Tereza Vandrovcová: Utrpení zvířat bereme jako samozřejmost

Proč týrání psa vnímáme jako zločin, ale mučení hospodářských zvířat neřešíme? Tereza Vandrovcová je veganskou aktivistkou. Studuje vztah člověka a zvířete v rámci oboru Animal Studies, který zároveň vyučuje. Zeptali jsme se Terezy na novinky z oblasti veganského aktivismu.

23.02.2016 - 08:00  
Slepici s kuřátky už vidíme jen na vesnici. Ve velkochovech těžko
Zobrazit fotogalerii (17)

Jak dlouho už jsi vegankou a kdy jsi o tom poprvé slyšela?

Vegankou jsem necelých 5 let a poprvé jsem o veganství slyšela od ostatních veganů, které jsem potkala ještě jako vegetariánka. Před tím, než jsem se stala vegankou, byla jsem 9 let vegetariánka.

Co tě k tomu vedlo?

Vegetariánkou jsem se stala proto, že jsem cítila soucit se zvířaty na jatkách. Nelíbilo se mi, co se tam děje a nelíbila se mi představa zabíjení zvířat. Říkala jsem si, že se na tom nechci podílet. Měla jsem zato, že mléko a vejce nejsou žádný problém: Taková ta představa, že krává dává mléko, slepice dává vejce a nic špatného se neděje. Ale tím, že jsem začala skrze aktivismus potkávat další vegany, dostaly se ke mně další informace. Nejdůležitější pro mě bylo zjištění, že všechna zvířata, tedy dojnice i nosnice, končí na jatkách. To byl moment, kdy jsem si uvědomila, že vegetariánství je pro mě nedostatečné.

Zatímco masné plemeno někde vyroste, žije a pak ho zabijou, tak mléčné plemeno nejen, že vyroste, žije a pak ho zabijou, ale ještě je mezitím zneužíváno, mléčná kráva je oplodňována, berou jí telata atd. Takže jsem si uvědomila, že život dojnic a nosnic je ještě horší, než život masných plemen. Takhle jsem se postupně dostala k veganství. Ale nebylo to ze dne na den. Ty informace jsem vstřebávala a postupně objevovala ve stravování alternativy.

Slepice mají v zobáku řadu nervových zakončení. Ve velkochovech se jim přesto upalují zobáky, aby se neklovaly

Kdy a kde jsi začala veganství poprvé propagovat?

V podstatě hned, jak jsem se stala vegankou. Protože jsem měla vegetariánský web a když jsem se rozhodla, že chci být vegankou, už mi vegetariánský web nestačil, nezdálo se mi to ,,dost". Založila jsem tedy web soucitne.cz a zároveň se věnovala aktivismu iniciativy Veggie Parade, což je takový každoroční průvod vegetariánů a veganů za práva zvířat Prahou. Tomu jsem se věnovala ještě před tím, než jsem se stala vegankou. Aktivismu se tedy naplno věnuji od roku 2009.

Později jsme Veggie Parade propojili se sdružením Otevři oči, protože ti už fungovali nějakou dobu a potřebovali jsme oficiální zaštítění. Tak jsme se spojili a od té doby jsem také členkou Otevři oči. S ním organizujeme mimo pochodů Veggie Parade např. pouliční promítání, kde ukazujeme záběry z velkochovů. Děláme též pouliční ochutnávky veganských jídel, která dáváme lidem zadarmo k ochutnání spolu s recepty a letáky o veganství. Pak každý rok organizujeme Světový den hospodářských zvířat, což je připomenutí všech zvířat zabitých na jatkách. K tomu rozesíláme poštou občanům po celé republice informační materiály o veganství a velkochovech, recepty atd.

Co je v oblasti veganského aktivismu nového?

Před rokem jsme založili Českou veganskou společnost. Ta se nevěnuje ani tak propagaci, ale spíše vyšlapávání cestičky veganům v České republice, aby pro ně bylo jednoduché stát se veganem. Třeba aby bylo jídlo dostupné v institucích, ve školních jídelnách, aby se proti tomu lékaři nestavěli apod.

Měl by podle tebe každý vegan to veganství nějak propagovat, šířit?

Pokud je veganem proto, že mu záleží na zvířatech a na tom, aby se opravdu ukončila jatka, tak myslím, že by měl. Protože když se jeden člověk stane veganem, je to kapka v moři. Jde o to, aby člověk inspiroval své okolí a aby se to rozšiřovalo. Určitě ne násilím nebo agresí, to nefunguje. Ale sdílením receptů, informováním - kdo se zeptá, informovat ho, jak to vypadá v těch chovech. Myslím, že by šíření veganství mělo být součástí. Tedy pokud je veganem z etických důvodů, nikoli ze zdravotních - pak je to jedno.

Kohoutci jdou na smrt hned po vylíhnutí. Čeká je smrt plynem, nebo rozsekáním

Není přehnaný veganský aktivismus naopak kontraproduktivní? Např. když si lidé na ulicích vypalují cejch do kůže.

Může být kontraproduktivní, ale zároveň to může mít nějaký efekt. Tu mezi je těžké určit. Ono to může lidi odradit, můžou si říct: ,,To jsou blázni, extrémisti, kteří si způsobují nějakou bolest” a takové to odradí. Ale zase to může inspirovat nebo imponovat mladým lidem, kteří jsou v období vzdoru a puberty, takže si řeknou: ,,Tihle lidé to myslí vážně, jdou proti normě.” Takže to působí jak na koho. Já osobně vždy raději volím tu pozitivnější cestu, než nějakou, dejme tomu, šokující.

