Můj srpen 1968: Tanky byly všude. Jeden ruský vojáček se zbláznil a postřílel několik lidí

Paní Vlastě Pospíšilové bylo v srpnu roku 1968 patnáct let. Dokončila základní školu a chystala se na střední. O prázdninách byla na táboře v Hradci Králové, večer 20. srpna byl skvělý, dokonce se volili nejkrásnější matematik a matematička. Noční budíček nikdo moc neřešil, v první chvíli ani slova, že zemi obsadila vojska Varšavské smlouvy. Vždyť Pražské jaro se tak slibně rozjíždělo...

23.08.2018 - 10:00  
Není se čemu divit, že paní Pospíšilová nemůže současné vládě přijít na jméno
Zobrazit fotogalerii (3)

Realita byla hrozná. "Byli jsme v táboře uprostřed lesů a nedaleko letecká střelnice, která byla využívána jako cílová plocha pro nácvik bombardování a pro cvičnou střelbu z palubních zbraní. Nikdo nevěděl, zda v lesích nejsou vojska, která obsadila vojenskou leteckou střelnici. Byl vydán zákaz vycházet mimo tábor," vzpomíná paní Pospíšilová na chvíle, které jí změnily život, vnímání toho, co je správné a co ne.

Jediná pevná linka

Starší matematici, kteří bydleli v malém táboře o kousek dál v lese, museli chodit jen ve skupinkách. "Tenkrát byla jediná pevná telefonní linka do tábora. Začali volal starostliví rodiče z celé republiky. Měli jsme tady i Slováky z Bratislavy i dalších vzdálenějších měst. Rodiče informovali, ve kterých městech jsou právě tanky, kde se střílelo, kde jsou vojáci jaké národnosti z Varšavské smlouvy. Zde ve východních Čechách byla polská armáda."

Některé děti, dospívající slečny a kluci poprvé viděli své otce plakat. Drsné, odvážné a přímé chlapy. Teď ronili slzy a nevěděli, co dělat. Strach z války byl všude. Obavy z toho, co bude dál. Otázky, proč tohle všechno a proč nikdo nepomůže.

Táboroví začali plánovat, co dál. Jak všichni vydrží například s potravinami, pokud bude tábor odříznut od zásobování? "Ráno napsali naši slovenští kamarádi na sruby velkým písmem, že chtějí "sloboděnku" a samostatné Slovensko. Moc nás překvapilo, že se chtějí odtrhnout. Většina Čechů o tomto nikdy neslyšela. Začali přijíždět rodiče a odvážet naše kamarády. Slyšeli jsme od mnoha, jak na silnicích potkávali spoustu vojska, kde stojí kolony tanků, kde se střílelo."

Hlavně tanků vykukovaly za kapličkou

Během pár dnů tábor skončil a všichni se rozjeli konečně do svých domovů. "Cestou jsem také zažila, že náš autobus se dostal do kolony tanků. Bylo to hrozivé. Tanky vpředu, vzadu. Náš řidič při první odbočce to vzal nějakou oklikou. Za naší vesnicí stály polské tanky v poli s mákem. Byl to neskutečný pohled. Za kapličkou vykukovaly hlavně tanků," ještě dnes kroutí hlavou paní Pospíšilová.

Lidé se báli, co bude dál. Všechno se nějak změnilo. "Věřili jsme, že to nebude dlouho trvat. Tanky se postupně odsunuly. Ale přicházely různé tragédie. V našem regionu se nějaký ruský vojáček zbláznil, snažil se zběhnout z ruské armády. Na jedné samotě postřílel několik lidí. Mnoho lidí z celého okolí se sjelo zastřeleným Čechům na pohřeb. Byl to takový smutný protest. V našem pevnostním opevnění z 2. světové války byly některé bunkry zabrané armádou. Dodnes se asi neví, jaké tam byly uskladněné zbraně. Zřejmě i jaderné."

Setkání s ruským okupantem

Okupace a pobyt ruských vojsk bohužel brzy neskončila, což si samozřejmě přála i paní Pospíšilová. Protáhla se na dvacet let. "Dvě desetiletí v lidském životě je opravdu hodně. Změnilo to lidské životy, vzalo nám to veliký kus svobodného života. Některým lidem se pokřivily i lidské charaktery a s ruskou armádou šmelili a přátelili se s okupanty."

Po padesáti letech se paní Pospíšilová setkala s jedním ruským důstojníkem - okupantem, který sloužil v Československu, třicet kilometrů od jejího bydliště. "Vysvětlil mi, že okupaci vnímal tak: "Když to naše sovětská vláda udělala, tak to bylo jistě správné." Rusové se cítili ohrožení a šlo jim jen o teritorium, ne o lidi. Tento neskutečný zážitek se "zachvatčikem - okupantem" ale snad někdy příště. "Stále to mám v sobě."

Odvážný neznámý. Jediný se nepodvolil a málem za to zaplatil životem. Čtěte zde.

Přidat komentář

Pro vkládání komentářů se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.

Výhody registrace:
Při registraci si můžete zvolit unikátní přezdívku a pod ní psát příspěvky. Tuto přezdívku vám nikdo nebude moci vzít. Registrace bude do budoucna jeden z našich nástrojů k udržení diskusí v přijatelných mezích.

Při registraci si můžete zvolit unikátní přezdívku a pod ní psát příspěvky. Tuto přezdívku vám v budoucnu nikdo nebude moci vzít. Zároveň registrací dáváte souhlas se zasíláním informací a nabídek tykajících se webu Čtidoma.cz nebo jeho provozovatele či obchodních partnerů.

Redakce si ponechává právo jakýkoli nevhodný příspěvek smazat bez udání důvodu.

Henaey (neověřeno)

Proto nechápu proč většina nadává na rusy když většina obyčejných vojáků ani nevěděla co se děje nehledě i kdyby věděla stejně by jim to nebylo nic platné.V té době by dostal voják kulku kdyby neuposlechl.Měli by nést zodpovědnost nadřízení a ruská vláda a ne zahrnout všechny rusy do pytle