48 let od jeho smrti: Jan Palach měl skvělého učitele

KOMENTÁŘ Dnes je to na den přesně osmačtyřicet let, co v pražské Vinohradské nemocnici zemřel Jan Palach poté, co se 16. ledna na Václavském náměstí polil hořlavinou a zapálil. Jeho protest proti sovětské okupaci a nastupující normalizaci je v mnoha lidech dodnes živý.

19.01.2017 - 09:05   |  
Jan Palach na studentském průkazu z vysoké školy

Do mělnického gymnázia Jungmannovy sady jsem přišel jen pár let po tom, co se upálil Jan Palach. Žádný z mých tehdejších učitelů, ani učitel dějepisu Antonín Vrba, se bůhví proč nepochlubil, že Pochodeň číslo 1, smutnou, šokující, zamlčovanou a obdivovanou lednovou postavu devětašedesátého roku, učil.

O činu studenta naší školy Jana Palacha jsme se dozvídali všelijak. Nikdo z nás ale netušil, že jen pár kilometrů od nás, v nedalekých Všetatech, žije utrápená Janova matka a jeho starší bratr Jiří. Určitě bychom tam jako mladí a neklidní alespoň zajeli třeba na kolech, vyjádřili statečné ženě uznání, podporu a položili kytičku na Janův hrob, naplněni mladistvým pocitem dospívajících odbojářů. Jeli bychom s pocitem vzdoru a drzostí patnáctiletých, bez ohledu na to, zda je hřbitov hlídaný, nebo není. Beztak ho hlídali jen v některých dnech. A to pak byly Všetaty zcela odříznuty od světa.

Učitel Vrba, přísný a spravedlivý kantor dějepisu, který učil dějinám a hrdosti i Jana Palacha, stárl, aniž by si kdy zadal s normalizační mocí. Byl jediným nestraníkem v celém kantorském sboru mělnického gymnázia. Už proto byl podezřelý. Také proto, že věděl, znal, nehrbil se před nikým, a co čert nechtěl, ještě vyučoval historii. A ne nějak vlažně. Trojka u Vrby byla doopravdy dobrá.

Tichý odchod
Čas oponou trhnul. Po převratu v devětaosmdesátém se Palachův učitel dějepisu zasadil o to, aby škola přestala připomínat obrozence, ale nesla jméno toho, který se nesmířil, nepokořil a přinesl oběť nejvyšší. Z Jungmannových sadů se přes noc stalo Gymnázium Jana Palacha. A Tonda Vrba? Dalo by se očekávat, že ten, který mladého Jana učil historické i osobní pravdě, kantor jak má být, se stane ředitelem mělnického ústavu.

Tak by to možná bylo v románu. Ve skutečnosti ten mezi studenty oblíbený i obávaný učitel nepokřivené historie bez jakýchkoliv změn ve výkladu dál učil vznikům i zánikům říší i moderním československým dějinám. Za pár let pak, jak byl zvyklý, tiše, ale důstojně odešel do důchodu.

V roce 2004 byl Antonínu Vrbovi udělen Stříbrný řád města Mělníka.