Asi to nechápou hlavně starší lidé…

Na starší lidi fungují hlavně recepty. Že to jídlo vidí, ochutnají ho a ohmatají si suroviny. Protože jsou 50 let zvyklí vařit nějak a najednou se po nich chce změna. Ale myslím, že má spíš cenu mířit na ty mladší, protože ti mají větší potenciál a hlavně je v nich budoucnost.

Veganství se věnuješ i na akademické půdě.

V rámci svého doktorského studia na sociologii učím předmět Animal studies, což je takový obor, který se zabývá vztahem lidí a zvířat. A nejen popisem těch vztahů, ale i kritikou. To učím jednak v Praze a jednak v Brně. A ještě na jedné americké škole, co je také v Praze.

Před lety jsem pořádala i konferenci, na kterou přijelo do Prahy přes 150 lidí z celého světa. Ta konference mi dost pomohla zavést obor Animal studies u nás na katedře, protože do té doby ho nebrali moc vážně. Ale když viděli, že to je ve světě opravdu téma a že je na vzestupu, poznali, že opravdu má cenu tento obor zkoumat. Myslím, že tohle téma bude ve společnosti čím dál důležitější.

Jak je vnímán obor Animal studies v současnosti? 

Myslím, že u nás na katedře už ten obor berou vážně. Kdo se s tím potká poprvé, vnímá to jako kuriozitu, ale to tak je se vším novým. Ale vidím třeba rostoucí zájem studentů, kteří píšou různé bakalářské práce na téma zvířat ve společnosti. Takže pozoruji nárůst zájmu, ale pozvolný.

Krávy ve velkochovech nemají prostor

Plánuješ v oblasti veganského aktivismu ještě něco? Třeba knihu?

Knížku už jsem jednu napsala a určitě plánuji další. Protože si myslím, že má cenu snažit se pokrýt všechny možné oblasti. Jak ten pouliční aktivismus, tak akademické působení a pak třeba politiku. Tam je zase důležitý tlak na změnu zákonů a tak.

A jaké zákony by se musely změnit?

Ono to musí jít v souladu s trendem společnosti. Nejde najednou zakázat konzumaci masa. Ale myslím, že to půjde ruku v ruce, pokud se bude postupně zvyšovat morální status zvířat. A postupně se budou třeba škrtat ty výjimky, co jsou teď v zákoně u hospodářských zvířat. Kdyby se škrtly všechny výjimky, tak by vůbec nemohl fungovat masný průmysl.

Za normálních okolností, pokud není zvíře hospodářské a je zdravé, nelze jej v mladém věku zabít. Muselo by být nemocné apod. Neexistuje, aby člověk přišel za veterinářem s ročním štěnětem a řekl mu: ,,Zabijte ho.” Ale u hospodářských zvířat je to vedeno jako výjimka, protože tam je ten ,,účel”. Navíc je možné hospodářským zvířatům provádět různé zásahy, které není možné provádět u jiných zvířat, např. kastrovat je bez umrtvení apod. Ale věřím, že legislativní vývoj postupně povede ke škrtání výjimek a možná zlepšování podmínek chovu zvířat.

Myslíš, že by bylo řešením, kdyby maso podražilo? 

Mohlo by to napomoct snížení jeho konzumace. Protože dříve bylo maso záležitostí elity a běžní lidé si ho mohli dovolit maximálně jednou týdně, ale spíš několikrát ročně, když bylo období zabíjaček. Když už maso jedli, byli to králíci nebo drobné ptactvo, které sami chovali.

Dnes je maso něco samozřejmého: Tím, že jsou na chovy dotace a šetří se na prostoru zvířat, zlevnilo maso úplně směšně. Rozhodně nemá tu cenu, která by odpovídala jeho skutečné hodnotě. Proto ho lidi jedí úplně bezmyšlenkovitě. Kdyby byla cena masa několikanásobně vyšší - což by byla, kdyby se přešlo na lepší chovy a přestalo se dotovat státem -, pak by pravděpodobně vzrostl počet veganů i vegetariánů v populaci. Protože lidé o tom začnou přemýšlet a už konzumaci masa nebudou brát jako samozřejmost. Řekla bych, že lidé mají ke zvířatům obecně dobrý vztah, což se postupem času dostane do konfliktu. 

Ale dokud je maso bráno jako něco, co stojí pár korun a je to na každém rohu, v každém jídle, moc lidí se nad tím nezamyslí.

,,Byla jsem narozena v Praze před 32 lety (coby vodnář/ vepř). Absolvovala jsem obor sociologie na Filozofické fakultě UK v Praze, kde nyní pokračuji v doktorandském studiu. V rámci studia realizuji projekt analyzující diskurs experimentální vědy se zaměřením na problematiku lidského vztahování k tzv. laboratorním zvířatům. Ráda bych pomohla k rozvoji interdisciplinárního oboru Animal Studies v Česku. Tento obor učím na Karlově Univerzitě, Masarykově Univerzitě a na UNYPu, kde ještě učím předmět Social Psychology. Mimo studia a vyučování se věnuji pořádání jednodenních seminářů pro lidi závislé na nikotinu využívající metodu, díky které jsem se sama zbavila své dlouholeté nikotinové závislosti. Dále vytvářím a edituji webové stránky Soucitne.cz a jsem zakládající členkou České veganské společnosti a EACAS. Mezi mé záliby paří aktivismus (Otevři oči, Veggie Parade), jízda na kole, veganské vaření, cestování, péče o kočku a psa (adopce), cvičení Tchaj-ťi, focení, hra na klavír a basovou kytaru, kreslení a amatérský webdesign." (vandrovcova.cz)
Tereza Vandrovcová