úterý 26. července 2016, Anna, polojasno, 23 °C.

Novinařina je sexy, říká redaktorka Zuzana Zelenková

Kolegyně Zuzana milovala Pepu Klímu i Radka Johna. Pro novinařinu se rozhodla už na gymnáziu. Přes rok pracovala v televizi. Baví ji velké kauzy, které hýbou společností, vzrušují ji situace na hraně a jednou by chtěla být spisovatelkou a fotografkou v kombinaci s investigativní reportérkou. Momentálně je autorkou seriálu Nádražky, který můžete na našem webu nejen sledovat, nechat se inspirovat, ale i sami dávat tipy.

 

28.02.2016 - 22:29  

Proč se živíš novinařinou? V dnešní době je to velká řehole, nemyslíš?

Vždycky jsem něco psala. Chtěla a chci se psaním živit. Novinařina byla jediná volba, jak to dokázat. Jednou bych se ráda stala profesionální spisovatelkou a fotografkou. Pár věcí mi i vyšlo. Třeba kniha paměti Vzpomínky výměnkáře. Snad se zadaří i do budoucna. Novinářské řemeslo mi přijde „sexy.“ Pořád se něco děje. Je to adrenalin, kdy můžete šťourat do věcí, ke kterým se jiní nedostanou. Adrenalin miluju, snad ho bude čím dál víc a snad mi někdo nepřijde dát „po tlamě“.

Připadá mi, že tě reportérství baví, nebyla by tě škoda "JEN" pro spisovatelství? 

Je otázka, jestli mě není škoda jen pro redaktorství. Nevím, neposoudím to. Na druhou stranu - situace, ve kterých by mi šlo o krk, mě vzrušují. Kéž by jich bylo co nejvíc. 

Být spisovatelka znamená být spoustu času sama, ale přijdeš mi jako společenský typ, nebije se to trošku? 

Příprava na autorský seriál Nádražky

Jsem extrovertní introvert. Mám spoustu kamarádů a lidí, kteří mě dnes a denně někam tahají, seznamují s dalšími lidmi a tak dále. Místo toho, abych je donekonečna odmítala, tak do té společnosti chodím. Znamená to, že přicházím i o zbytek času, který bych mohla věnovat sobě. Mně to ale momentálně vůbec nevadí, kontakty jsou důležité. Nejvíc by se mi líbilo odjet s partnerem do hor, strávit tam léto v osamění, psát a na zimu se vrátit do Prahy. A vlastně ani ne třeba na celou zimu.

Co tě na tvé práci nejvíc baví a kdy ses pro ni rozhodla?

Baví mě různorodost. Baví mě i moji kolegové. Myslím, že teď jsme fajn parta, která si jde za svým, což je důležité. Rozhodla jsem se k novinařině na gymplu. Pořád tedy věřím tomu, že mě jednou uživí knížky a fotka.

A co když tě vždycky neuživí?

Milovala jsem Pepu Klímu s Radkem Johnem. Pak jsem byla na besedě s „válečnými reportéry.“ Chtěla jsem být jako oni. Válečným reportérem už zřejmě nebudu, tak alespoň "Klíma v sukních".

Takže tě nejvíc baví publicistika a kauzy?

Určitě by se mi líbilo v nějakém publicistickém pořadu. Rozkrývat velké kauzy, které hýbou veřejností, „babrat“ se ve špíně, podívat se tam, kam se jiní nedostanou. Čím kontroverznější téma, tím zajímavější téma. Pak mě dost baví i moje reportáže z nádražních hospod, které jsem tento týden rozjela, a bude z toho seriál. Zkuste si projíždět krajem a v každé nádražní restauraci cestou dát pivo! 

Srovnej práci pro televizi a online ČtiDoma.cz - kromě toho, že televize má celostátní působnost a ČtiDoma.cz je regionální médium?

Popravdě, kdybych nemusela, tak bych z televize asi neodešla. Líbilo se mi být součástí celostátní televize. Líbili se mi kolegové a atmosféra. Dýchalo to úplně jinak, člověk se měl od koho učit. Na druhou stranu, nikdy bych tam pořádně nedosáhla na redaktorskou pozici. Možná ani nikdo nevěděl, že to chci dělat. Občas jsem natočila reportáž, nebo víkendové „Chcete mě,“ ale koho by to naplňovalo? ČtiDoma.cz je super v tom, že jsme mladé médium a cítím velké napětí z toho, že můžeme být u porodu tohoto miminka. Jsem napjatá, co z toho bude. Online je super. Zprávy můžu zveřejňovat ihned, nečeká se na vydání, nejsou žádné uzávěrky. Je super, že to jde k lidem hned.

Šlo ti někdy o život?

