Spor o pozemky pod skládkou pokračuje. Existuje povolení, nebo ne?

Úřady volí taktiku mrtvého brouka a staré dobré: "Já ne, to oni!"
Zobrazit fotogalerii (3)
 

Dlouhodobý spor o pozemky pod chrášťanskou skládkou nebere konce. Je to kvůli alibismu úřadů? Dost možná. Hlína a suť se totiž klidně naváží dál. Je možné, že opravdu existuje povolení na skládku od roku 1988? Je tam však velké ALE. Jak tohle dopadne?

Letitý spor o skládku, respektive pozemky pod ní, se táhne už příliš dlouho. Majitelům parcel vadí, že bez jejich dovolení sem firma Expos naváží suť a hlínu. Firma se zase hájí tím, že povolení na skládku existuje už od roku 1988. 

Chrášťany však považují toto povolení za neplatné a zastal se jich dokonce i Nejvyšší správní soud. Ten zrušil totiž rozhodnutí stavebního úřadu povolující stavební úpravy. 

O co vlastně jde?

Jde o devatenáct stavebních parcel o celkové rozloze asi 24 hektarů. Spor se táhne od revoluce, kdy byly původním majitelům pozemky navráceny. V ten okamžik už probíhaly terénní úpravy a rekultivace. A ty přes nesouhlas vlastníků běží i nadále. 

Starosta obce Pavel Hrdička považuje územní rozhodnutí pro skládku za neplatné, ale firma se na něj i nadále odvolává. Nové rozsudky přitom dávají za pravdu majitelům, protože žádný úřad nemohl nařídit stavební práce na cizích pozemcích! Jenže možná je dokonce nikdo ani nezakázal. To je vlastně argument firmy Expos.

"Pokud by k tomu došlo a jakýkoliv příslušný státní orgán by mi pravomocně zakázal rekultivační práce a terénní úpravy, tak toto budu samozřejmě respektovat a veškeré práce okamžitě ukončím," vzkázal majitel firmy Jindřich Frýdl k celé situaci. 

Jak se k tomu staví úřady? 

Krajský ani místní stavební úřad však nechtějí přijmout odpovědnost za ukončení rekultivací. Žaloba, která byla podaná proti krajskému úřadu stavebním úřadem dává jasně najevo zhruba toto poselství: My nic, to ti druzí. Středočeský kraj se samozřejmě brání a říká, že za situaci odpovídá stavební úřad. 

Konec sporu je evidentně v nedohlednu. Majitelům pozemků zůstávají jen oči pro pláč a samozřejmě povinnost platit daně za pozemky, které nijak neužívají a pravděpodobně ani nebudou.