Pomalá a krutá smrt. Takový je osud zvířat, ze kterých se stává bambule nebo lem na rukávu

Tisíce norků a lišek je u nás každoročně zabito zbytečně. Jen pro parádu a rozmařilost některých lidí. Zvíře před tím, než se stane bambulí, lemem kapuce nebo rukávu, žije ve zcela nevyhovujících podmínkách a jeho smrt bývá pomalá a krutá. Byznys s kožešinovými zvířaty v současnosti provozuje devět farem v republice.

15.02.2017 - 12:30   |  

Možná ale svítá na lepší časy a zvířata v kožešinových farmách by se mohla dočkat minimálně důstojnějších podmínek chovu nebo dokonce úplného zákazu chovu. Zákaz farem pro chov kožešinových zvířat na sklonku uplynulého roku podpořili v prvním čtení poslanci Parlamentu ČR. Farmy pro chov zvířat na kožešinu by podle návrhu pěti desítek poslanců měly v Česku skončit do konce roku 2018. "Pro usmrcování zvířat výhradně za účelem získání kožešiny neexistuje důležitý lidský zájem," řekl ve Sněmovně jeden z navrhovatelů Robin Böhnisch z ČSSD.

Smrt a utrpení jen pro parádu
Nejsmutnější a nejabsurdnější na celém kožešinovém byznysu je, že zhruba dvacet tisíc zvířat chovaných a každoročně zabíjených na kožešinových farmách tam není pro to, aby se lidé oblékli a zahřáli v teplém kožichu, ale jde výhradně o využití na ozdobné prvky oděvů. Z norka nebo polární lišky, která celý život až do takzvaného kožešinového věku trpí ve stísněných prostorách na roštu v kleci, se stane bambule na čepici pro nějakou parádnici, případně lem rukávu, kapuce nebo spodní okraj kabátu či bundy.

"Pro nás je nejdůležitější argument to, že v jedenadvacátém století není etické chovat zvířata a zabíjet je kvůli kožešině, která už dávno neplní nějakou ochrannou funkci před mrazem, ale je třeba si uvědomit, že dnes se z kožešin vyrábějí hlavně ozdoby," řekla zástupkyně organizace Svoboda zvířat Lucie Moravcová.

Bez pohybu, bez podlah, bez vzruchů. Týrání?
Na kožešinových farmách jsou chována v malých klecích, které ani nemají pevnou podlážku. Musí žít na drátech nebo plechových roštech, a to proto, aby mohly propadávat jejich výkaly a nebylo nutno klece pravidelně čistit.

V klecích nemají zvířata žádné podněty, aby se zabavila, nemohou projevovat své přirozené chování. "Norek je zpola vodní zvíře, které k životu nutně potřebuje vodu, potřebuje plavat a vůbec styk s vodou, a to na těch farmách nemá. Pro lišku je zase důležité hrabání v půdě, a to samozřejmě na té farmě také nemůže," upřesnila Lucie Moravcová.

A kde se tyto "zvířecí koncentráky" nacházejí? Nejvíce je jich na jižní Moravě a v jižních Čechách. Velký Ratmírov, Moravské Knínice, Jiříkovice, Syrovice, Dolní Cerekev nebo Křižanovice, to jsou jen některá z míst utrpení zvířat, která jsou pro jejich chovatele jen kožkou a zdrojem zisku. Dříve se u nás pro kožešiny kromě norků a lišek chovaly také činčily, ale v roce 2015 byla uzavřena poslední farma.

Usmrcování kožešinových zvířat
Majitelé farem hodně dbají na to, aby kožešina jako hlavní produkt jejich podnikání byla co nejkvalitnější. Proto chované zvíře, když se dožije kožešinového věku, je usmrcováno tak, aby kožešina neutrpěla. A není to smrt ani krátká, ani bezbolestná. Kruté životní podmínky jsou ukončeny za pomoci plynu nebo elektřiny.

"Lišky se zabíjejí elektrickým proudem. Jedna ze dvou eletrod se zavede liškám do tlamičky a pustí se elektrický proud. Norci, ti se usmrcují v jakýchsi plynových boxech, do nichž se zvíře vloží a pustí se tam plyn, který je vyráběn spalovacím motorem, takže to zvíře se tam pomalu udusí," popsala zástupkyně organizace na ochranu zvířat a dodala, že norek umí jako částečně vodní zvíře nadlouho zadržet dech, a tak se také hodně dlouho trápí. Smrt lišek usmrcovaných elektrickým proudem je podobná zase infarktu, takže bezbolestné to podle Lucie Moravcové určitě není.

Kůže na prodej, maso do kafilerky
Maso kožešinových zvířat není určeno ke konzumaci ani krmení. Na to se vztahuje veterinární zákon, podle kterého je chovatel povinen maso z kůže stažených zvířat odvézt do kafilerie, kde se těla pálí. Kožešinové farmy a jejich chov kontroluje příslušná krajská veterinární správa. Inspektoři veterinární správy kontrolující chovy kožešinových zvířat, podle zástupkyně Svobody zvířat většinou nezjistí žádné závady.

Je to proto, že kontrolují normou určené velikosti klecí nebo dostatek vody a podobně. Nabízí se při tom analogie kontrolních návštěv zástupců Mezinárodního červeného kříže v ghettu vTerezíně čtyřicátých let. I tam byly všechny kontroly inspektorů negativní a normy dodrženy.

Celebrity pomáhají
Jak dopadne druhé kolečko poslanecké debaty o zákazu kožešinových farem, tak jako je to už v mnohých evropských zemích, není zatím jasné. Ochránci zvířat apelují na lidskost a zdravý rozum. V jejich snažení proti utrpení a zbytečné smrti zvířat jim pomáhají také některé celebrity ze světa showbyznysu, které už připojily podpis pod petici Svobody zvířat za zákaz kožešinových farem. "Zabránit zbytečnému týrání zvířat v kožešinových farmách je naše povinnost," říká zpěvačka Dara Rollins, podobně smýšlí i herečky Bára Hrzánová nebo Nella Boudová.

"Zvíře není věc a jako živá bytost má tedy stejné právo na život jako my. Já bych rozhodně nechtěla, aby někdo z mých krásných dětí stáhl kůži a ušil si z nich kabátek nebo rukavice, proto nevidím jediný důvod, proč by někdo měl tohle dělat jiným živým tvorům. Navíc si myslím, že už opravdu nejsme v době, kdy je potřeba nosit kožichy, a že je spousta jiných kvalitních materiálů, kvůli kterým navíc žádná zvířata zabíjena být nemusí," říká herečka Jana Bernášková.