Zatím mi vyloženě o život nikdy nešlo. Jen už teď jsem několika lidem protivná. Například mi jedna docela důležitá paní přestala brát telefon.

Jak jsem pochopila, tak pro televizi Barrandov jsi pracovala spíš v zákulisí, kromě pár reportáží. Tady jsi sama za sebe, není to lepší - více aktivnější, osobnější a přímější?

Byla jsem „pravá ruka editora,“ holka pro všechno a archivářka. Prudila jsem střihače a pořád jim

Investigativní reportérka v akci

nosila práci, kterou neměli rádi, nebo mi to tak alespoň připadalo. Ale zase vidět svůj obličej v televizi není vůbec špatné. Teď je super, že můžu makat sama za sebe, jsem vidět a mám pocit důvěry v rámci kolektivu i vedení redakce. Rozhodně mi teď je fajn.

Myslíš, že ČtiDoma.cz má i nějaké nevýhody?

Určitě nevýhody má. Třeba ze začátku jsem nedokázala zvládnout objem práce, který mám udělat, a mám s tím problém až do teď. Vím, že si to časem sedne, ale zatím to moc nedávám. Musím svůj špatný „timemanagement“ vylepšit. Nevýhodou může být i to, co jsem před chvílí chválila. Rychlost, kterou se zprávy vydávají. Občas takhle může vylétnout i pěkná blbost. Na druhou stranu se to dá taky rychle napravit.

Jak přijímáš kritiku a pochvalu? Hodně lidí přijímá kritiku možná líp než pochvalu. Na pochvalu moc neumíme jako Češi reagovat. Jak jsi na tom ty?

Kritika je důležitá, potřebuju ji a jsem za ni ráda. Pokud se u toho nekřičí, je objektivní a konstruktivní, tak ji miluju. Pochvaly samozřejmě taky miluju, jen je zas tak často neslyším, a to je dobře. Mám na sobě vyzkoušeno, že pokud mne někdo hodně chválí, obvykle se něco podělá. 

Tvůj zatím největší úspěch?

Těžko říct. Možná knížka paměti zmíněná výše, možná poslední vernisáž, první reportáž pro televizi, anebo práce pro ČtiDoma.cz. Nedokážu to zatím posoudit. Myslím, že v mém životě jsou až do této chvíle velké milníky a žádný není možné nadřazovat.

Popiš svou „humornou“ cestu do redakce ČtiDoma.cz?

Moje cesta do ČtiDoma.cz je dost zvláštní. Přišel mi spam, ve kterém si psal kolega Ondřej s dalším členem redakce. Ani nevím, proč jsem ten spam otevřela. Každopádně si tam psali o banneru na stránky, který měl sloužit jako inzerát, ve kterém ČtiDoma.cz hledalo redaktory. Hned jsem odepsala. Následovaly pohovory a jsem tady. Nejdřív jsem si myslela, že se prostě zbláznil Google. Neuměla jsem si vysvětlit, jak mi Ondra mohl ten e-mail poslat. Až asi po měsíci jsme dali řeč a přišli na to, že jsme v jednu dobu oba dělali pro Týden.cz. Takže mě měl v e-mail listu. A poučení? Čtěte spamy!!!

Vzpomeneš si na reportáž či článek, který ti z nějakého důvodu utkvěl v hlavě? Pomohla tvá práce už někomu prokazatelně, nebo už ti za ni přišel někdo poděkovat?

S tím pomáháním nevím. Na to se mě asi zeptej až tak za rok. A reportáž, která mi utkvěla v hlavě? Asi moje první reportáž v televizi, která byla o ZOO. Pak rozhovor pro StudentPoint.cz, dělala jsem ho s kardinálem Vlkem. Byl to nejlepší rozhovor. Nu a teď kauza Třebešín. To zřejmě budu mít ještě nějakou dobu v hlavě.

Jak na tebe celá kauza Třebešín působí?

Kauza Třebešín byla pro mě velmi emotivní. Vím a chápu, že si musím držet odstup, ale někdy je to prostě těžší. Byla to těžká práce, na které jsem se doslova "vyflusla". Myslím, že první větší kauza v nové redakci nemusela být tak velká a těžká. Každopádně to byla dobrá škola, dokonce mi přišel i první ošklivý anonym. Psalo se v něm, že až se zjistí, jak jsem předpojatá a lžu, tak by na mě mohlo přijít trestní oznámení.

Čtěte dále:


Přidat komentář

Pro vkládání komentářů se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.

Výhody registrace:
Při registraci si můžete zvolit unikátní přezdívku a pod ní psát příspěvky. Tuto přezdívku vám nikdo nebude moci vzít. Registrace bude do budoucna jeden z našich nástrojů k udržení diskusí v přijatelných mezích.