje o úspěchu či neúspěchu. Motivace. Pokud se totiž dítě nechce učit, nic se nenaučí. Pokud chce, máte skoro vyhráno.
"Dítě se nejvíce učí formou sociální nápodoby, tedy odkoukáním modelového chování. Daleko účinnější než vysvětlovat dítěti, jak by bylo úžasné, kdyby jezdilo na kole, je, když mu rodiče, sourozenci a kamarádi ukáží, že sport je pro ně v životě důležitý, že je to součást jejich životního stylu, že je baví. A to tím, že ho sami aktivně provozují," říká dětská psycholožka Kateřina Fořtová.
Lze si vymyslet celou řadu věcí, jak sportovní aktivitu nebo její výuku zpestřit tak, aby dítě bavila a aby se na ní těšilo. Nejpřirozenější pozitivní motivací pro dítě je hra nebo závod. Rozhodně dítě nemotivujte negativně.
Často se však zapomíná na to, že stejně důležité v procesu učení je, aby také ´učitel´ sledoval dítě. "Je třeba vysledovat, v jaké fyzické a psychické situaci se dítě aktuálně nachází, a tomu následně přizpůsobit proces výuky. Nemá samozřejmě cenu nutit dítě k fyzické aktivitě, pokud je unavené, ani jej za každou cenu nutit do nácviku motorické aktivity, která mu nejde, když vidíte, že dítě už není schopné se soustředit," vysvětluje Bárta.
A psycholožka dodává: "Nenuťte dítě do aktivity přes zjevný, vytrvalý odpor.“ V tu chvíli je dobré výuku přerušit a vrátit se k ní později. Lepší jsou kratší a častější lekce nežli naopak."
Nenuťte, ale buďte důslední
"Na druhou stranu je pro dobrý výsledek nutná jistá míra důslednosti, když se dítě už aktivitě věnovat nechce, přestaňte s tím, že se k ní vrátíte třeba za hodinu nebo zítra. A tento závazek dodržte," zdůrazňuje Bárta. Důležité je, aby rodič věřil tomu, že i když dítěti právě něco nejde, v budoucnu to půjde.
Před prvním pořádným výletem si udělejte projížďku na dopravní hřiště. Ideální je více dětí pohromadě, pak je zaručen větší zájem ze strany cyklisty. Ten pak sleduje, co se děje před ním, může reagovat na chodce a semafory, učí se jezdit po správné straně vozovky a připomenete si význam základních dopravních značek.
Častou chybou rodičů je odkládání výuky sportovních dovedností na později - až dítě bude chtít, až z toho bude mít rozum a podobně. Přitom tak dítě může přicházet o období nejrychlejšího a nejsnazšího učení motorických dovedností, kdy je vývojově pro osvojování různých sportovních dovedností nejvíce připraveno. Jedná se o takzvaný zlatý věk motoriky, který nastává přibližně mezi 6. až 12. rokem života.
Chvalte konkrétní pokroky
Je lepší ocenit dítě i za malý pokrok, ukázat, že oceňujete i snahu, i když samotný výkon se možná nepovede. Když dítě chválíte, vždy připojte také konkrétní zpětnou vazbu. "Popište přesně, co se dítěti povedlo, i to, jaké přitom eventuálně překonal překážky (bál ses jet z kopce, ale překonal jsi to, zvládnul jsi to. To musí být fajn pocit naučit se něco nového,") vysvětluje Kateřina Fořtová.
Dalším stupněm je naučit dítě samo ohodnotit, jakých pokroků dosáhlo, co udělalo dobře a co mu případně ještě nejde. "Dítě tak v budoucnu nebude závislé na hodnocení okolí. Výkon potom nepodává jen proto, aby se vám zavděčilo. Místo nekonkrétních pochval raději popište, co přesně se dítěti povedlo, a dodejte, jak se může cítit (to můžeš být na sebe pyšný, že jsi to zvládnul úplně sám)," dodává.
