Šéf Centra paliativní péče: Mluvme o tom, jak si naši blízcí představují konec života

Byť se s umíráním setkáváme prakticky denně, smrt jako takovou se přesto snažíme z našich myslí pokud možno vytěsnit. S Martinem Loučkou, ředitelem Centra paliativní péče, jsme si povídali o tom, jak zajistit důstojné dožití, i o tom, jak můžeme využít služeb paliativního týmu.

13.02.2017 - 08:45   |  
Martin Loučka se významně podílí na rozvoji paliativní péče v Čechách.
Zobrazit fotogalerii (4)

Pane Loučko, v čem vlastně hospicová péče spočívá?
Hospicová, neboli paliativní péče je moderní součástí medicíny, která se věnuje pacientovi s nevyléčitelnou nebo život ohrožující nemocí. Sdružuje různé aktivity, které mají směřovat k tomu, aby nemocný člověk mohl co nejlépe prožít čas, co mu zbývá. Je to takový kompletní servis, aby nemocný člověk a jeho blízcí mohli prožít zbývající čas kvalitně a důstojně.

Takže jde o to vytvořit jakýsi pečovatelský ekosystém okolo nemocného?
To je opravdu to, co činí paliativu unikátní. Paliativní tým, který tvoří lékař, psycholog, sociální pracovník a často i dobrovolníci, se aktivně věnuje také rodinným příslušníkům. Zjišťuje, jak situaci zvládají z psychologického hlediska, a pomáhá se vyrovnat se strachem, bolestí a stresem spojeným s umíráním blízkého. V nemocnicích na takovou komplexní péči u nás jednoduše není čas.

Zdráhají se lidé zažádat o hospicovou péči?
Problém je hlavně v tom, že spousta lidí ani neví, že taková služba existuje, nebo mají pokřivené představy o tom, co obsahuje. Pod pojmem hospic si představí klasickou LDNku nebo dům pro seniory.

Co dalšího je tedy na hospicové péči unikátní?
Například lůžkové hospice nabízí celou škálu služeb, které jinde nenajdete. Rodina má například nepřetržitou možnost návštěv. Můžete přijet kdykoliv a zůstat i několik dní s nemocným. Existuje i mobilní hospicová péče, kdy paliativní tým dochází k umírajícímu domů.

Může umírajícímu poskytovat péči v domácím prostředí i naprostý laik?
Mobilní paliativní tým rodinu zaučí, jak péči poskytovat, a zapůjčí základní vybavení, jako jsou polohovací postele nebo dýchací přístroje. Často se setkáváme s tím, že si blízcí nejprve myslí, že nebudou schopni podávat umírajícímu třeba morfin. Brzy ale zjistí, že to vlastně není tak těžké, jak se obávali, a jsou rádi, že se můžou na péči o nemocného aktivně podílet. Mobilní hospice navíc nabízí 24hodinovou linku, kam můžete zavolat a někdo z týmu vám poradí nebo přijede.

Paliativní péče je komplexní, aktivní a na kvalitu života orientovaná péče poskytovaná pacientovi, který trpí nevyléčitelnou chorobou v pokročilém nebo terminálním stadiu. Cílem je zmírnit bolest
a další tělesná a duševní strádání, zachovat pacientovu důstojnost a poskytnout podporu jeho blízkým.

A jak je to s financováním? Hospicová péče zatím nespadá pod pojišťovny...
Máte pravdu, náklady na hospicovou péči jsou častou obavou. Osobně jsem ale ještě nepotkal nikoho, kdo by nebyl do hospice přijat kvůli financím. Lůžkové hospice jsou částečně hrazeny z veřejného pojištění, ale v naprosté většině si lidé přispívají. Částka na den je něco mezi 200-500 korunami, podle konkrétního zařízení. Pokud by rodina pečovala o svého blízkého doma, hospice pomáhají vyřídit takzvaný příspěvek na péči, což je dávka, kterou rodina může čerpat, když se stará o vážně nemocného člověka. Podle závažnosti zdravotního stavu se může vyšplhat až na 12 000 korun měsíčně. Taková částka vám kompletně pokryje náklady na domácí hospic, přičemž některé domácí hospice od rodiny ani žádnou spoluúčast nevybírají. Pokud by to přesto rodina nemohla utáhnout, vždy je možnost zažádat o slevu.

Jaká je realita? Umíráme doma, nebo v nemocnicích?
Spousta lidí má idealistickou představu o dožití doma. Faktem ale je, že pro rodinu může být každodenní péče o nemocného nezvladatelná. Lidé si často nemůžou dovolit nechodit do práce, nebo prostě bydlí daleko. Obvyklejší variantou je tak volba lůžkového hospice. I umírající často mění názor na dožití. Byť si 75 % lidí přeje zemřít doma, na sklonku života upřednostňují kvalitu péče.

Co je pro pacienty v závěru života nejdůležitější?
Pro pacienty je podstatné zachování důstojnosti, dobře léčená bolest, možnost kontaktu s blízkými a aby věděli, co můžou čekat ohledně vývoje zdravotního stavu. Díky statistickým údajům můžeme dnes naprosto zodpovědně říct, že léčba obtíží a kvalitní naplnění zbývajícího času jsou pro pacienty stejně důležité.

Jak se dnes společnost dívá na smrt?
Smrt v současné době není tabu. Když se podíváte na televizi nebo internet, je naopak velmi přítomna. Problém ale nastává, když se smrt objeví v osobní rovině. Trápí mě, že smrt se tabuizuje právě v momentě, kdy je potřeba o ní nejvíce mluvit.

O čem je třeba konkrétně mluvit?
Je několik věcí, které je třeba promyslet. Debaty o dožití se nechávají na poslední chvíli a rodiny tak často zůstávají bezradné a neví, jakou péči zvolit, co s pozůstalostí nebo jak naplánovat pohřeb. Pokud například pacient upadne do kómatu, rodiny váhají, jestli nemocného odpojit od dýchacích přístrojů. Je proto důležité mluvit o tom, jak si náš blízký představuje konec života.

Dá se naše volba právně ošetřit?
V Česku existuje koncept Dříve vysloveného přání, který umožnuje legálně ošetřit instrukci do budoucna. Je podstatné si dát ten čas a práci a s blízkými si o umírání popovídat.

Jak se v Česku paliativní péče vyvíjí?
Hospicové hnutí u nás začalo v devadesátých letech. První lůžkový hospic vznikl v Červeném Kostelci a od té doby jich každoročně přibývá. Téměř v každém kraji je dnes alespoň jeden. Mobilní hospice se začaly objevovat až po roce 2000. Dnes jich u nás aktivně působí zhruba dvacet a rychle přibývají. V porovnání se zahraničím máme ale co dotahovat. Dostupnost paliativních služeb by měla být v každém okresu a kraji. V Česku máme největší dluhy v oblasti nemocniční hospicové péče. V Německu je standard, že v nemocnici je paliativní péče poskytována. U nás je to zatím výjimka, přitom v nemocnici umírá nejvíce lidí. Situace se ale začíná dynamicky proměňovat k lepšímu.