Jak probíhala nedělní záchranná akce?
S velkochovem Statek Dvořák spolupracujeme dlouhodobě. Slepičky nám už ráno naložili do škatulí. Pro 160 slepic si přijeli zájemci rovnou na statek. Zbytek jsme rozváželi dvěma auty. Jedno jelo na trase do Jablonce a druhé směr Slaný a Kladno. Sto zbylých slepic jsme odvezli do naší dočasky v Sedleci Prčicích a během následujících tří dnů jsme je také umístili. Z velkochovu musíme vždy vzít vše najednou a zatím nemáme k dispozici velkou dodávku, takže rozvést všechny slepice v jednom dni není úplně sranda. Celkem jich bylo pět set padesát.
Jak funguje projekt Slepice v nouzi?
Naše iniciativa vznikla před necelým rokem. Od listopadu máme vlastní web www.slepicevnouzi.cz s možností registrace zájemců o odběr slepic. Tentokrát jsme rozváželi počtvrté. Naší prioritou není, aby si lidé slepice objednávali u nás. Daleko jednoduší je, když si sami dojedou do velkochovu. Na webu proto máme seznam velkochovů i s telefonními čísly a každý si může najít svůj poblíž a zeptat se kdy vyřazují. Některé ale neprodávají a rovnou dávají slepice na jatka. Někteří lidé ani do velkochovu jít nechtějí, protože je to často jenom pro otrlé duše. My sami jsme již vykoupili asi tři tisíce slepic a odhadem další desetinásobek zájemců jsme poslali vykoupit je přímo ve velkochovech. Můžeme tak říci, že jsme zachránili cca 4 000 slepiček, ale stále je co dělat. Ve velkochovech jich jsou miliony.
Kdo akci organizuje?
Iniciativu Slepice v nouzi pořádá samostatná pobočka Hnutí Duha Střední Čechy a participuje na tom spousta dobrovolníků. Sám bych se z toho zbláznil, protože všechno děláme po práci po večerech. Středočeské Hnutí Duha se věnuje i dalším osvětovým činnostem, například webu o čmelácích a včelkách samotářkách.
Jak nápad vznikl?
Nejdřív jsem udělal web a chtěl dělat osvětu, aby se slepice vrátily tam kde dříve přirozeně byly tedy zpět na zahrady domů a ne do ohromných hal, kde jsou namačkány po desetitisících.. Web měl ohromnou odezvu. Ještě než jsme zachránili první slepici tak jsme byli v televizi a rádiích. Bylo to velmi zavazující, protože najednou jsme měli zaregistrovaných pět set lidí se zájmem o tisíce slepic. Začali se nabízet i podporovatelé z řad jednotlivců i firem, kterým není jedno, že slepičky v nejlepším věku končí na jatkách.
Jaké jsou cíle projektu?
Chceme ukázat, jak je skvělé slepice zachránit a dát jim druhou šanci. Zachraňujeme slepičky, říkáme lidem jak je můžou zachraňovat sami a chovat je. V Anglii je teď v módě chovat slepice a kurník může být ozdoba zahrady. Nabádáme lidi ve městech, aby nekupovali vajíčka z klecových chovů. Slepice je z ekologického hlediska pro zahradu požehnání, protože hnojí půdu a vyzobává škůdce.
Daří se spolupráce s drůbežáři?
Někde zavoláte do velkochovu kvůli odkupu a oni vám řeknou, že jim skoro žádné nezbývají. Že jich moc na jatka neposílají, tak maximálně deset tisíc.... Jedna slepice tam nikoho nezajímá. Se Statkem Dvořák ve Zlatníkách máme však dobrou spolupráci, možná proto, že to je to nejmenší velkochov v Česku a panu Dvořákovi osud jeho slepiček není lhostejný.
Jak bude činnost pokračovat?
Musíme pořešit i zájemce z Moravy, ale je komplikované abychom tam jezdili od Prahy a stihly uspokojit zájemce po celé Moravě. Hledáme proto dobrovolníky z Moravy, kteří třeba mají dodávky a pomohli by s rozvozy a nebo mají prostor pro zřízení větší dočasky, ze které by se po Moravě slepičky rozváželi. Chceme se i daleko více zaměřit na osvětu zákazníků, aby se vyznali ve značení vajec a nevědomky nepodporovali klecové velkochovy.
