Šikana je na každé škole, říká ředitelka černošické školy

Základní škola v Černošicích má od 1. ledna nové vedení. Co hodlá ředitelka Ludmila Zhoufová na škole změnit? Jak řeší šikanu, se kterou se škola musela potýkat? A co si myslí o novinkách ve školství, prozradila v exkluzivním rozhovoru pro ČtiDoma.cz. 

21.04.2016 - 12:16   |  

Základní škola v Černošicích prošla v uplynulém roce řadou změn. V červenci minulého roku oznámila odstoupení dosavadní ředitelka Romana Lisnerová. V otevřeném dopise napsala, že jedním z důvodů odchodu byla neustálá šikana. V říjnu se konalo konkurzní řízení, z něhož vzešla vítězně zástupkyně černošické školy Ludmila Zhoufová. Do funkce nastoupila od 1. ledna 2016. (Více si můžete přečíst v článku Hlavou černošické základní školy se stane zástupkyně Zhoufová.) Co za dobu svého působení stihla na škole změnit? A co se ještě chystá?

Co myslíte, že přesvědčilo radní, aby vybrali na post ředitele právě vás?

Ludmila Zhoufová získala v roce 2014 titul Středočeského Ámose

Na to můžu říct svůj názor, ale pravda to být nemusí. Hlavní roli asi hrála loňská zkušenost. Tehdy nastoupila ředitelka z jiné, podstatně menší školy a změnilo se i celé vedení. Zorientovat se tu ve vztazích mezi pedagogy a v jiných věcech je velmi obtížné. Radní asi nechtěli zopakovat tu samou chybu. Na škole působím už osmnáct let. Znám všechny pracovníky, vztahy mezi nimi, kdo má jaké přednosti nebo naopak. Umím každému dát úkol podle jeho zaměření tak, aby to dělal rád. Pevně doufám, že druhým důvodem bylo, jak jsem na ně zapůsobila na konkurzu (smích).

Samozřejmě mohly panovat obavy, jak mě pedagogové přijmou jako autoritu. Co se tohoto týče, myslím si, že jsem to zvládla. Nemám v povaze zvýhodňovat někoho, kdo je můj kamarád. Naopak moje děti na tom byly vždycky ještě hůř než ty ostatní. Je to taková obrana, aby člověk nebyl nařčen, že někomu nadržuje. Je tomu tak i ve třídě. To je zásada číslo jedna. Všem stejně. Nikoho nezvýhodňovat a chtít po všech to samé.

Co byste chtěla na škole změnit?

Máme možnost zavedení metody CLIL do škol, což je částečná výuka angličtiny v různých předmětech, zejména se jedná o různé výchovy. Hlavní myšlenka CLILu je v tom, že se část toho předmětu říká v angličtině. Například ve výtvarné výchově, že mají děti něco vystřihnout, nalepit apod. Na škole funguje pokus zavedený minulým vedením. Čtrnáct dětí má možnost chodit na čtyři hodiny týdně do výuky s rodilým mluvčím, a to v době, kdy mají výtvarnou výchovu. Podle mě to, co tady teď probíhá, není CLIL, ale nadstandardní výuka angličtiny pro 14 dětí s rodilým mluvčím. Dalších 140 prvňáků tu možnost nemá. Chci to změnit. Když chce rodič pro svoje dítě nadstandardní výuku v angličtině, má řadu možnosti. V rámci školní výuky na státní škole tohle ale nebudu podporovat. Zapojíme se nicméně do výzvy od Ministerstva školství CLIL do škol. Nabízela nám to chebská škola, která už s tím má zkušenosti a z každého kraje vytipuje jednu základní školu. Veškeré materiály, školení, mentoring předávají vytipovaným školám. Máme s nimi podepsanou takovou smlouvu, kdy proběhne školení našich tří mentorů učitelů angličtiny. Ti budou učit našich dalších osm učitelů na prvním stupni, kteří mají nějakou znalost angličtiny. Vše bude v rámci školy a školu to nebude nic stát. Bude to dotované tím Ministerstvem školství. Zavedeme to v prvních třídách a uvidíme, jak se to osvědčí.

Otevřela se nová přístavba školy. Znamená to, že dětí ve škole neustále přibývá?

S místem tady bojujeme. Momentálně máme 36 tříd. Příští školní rok odejdou dvě devítky a otevře se pět prvních tříd. Řešíme opačný problém než většina škol v oblasti a to, kam s těmi dětmi. Posledních několik let nám žáci stále přibývají.

Chodí sem hodně i přespolní žáci?

