Kontroverzní zabiják bradavic vlaštovičník: Může zachraňovat, ale také škodit

Vlaštovičník větší je hodně využívanou léčivou bylinkou. Je notoricky známý jako likvidátor bradavic. Málokdo ale tuší, že může na tělo působit i negativně. Kdy se to děje a na co bychom si měli dát pozor?

25.05.2017 - 06:00   |  
Vlaštovičník umí pomáhat, ale i škodit
Zobrazit fotogalerii (3)

Tato rostlina je schopna vyrůst až do metrové výšky, má rovnou a v horní části rozvětvenou lodyhu. Dolní lístky vlaštovičníku mají řapíky, horní jsou přisedlé. Čepele listů jsou velmi křehké, lichopeřenosečné, přičemž mají zelený líc a modrozelený rub. 

Květy bylinky mají jasně žlutou barvu a jsou složené ze čtyř až pěti v úžlabí vyrůstajících horních listů. Tyčinek má tato rostlina skutečně mnoho, semeník je ovšem dvoupouzdrý. Plodem vlaštovičníku je šešulovitá tobolka. Semen je větší počet a jsou drobnější. Celá rostlina obsahuje žlutooranžovou mléčnou šťávu a kvete od května do září. 

Léčivé, ale i nebezpečné vlastnosti

Těch pozitivních vlivů vlaštovičníku je skutečně hodně a známé jsou již od antických dob. Tehdy se tato bylinka využívala primárně k léčení žloutenky a jater. Ve dvacátém století byla dokonce tato rostlina pěstována, ale postupně se od toho začalo upouštět, když se zjistilo, že má i své mouchy. 

Bylinka by se měla sbírat primárně, když je v květu, tudíž od května do června. Sušení nejlépe probíhá v teplotách od třiceti do šedesáti stupňů. Sbírají se také kořeny rostliny, v tomto případě se ale doporučuje počkat do podzimu nebo na začátek jara. 

Usušenou léčivou surovinu bychom měli přechovávat v uzavřené nádobě a samozřejmě v naprostém suchu. Abychom získali přibližně kilo sušené rostliny, je třeba nasbírat okolo pěti kil čerstvé. 

Občas se v lidové medicíně tato rostlina využívá například k hojení zad. V takovém případě se na zranění přikládala lesklá strana listu a nemocné místo se následně ovazovalo, čímž vznikalo rychlejší hojení rány. Tím ale bezpečné využití této rostliny víceméně končí. 

V posledních desetiletích se totiž objevily i informace, že užívání této rostliny může poškozovat játra. Faktem ale je, že pokud se dodržuje denní dávka okolo dvou až tří gramů sušené rostliny, pak nic nehrozí. Obecně nejvíce problémů s poškozením jater se objevilo po dlouhodobém užívání této rostliny. 

Vlaštovičník není vhodný pro ženy, které jsou těhotné, a to zejména v závěrečné fázi těhotenství. Dále se pak nedoporučuje lidem s žaludečními vředy a šedým zákalem. 

Vlaštovičník má zlučopudné a močopudné vlastnosti, občas se využíval ke zmírnění problémů s menstruačními bolestmi. Také se připisuje zásluha na zmírnění problémů s kašlem nebo alergií. Protirakovinotvorné vlastnosti bylinky se stále zkoumají a výsledky v tomto případě rozhodně nemluví jasnou řečí. 

Boj s bradavicemi

Vlaštovičník většina z nás zná právě v rámci jeho skvělého využití na likvidiace bradavic. Používá se v tomto případě velmi jednoduše. Stačí rostlinu odtrhnout v momentu, kdy začne vypouštět žlutou šťávu, a následně jí potřeme postižené místo. 

Pokud tekutiny není dostatek, tak jednoduše odlomíme kousek znova a budeme mít k dispozici další léčivo. Ke zmizení problému dochází většinou v řádu několika dnů. Tato metoda ničení bradavic je pro mnohé daleko méně bolestnější než další způsoby léčby, jako jsou laser, dusík nebo různé chemikálie od farmaceutů. 

Způsoby užívání vlaštovičníku

  • Nálev z bylinky - jedna zarovnaná čajová lžíčka na 250 ml vody, stačí jen spařit a následně konzumovat
  • Výluh ve víně - 30 g rostliny i s kořenem se zalije 0,5 l bílého vína a nechá stát 1-2 hodiny, potom se vylisuje a užívá se po menších doušcích
  • Čerstvá šťáva - listy, květy a stonky se umyjí, ve vlhkém stavu z nich se získá tekutina pomocí odstředivky