Františka Janečková: Lidé mají mentální rezervy, sportovci by bez kouče vrcholu nikdy nedosáhli

Františka Janečková na jedné ze svých výstav
Zobrazit fotogalerii (6)
 

Umí vycítit energii, umí ji přenést na plátno i pomoci lidem s jejich problémy. Dlouhá léta studovala ve Francii, aby pak doma získala mimo jiné i medaili Franze Kafky za uměleckou tvorbu. Řeč je o Františce Janečkové, malířce, lektorce, terapeutce i mentálním kouči. A co říká na vrcholové sportovce, v čele s dvojnásobnou olympijskou vítězkou Ester Ledeckou?

Paní Janečková, již několik let se věnujete celé řadě profesí, jste malířkou, terapeutkou, překladatelkou, mentálním koučem… pořádáte pravidelně výstavy, vernisáže… Zapomněl jsem na něco?
Moc hezky jste všechny ty mé aktivity vyčíslil, dodala bych jen tu, kterou dělám nejčastěji, a to je moje lektorská činnost. Přednáším například na témata: "Co jsou to emoce" nebo "Jak vznikají nemoci" na různých alternativních festivalech, jako je "Miluj svůj život", nebo v knihovnách po celé ČR. Také vedu terapeutické workshopy pro skupiny lidí, kteří chtějí porozumět a zbavit se některých zranění, například z dětství.

Co vás nejvíce osobně naplňuje a proč?
Vše, co dělám, mě ohromně baví. Mám ale takové dvě velké lásky – první je pomáhat lidem konkrétně s jejich problémy a s přesností, na individuálních sezeních apod. Zkrátka pomoci každému z nich s tím, co ho nejvíce trápí, a kterou nemoc by chtěli "odprogramovat" neboli vyléčit. Společně najdeme příčinu jejich nemoci a nastolíme nový myšlenkový vzorec a nový postoj k životu. Mou druhou láskou je pak malování. Sedět ve svém vnitřním klidu a tančit štětcem s krásnými barvami po plátně, to je zkrátka moje. Obě aktivity, malování i naslouchání klientovi, mě naplňují, protože jsem napojená na svou intuici, která ví a umí všechno.

Je potřeba, aby si divák vzal z obrazu pozitivní energii a byl šťastný, radí Františka Janečková.

Co nejraději předáváte svým fanouškům, "klientům" či posluchačům?
Radost a pozitivní pohled na svět, aby se cítili šťastni! V terapeutické práci chci pomoci lidem uvidět v jejich těžkých situacích světýlko, jiskřičku naděje, něco pozitivního, co je posune dál a vyvede je ven z utrpení. V mém malování chci totéž, aby moje obrazy vyzařovaly hodně pozitivní energie na diváka, který by si ji pak z plátna vzal a byl šťastný. Ukazuji divákům jenom pozitivní obrazy, ty smutné a depresivní pálím!

Když se zaměříme na vaše malířská díla, co je jejich nejčastější tematikou, kterou chcete ve svých dílech vystihnout?
Klíčem k mým obrazům je pojem "energie". Abych mohla začít malovat, musím cítit krásnou energii (její proudění, vibraci, záření, pohyb a kvalitu). To je moje inspirace a to pak maluji a dávám do obrazů tak, aby se mi energie zpětně, jako v zrcadle, vracela. Tato energie je příjemná a já si s ní mohu hrát hodiny a dny dokud není obraz hotový. Ve finále obraz dělá dobře mně i divákům, hladí nás to po duši, zvyšuje nám vibraci a vylepšuje kvalitu naší vnitřní nálady, našeho naladění na svět. Tematicky se nyní nacházím v období, ve kterém se v mých obrazech věnuji hlavně "ženské energii". Mám pocit, že v dnešní době je tato energie velmi zapotřebí, a tak z mých nových obrazů září něha, jemnost, citlivost, objímání, ochrana, péče, přijímání, senzualita, otvírání i tajemství.

"Medaile Franze Kafky mi vyléčila strach, od té doby maluji svobodně a s radostí."

Ve své kariéře jste pořádala desítky možná stovky výstav. Která výstava vám utkvěla v paměti a proč? Kde nejdále jste vystavovala?
Vzpomínám si na svou první výstavu v České republice v osmdesátých letech, kdy jsem ještě nebyla taková ta "svobodná malířka", měla jsem ještě velký strach, aby diváci moje obrazy nepomluvili. Stal se i takový malý velký zázrak. Vystavovala jsem v Kalouskově Galerii na Pražském hradě a přišli tam všelijací diplomaté, se kterými jsem mluvila anglicky a francouzsky a nakonec má práce byla oceněna i medailí Franze Kafky za umění. Toto ocenění v domácím prostředí mě definitivně vyléčilo z mého velkého strachu. Od té doby maluji svobodně a s radostí, kterou předávám všem! A kde jsem vystavovala nejdále? Asi v Paříži… to byla skupinová výstava.

Do roku 2010 jste žila téměř 35 let ve Francii. Co vám tato země osobně i profesně dala?
Ten dlouhý život ve Francii a práce ve francouzském jazyce rozšířily moje myšlení, moje cítění a můj pohled na svět. Studovala a praktikovala jsem tam angličtinu, psychosofii, nejrůznější léčebné a malířské techniky a všechny tyto vědní obory mám v hlavě právě ve francouzštině. Dnes se učím českou terminologii, a tak si rozšiřuji a prohlubuji pohled na to, co jsem se naučila v zahraničí.

Dokážete nám přiblížit práci terapeutky? Co je vaším hlavním posláním a jací klienti k vám docházejí?
Jako terapeutka umím naslouchat a vciťovat se do klienta tak, že poznám, kde mu neproudí energie, kde má emoční blok a jaký myšlenkový vzorec je za tím blokem. Tuto disharmonii dáváme pak společně do pořádku, aby energie proudila a klient byl spokojený a šťastný. Nyní ke mně přicházejí lidé, kterým jsem sympatická a kteří mně začali důvěřovat, protože mě viděli na přednášce nebo na YouTube, kde jsou moje přednášky také nahrané.

Pokud byste chtěli paní Janečkovou kontaktovat, není to problém. Věnovat se vám bude na telefonu 734 508 573 či mailu frantiska.janeckova@gmail.com. Najdete ji i na Facebooku a Instagramu.

Je podle vás v dnešní době důležité ba i nezbytné, aby například vrcholoví sportovci měli kvalitní "koučink", který by je hnal ve své kariéře vzhůru, jako v posledních dnech například dvojnásobnou českou olympijskou vítězku Ester Ledeckou?
Myslím, že bez podpory přátel, fanoušků, rodiny a bez kouče by významného vrcholu žádní sportovci nedosáhli. Fyzická zdatnost má své meze, ale psychologicky a mentálně máme ještě úžasné rezervy ve všech oblastech lidského rozvoje. Sportovci, kteří umí zklidnit svou mysl a napojit se na svůj zdroj všemocné energie, vyhrávají.

Co byste ráda na závěr poradila dnešní mladé generaci, na co by měla dbát a co by třeba neměla podceňovat?
Dnešní mladá generace je úžasná v rychlosti poznávání vnějšího světa v přizpůsobování se na všechno, co je nové. Podle mého názoru, co mladé generaci trochu chybí, je schopnost vrátit se do středu svého bytí, do klidu, do meditace a odtud potom vědomě jednat s okolním světem. Cvičení "introspekce" a meditace pomůže všem ke šťastnému a vědomému životu, bez závislostí.