Musíme přijmout všechny žáky s trvalým bydlištěm i ze spádových oblastí, což jsou například Vonoklasy. Máme i hodně žádostí od lidí, kteří se sem plánují stěhovat s tím, že tady budou mít trvalé bydliště. Musím je odmítnout s tím, že podmínkou je trvalé bydliště. Momentálně opravdu nechci brát žádné děti navíc.

Do Černošic se tedy hodně stěhují rodiny s dětmi.

Ano, většinou s mladšími dětmi, které jsou teprve ve školce. Myslím si, že ten boom jen tak neustane. Dříve jsme běžně otevírali tři nebo čtyři první třídy, teď je to pět až šest. Díky víceletým gymnáziím máme ale velký odliv na druhém stupni. Máme 25 tříd na prvním, ale jen 11 tříd na druhém stupni. Všechny děti, které jsou studijní typy, nám odejdou ve dvou vlnách.

S tím asi musí souviset i problémy se sháněním pedagogů na první stupeň.

Sehnat kvalifikovaného dobrého pedagoga je obrovský problém. Potýkají se s tím všechny školy. Kvalifikovaný pedagog, který nemusí být třeba tak dobrý jako ten bez kvalifikace, musí dnes dostat automaticky přednost.

Řekněte nám, co aktuálně ve škole řešíte.

Měli jsme teď nepořádek kolem školy, když byl k obědu jako dezert jogurt, banán nebo pomeranč. Dostali jsme několik podnětů od veřejnosti, ať s tím něco děláme. Děti se totiž místo toho, aby to snědly, s jídlem baví. Rozpatlají to. Kopou do toho. Rozšlapávají to. Řekla jsem: a dost. Vydala jsem nařízení. Dezert je součást oběda, takže si ho snědí v jídelně a nebudou ho nikam vynášet. Rozeslali jsme nařízení rodičům a hned se ozvali první nespokojení. Rodiče tvrdí, že jejich děti přinesou jogurt nebo banán domů. Volají po tom, abychom jim zlevnili obědy, nebo aby tyhle dezerty nedostávaly. To ale nelze. Máme koš, který musíme naplnit mléčnými výrobky, ovocem atd., takže to nemůžeme zrušit. Nemůžu ani dělat výjimky. Kdyby si jedno dítě mohlo vynášet dezert a druhé ne, není v našich silách to ohlídat. Rodiče mi kvůli tomu neustále volají a píšou. Když jsem se ale ptala deváťáků, řekli mi, že to jinak nejde. Samozřejmě je otázka, jestli mi tak neodpověděli jenom proto, že jsem se jich ptala já. (smích)

Kolektiv si najde nejslabší článek

Řeší se tu ale i vážnější problémy. Jedna maminka například chce dát dítě pryč, protože má pocit, že se na škole nic nezmění. Jiní rodiče se zase obávají šikany…

Šikana je ve větší či menší míře na každé škole. Letos nicméně probíhají pro všechny páté až deváté třídy dvouhodinové přednášky výborného pana Váchy, který to dětem podává pro ně přijatelným způsobem. Mám na češtinu páťáky a ti přednášku hodnotili velice kladně. Prý si vyjasnili, co je vlastně šikana, kdo to může řešit, jak se to má řešit. Myslím si, že dělám všechno pro to, aby tu šikana nebyla. Pokud se šikana objeví, okamžitě ji řešíme. Nezavíráme před tím oči. Striktně rozlišujeme, co je jednorázové dloubnutí a co je dlouhodobější, ať už fyzická nebo psychická šikana.

Psychická šikana se asi rozeznává daleko hůře…

Co se týče psychické šikany, nelze samozřejmě dětem nařídit, aby se všechny navzájem kamarádily. Jde spíše o to, aby daného člověka netrýznily. Outsidera, který je na okraji třídy, protože v každé třídě někdo takový je. Říkám třídním učitelům, ať pracují s kolektivem a neustále to dětem vysvětlují. Ony to časem pochopí. Ne hned, ale musí se jim to pořád připomínat. Šikana navíc často vzniká spontánně. Kolektiv si najde ten nejslabší článek… Musí se to zkrátka neustále hlídat a my se snažíme dělat vše pro to, abychom to vyřešili. Dokonce jsme se loni setkali i s šikanou učitelů.

Zvládá škola skutečně řešit problémy se šikanou? Jste rodičem dítěte, které školu navštěvuje, a máte k tématu co říct? Napište nám své názory na email info@ctidoma.cz.

Setkali jste se i s kyberšikanou?
Ano, to je další forma šikany. Jakákoliv forma šikany se musí utnout co nejdříve. Pokud se to neřeší, troufnou si další. Loni to tu bylo trochu na hraně, ale teď už si troufám říct, že to máme podchycené.

