To, že by tato charismatická sova z české krajiny zcela vymizela, si ale nechtějí připustit ani ornitologové, ani široká veřejnost. Sýččí specialisté z České společnosti ornitologické (ČSO) jim vyvěšují bezpečné budky, zabezpečují hnízdiště a starají se o místa, kde sovy loví potravu, a přitom jim poskytují obrovskou podporu lidé, kterým osud sýčků není lhostejný.
Na sýčka na základě výzvy ochranářů už přispělo téměř 600 lidí a dosud se tak podařilo vybrat 530 000 korun. Dobré zprávy přicházejí i přímo z jádrové oblasti výskytu sýčků – ze severních Čech. Letošní sezona zde byla rekordní jak počtem zmapovaných lokalit, tak i počtem objevených sýčků a sovy se začaly objevovat i na několika nových místech.
Sýček obecný
Ještě v 50. letech obýval sýček všechny naše nížinné i středně položené oblasti a spolu s puštíkem patřil k nejhojnějším druhům sov, dnes zbývá v posledních nemnoha oblastech po několika párech. Celkový pokles v posledních desetiletích přesahuje 90 %.
Veřejnost pomáhá zachránit vymírající druh
Výzva České společnosti ornitologické k pomoci vymírajícím sýčkům obecným se setkala s nečekaně velkou odezvou veřejnosti. "Množství lidí, kteří stojí o záchranu sýčka, je v rámci ekologických projektů obrovské, stejně jako celková částka, kterou se zatím podařilo vybrat. Jen za prvních 24 hodin od první květnové výzvy přispěli lidé na pomoc sýčkům přes darovací portál darujme.cz částkou 100 000 korun," popisuje Lucie Hošková z České společnosti ornitologické.
Doposud se podařilo přes stránky www.birdlife.cz/sycek vybrat více než půl milionu korun a příspěvky stále chodí. "Díky těmto darům se lidé zapojují do ochrany ohrožených sov a tvoří tak vlastně s terénními pracovníky ČSO jeden velký tým," tvrdí Hošková.
Lidé ale ornitologům vyjadřují svou podporu nejen posíláním peněz. "Přes darovací portál dostáváme také množství povzbudivých vzkazů a dokonce nabídky na pomoc v terénu, čehož si nesmírně vážíme."
Sýčci nalézají smrt v nástráhách
Získané peníze budou využity na odstraňování antropogenních (člověkem vytvořených) pastí, péči o potravní teritoria a také na vytvoření hnízdních příležitostí. "Na vhodných místech vyvěšujeme speciální zabezpečené budky. V letošní sezoně je k hnízdění využilo osm párů sýčků a minimálně na čtrnácti dalších místech sovám poskytly alespoň úkryt a místo k odpočinku," popisuje hlavní koordinátor ochrany sýčka Martin Šálek z ČSO.
"Doposud jsme zabezpečených budek vyvěsili 52 a zhruba dalších 30 jich vyvěsíme letos na podzim, takže příští rok můžeme očekávat, že se počet hnízdění v našich budkách, kde jsou sýčci v bezpečí před kunami a dalšími predátory, ještě podstatně zvýší," uvádí Miroslav Bažant, další člen sýččího týmu ČSO s tím, že budky se nevyvěšují nahodile.
Věší se prý cíleně do míst, kde se sýčci zdržují nejčastěji. Právě na takových místech je největší šance, že sovy budku osídlí. Kromě budek bylo hnízdění sýčků zjištěno také v různých dutinách uvnitř lidských staveb – nejčastěji se jednalo o zemědělské objekty, dále o zástavbu vesnického typu a několik párů sýčků letos hnízdilo také v panelácích.
Pověry kolem sýčků
Lidová pověra říká, že sýček svým hlasem přivolává smrt. Vysvětlení lze hledat v povaze sýčků, kteří jsou velmi zvědaví. V minulosti, kdy nebylo noční, umělé osvětlení lidských sídel obvyklé, sýčci přilétali k ojedinělým osvětleným oknům. Často to bylo okno, za kterým ležel těžce nemocný člověk, a odtud je k závěru, že přivolává smrt, jen kousek.
Pomoc už přináší první výsledky
V letošním roce ornitologové zkontrolovali celkem 318 lokalit v Ústeckém a Středočeském kraji a celkem zde nalezli rekordních 63 samců sýčka na 53 lokalitách. Z toho pět lokalit bylo zcela nových a na dalších třech v minulosti již obsazených lokalitách se počet houkajících samců sýčka zvýšil.
"V několika vesnicích byli k naší obrovské radosti objeveni sýččí sousedé – v těsné blízkosti měli teritoria dva nebo dokonce tři samečci – věc dříve běžná, nyní naprosto unikátní," popisuje Šálek.
„U hnízdících párů, kde bylo možné nahlédnout do hnízd, jsme napočítali dohromady minimálně 37 mláďat. Hned několik jsme jich pak pozorovali i po vyvedení mimo hnízdní dutinu. Zahlédnout vyvedená mláďata je ale dost obtížné a vyžaduje to i dávku štěstí. Celkový počet vyvedených mláďat bude tedy jistě mnohem větší,“ dodává Šálek.
Mláďata to po opuštění hnízda nemají vůbec lehké a jen malé procento se jich dožije dospělosti. Bohužel velmi často najdou smrt zcela zbytečně – na lidmi vytvořených pastech – v sudech s vodou, nádržích s melasou, ve vertikálně stojících trubkách či okapech ústících do kanálků pod zemí, které by mohl každý člověk na své zahradě snadno zabezpečit, a tím chránit sýčky i další ptáky.
Sova žije v zemědělsky obhospodařované krajině
Sýček obecný (Athene noctua) je malá sova velikosti hrdličky. Shora je hnědošedý s velkými světlými skvrnami. Charakteristická je pro něj také velká hlava se široko od sebe posazenýma žlutýma očima. Jeho přítomnost prozrazuje pro něj typické houkání, které se dá přepsat jako „půjď“. Vyskytuje se v (polo)otevřených biotopech, v západní a střední Evropě je to především zemědělská krajina.
V České republice je vázán prakticky výhradně na hospodářské budovy, které mu poskytují místa vhodná pro hnízdění a zároveň jsou v dostatečně malé vzdálenosti od pastvin, kde loví potravu – drobné obratlovce a také větší bezobratlé živočichy, které loví vyhlížením z posedu. Ztráta lovišť, a tím i nedostatek potravy sýčky ovlivňuje hlavně v hnízdní době, kdy musí krmit mladé.
