Jak jste začali s aktivitami v Těptíně?
V roce 2013 jsme založili spolek Plamínek Těptín, jehož cílem je rozvoj komunitního života v obci.
Jaké činnosti má spolek Plamínek?
Především je zřizovatelem lesní školky. Začali jsme s pěti dětmi, včetně našeho nejstaršího. Inspirujeme se kromě lesní pedagogiky také ve walfdorfské pedagogice, hodně se vracíme k oslavě tradičních svátků. Bereme si z různých směrů to, co se nám líbí, takže jsme pedagogická všehochuť. Některé prvky jsou i z montessori a intuitivní pedagogiky. Chceme v dětech přirozeně podpořit zvídání, které v nich je.
Vracíme se k oslavě tradičních svátků a společně s dětmi, rodiči a velkou částí obyvatel Těptína jsme je zasadili do běžného chodu osady. V době Adventu pravidelně v kapličce stavíme Betlém, koledujeme jako tři králové, na masopustní úterý chystáme průvod v tradičních maskách, vynášíme Moranu a vítáme jaro. Na sv. Jána pálíme svatojánské ohně. Společně s osadním výborem osady Těptín organizujeme Vánoční a Velikonoční jarmarky.
Pořádáme pravidelné aktivity pro maminky s malými dětmi. Také děláme ženské kruhy, kdy se jednou za čtrnáct dnů sejdeme a něco společně vyrábíme. Přes prázdniny pořádáme příměstské tábory pro děti od 4 do 10 let. Probíhají v pěti týdenních turnusech po patnácti dětech.
Jak vás napadlo začít budovat školu?
Jak naše nejstarší dítě roste a pozorujeme ho, nedokážeme si představit, že bychom ho dali do klasické velké státní školy, kde musí sedět až sedm hodin v lavici. S myšlenkou na založení školy jsme koketovali od roku 2013. Pak se k nám přidali i další rodiče dětí z lesní školky. Rozhodnutí padlo loňský rok. Nyní provozujeme komunitní školu. Výuka probíhá ve skupině deseti dětí s jedním učitelem. Současně stavíme budovu pro novou, moderní školu.
Takže v nové budově už bude oficiální škola?
Ano. Rozhodnutí Ministerstva školství o zápisu do Rejstříku škol bylo kladné a od září 2016, v nové budově a s kvalifikovanými pedagogy, zahájíme provoz soukromé devítileté základní školy.
Máte už vybrané vedení školy?
Budoucí paní ředitelka Mgr. Zuzana Hryzbilová už v minulosti vedla dvě soukromé základní školy a dva roky také komunitní školu pro žáky II. stupně vedené v režimu individuálního vzdělávání. Má tedy bohaté pedagogické i manažerské zkušenosti a od počátku se podílí na přípravě celého projektu. V Těptíně staví dům a bude se sem brzy s manželem a dětmi stěhovat.
Jaký je rozdíl mezi vaší a běžnou školou?
Máme menší kolektiv, 8 - 16 dětí ve třídě, abychom mohli zachovat individuální přístup. Chceme věkově smíšené třídy. Mimo jiné spatřujeme výhodu v tom, když se mladší učí od starších a starší se zase učí pomáhat těm mladším. První stupeň bychom chtěli mít ve dvou třídách - spojenou první až třetí třídu a čtvrtou s pátou. Třída není běžně zařízená pouze lavicemi, ale je tu společenská a odpočinková zóna. Mnoho učebních aktivit se odehrává venku, na školní zahradě nebo jinde v okolí školy, v přírodě. Když si děti potřebují dát přestávku na pití nebo na záchod, tak to prostě oznámí a nemusí mít svolení. A ten asi největší a nejdůležitější rozdíl: nedáváme známky a klasické domácí úkoly. A také u nás nezvoní.
Máte dostatek učitelů?
Na příští školní rok ještě hledáme pedagogy, nic není definitivně rozhodnuté. Rádi bychom otevřeli jednu třídu na druhém stupni. Nyní máme dvě páťačky, takže potřebuje šestý ročník. Hledáme tedy kvalifikovaného učitele pro první stupeň a učitele s různými aprobacemi na druhý stupeň. Zatím se hlásí především mladí lidé se zajímavými pedagogickými zkušenostmi. Ale samozřejmě rádi v našem týmu uvítáme i zkušenou paní učitelku nebo pana učitele s praxí na běžné základní škole. Podmínkou přijetí učitele je jeho ztotožnění se s principy našeho vzdělávacího programu, které uvádíme na našich internetových stránkách www.skolateptin.info.
Vyučujete podle osnov?
V komunitní škole jsou žáci vedeni v režimu individuálního vzdělávání a to znamená, že každé dítě musí dodržovat osnovy kmenové školy, do které dvakrát do roka chodí na přezkoušení. Až budeme vlastní školu, tak ano, budeme učit v souladu se Vzdělávacím programem pro základní vzdělávání, tedy podle osnov, jak vy říkáte. Učivo bude stejné jako na běžné státní základce, ale využijeme moderních vyučovacích strategií k jeho zvládnutí.
Co dělají děti v lesní školce?
Mezi osmou a devátou ráno se děti schází. Skupinku vedou dva pedagogové. V devět hodin začínáme společně kruhem, kde představujeme denní program. U školkových dětí převažuje neřízená činnost, protože nevydrží udržet pozornost tak dlouho jako školáci. Dopoledne se snažíme trávit v okolních velkých a skvělých lesích. Děti tam mají vyhlédnutá místa, kde hrají hry. Pak se vrací na oběd a po něm mají odpočinek v jurtě. Odpoledne jsou zájmové kroužky s externími lektory, například angličtina nebo jóga a činnost na zahradě, kde děti mají prolézačky nebo mohou třeba jen tak lézt po stromech. Máme také svá pravidla a děti je dodržují rády, protože respektujeme jejich schopnosti. Učíme je hodně samostatnosti.
Jak jste se dostala ke vzdělávání?
Učila jsem dospělé jako trenér – lektor ve velké letecké společnosti. Vzdělávání dětí přišlo až s mými vlastními dětmi. V roce 2010 jsem se poprvé seznámila s waldorfskou pedagogikou, která mě nadchla natolik, že jsem absolvovala Waldorfskou školu pro dospělé. Ve výchově svých dětí používám principy konceptu respektovat a být respektován. Zajímám se o intuitivní pedagogiku.
Odkud pocházíte?
Jsem kousek od Kutné Hory. S manželem žijeme v Těptíně jedenáctý rok. Protože od malička pocházím z vesnice, tak jsem tady nadšená. Manžel je původem z Prahy, ale jezdili sem dlouho na chatu. Tak jsme si to tady vyhlédli.