Rodiče na inkluzi nebudou reagovat dobře

Ve škole máte jednoho žáka, který k vám přešel ze Zlíchova (Základní škola pro žáky se specifickými poruchami chování, pozn. red.). Jak je pro školu náročné mít takového studenta?

Spadá do průměru a nijak výrazně nevybočuje. Prospěchově na tom není nejlépe, což se dalo předpokládat. Chování má dobré. Zapadl do kolektivu bez větších problémů.

Ani spolužáci se k němu nechovají nějak nehezky?

Ne. Dokonce tady má bratry, jednoho v první, druhého v deváté třídě. Navíc bydlí v Černošicích. Kromě toho, že ho sem doporučila jeho paní ředitelka, se mu už zkrátka nechce dojíždět do Zlíchova. Nedávno mimochodem dostal vyčiněno, když přišel do školy pozdě. (smích)

Má individuální studijní plán?

Zatím ne, protože je tady na zkoušku. Pozorujeme jeho chování, jak se začleňuje do kolektivu a tak dále. Pokud by mu v psychologicko-pedagogické poradně doporučili druhý stupeň podpory, tak na základě něj se vypracovává individuální vzdělávací plán. Bude-li mít první stupeň, tak od 1. září 2016 platí, že bychom měli vypracovat plán pedagogické podpory. Což znamená, že nemá nárok na asistenta. Nevypracovává se individuální plán, ale je to takový předstupeň, jak se k tomu žákovi chovat. U dětí, které měly ADHD nebo nějaké lehčí poruchy a dostaly první stupeň, se to dříve sice zohlednilo, ale v podstatě jsme neměli nic. Informace o tom, jak pracovat s takovým žákem, se v podstatě předávaly mezi učiteli. Nyní budou učitelé přesně vědět, co zohledňovat, aby žák fungoval v rámci svých možností. Zrovna probíhají různá školení.

Jak reagovali na příchod tohoto žáka rodiče?

Nikdo nereagoval negativně. Nezaznamenala jsem žádné signály, že by to někomu vyloženě vadilo. Teď ale mluvím o tom jednom jediném žákovi. Jiné to bude, až jich tady bude více (v případě inkluze, tedy začlenění více žáků s handicapem do běžných tříd, pozn. red.). Na druhou stranu jsou tady děti, které mají problémy s chováním, se vzděláním a podobně. Můžu říct, že hlavně na prvním stupni to rodiče řeší hodně a někdy si říkám, zda jim to není hloupé vůči tomu žákovi. Stane se, že se skupina rodičů vymezí a začne vznášet požadavky typu: přeřaďte ho, vylučte ho a podobně. Místo toho, aby podpořili paní učitelku a vysvětlili svým dětem, že ten žák je prostě trochu jiný. A že se to přece neřeší tím, že ho pošleme do Zlíchova nebo ho vyloučíme. Nebo si představují, že by šel do jiné třídy. Někteří rodiče nespolupracují, házejí nám klacky pod nohy a zbytečně nám ztěžují už tak dost náročnou práci. Pomůže, když jim řeknu, aby se vžili do kůže rodiče toho dítěte. S tímhle se potýkáme prakticky každý rok. Proto se domnívám, že rodičovská veřejnost na inkluzi nebude reagovat dobře.

Děti, které prošly domácím vzděláváním, mají v kolektivu problémy

Co se týče novely školského zákona - povinný první rok předškolního vzdělávání hodnotíte jako krok zpátky, protože řada rodičů chce děti vzdělávat individuálně...

Počet rodičů, kteří mají zájem o individuální vzdělávání, rozhodně narůstá.

Máte zkušenosti s dětmi, které domácím vzděláváním prošly a potom nastoupily až na druhý stupeň základní školy?

Pár dětí, které se vzdělávaly doma, jsme tu měli. Docházely jenom na to přezkoušení. Poté nastupoval obvykle na jiných školách. Některé šly, myslím, i na gymnázium. Pokud vím, je tu momentálně jenom jedna dívka, která prošla domácím vzděláváním.

A jak na tom tyto děti byly? Jak zvládaly výuku? Jak zapadly do kolektivu?

Socializace byla nedostatečná. To vidím jako největší problém. Vědomosti rodiče dětem předají, ale v rámci socializace to není dobrá cesta. Děti nemají vzorce chování naučené z kolektivu a podle mě z toho plynou problémy, které rodiče nedomýšlí. Vidí jako pozitivum, že se dětem věnují individuálně. Co se týče vědomostí, stává se, že toho třeba vědí více. V rámci praktického života ale hodně zameškají a mají z toho do budoucna problémy.

Rodiče často argumentují tím, že děti takto ochrání před šikanou.

Rodiče jim to tímto oddálí, ale určitě je od toho neuchrání. Pak je možná horší hodit dítě do vody a nechat ho plavat. Nově se zavádí domácí vzdělávání i na druhém stupni. Jsem naprosto proti, protože si nemyslím, že rodič zvládne pokrýt všechny odborné předměty. Navíc pokud ještě prodloužíme dobu, kdy je dítě v izolaci, ublížíme mu ještě více. Tyto děti neví, jak se mají chovat. Neumí reagovat adekvátním způsobem, který by se naučily v kolektivu.

Máme tisíce manažerů a nikdo nechce dělat rukama

Další novinkou jsou povinné přijímací zkoušky z češtiny, literatury a matematiky na střední školy.

Souhlasím s tím, protože zde nastal stav, kdy vznikala řada soukromých gymnázií, středních škol a tak dále. Bylo potlačeno učňovské školství. Teď se to trochu vrací. Máme tisíce manažerů, ale nikoho, kdo by dělal rukama. Na základních školách se například rušily dílny. Byly skvěle vybavené a děti to bavilo. Hlavně ty z nich, které například nevynikaly v ostatních předmětech, byly zase neskutečně manuálně šikovné. Teď, když se zavedl třetí jazyk a je plno jenom naučných předmětů, nemají tyto děti šanci ukázat, že jsou také v něčem dobré.

Vnímáte to tedy tak, že povinné přijímací zkoušky by nastavily určitou laťku...

Určitě, na střední školy se pak nedostanou děti, které na to nemají schopnosti. V současné době se tam dostanou, jenom aby školy, které nabídkou oborů převyšují poptávku, naplnily stav a nezrušili je. Je to nešťastně nastavený začarovaný kruh. Máme tisíce lidí, kteří nechtějí dělat rukama, i když někdy nakonec musí. Projdou školou, ale nedá se říct, že by něco uměli. Sami se často divíme tomu, že zrovna tohle dítě se špatným prospěchem jde na nějaké gymnázium. Často to potom nezvládnou. Zbytečně ztratí rok nebo dva a pak skutečně jdou třeba i na to učiliště. Společnost je ale nastavená tak, že každé dítě musí jít na gymnázium nebo střední školu, a kdo jde na učiliště, je jakoby méněcenný. Pak když hledáte řemeslníka, zlatili byste mu ruce. Teď se situace zase začíná zlepšovat. Vznikají cechy řemeslníků. Dílny na školách nejsou povinně, ale opět se k tomu začínáme vracet. Dílnu plánujeme obnovit i v naší škole.

Matematika je náročná. Mnoho dětí na to ale má

Co se týče povinných maturit z matematiky, zaujal mě váš návrh, že byste zavedla jednu humanitně zaměřenou třídu a tři technické, které by měly povinnost maturovat z matematiky.

Vycházím z vlastní zkušenosti. Matematika je náročný předmět. Mnoho dětí na to ale má. Pak je část dětí, které to skutečně nezvládnou. Např. já osobně jsem z představy deskriptivní geometrie omdlévala, protože jsem absolutně humanitně zaměřená. Naštěstí v 70. a 80. letech byla na gymnáziu jedna třída humanitní a tři třídy přírodovědné. Ty měly povinně matematiku. Všichni odmaturovali. Nikdo nebyl bit na tom, že na to zkrátka nemá buňky. V současné době jdeme z extrému do extrému. Napřed nemusel povinně z matematiky maturovat nikdo a nyní zase všichni. Žádná zlatá střední cesta.

Otázka je, zda by nebyl na tu jednu humanitní třídu velký převis.

To by byl a byl i za nás. Pak ale vyberou žáky, kteří jsou opravdu nejlepší, a k tomu mají sloužit jednotné přijímací zkoušky. Ti, co jsou proti tomu, argumentují tím, že děti mají stres a pak už nemají šanci to napravit. Nevím, jak bych vyřešila. Studium je na druhou stranu také o stresu a o tom, jak ho zvládat.


Přidat komentář

Pro vkládání komentářů se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.

Výhody registrace:
Při registraci si můžete zvolit unikátní přezdívku a pod ní psát příspěvky. Tuto přezdívku vám nikdo nebude moci vzít. Registrace bude do budoucna jeden z našich nástrojů k udržení diskusí v přijatelných mezích.

Při registraci si můžete zvolit unikátní přezdívku a pod ní psát příspěvky. Tuto přezdívku vám v budoucnu nikdo nebude moci vzít. Zároveň registrací dáváte souhlas se zasíláním informací a nabídek tykajících se webu Čtidoma.cz nebo jeho provozovatele či obchodních partnerů.

Redakce si ponechává právo jakýkoli nevhodný příspěvek smazat bez udání důvodu.